VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milan Šmarda o fotbalové kuchyni

Živanice - Sokol Živanice je lídrem krajského přeboru Pardubického kraje a na jaře zaútočí na postup do divize

18.1.2008
SDÍLEJ:

Fotbal je oblíbená hra.Foto: DENÍK/Alena Burešová

Zkušený fotbalový trenér Milan Šmarda se svým týmem Sokolem Živanice jasný úkol – vyhrát krajský přebor a v létě vstoupit do divizní společnosti
Sokol Živanice vede se šestibodovým náskokem krajský přebor, pouze jediný duel prohrál, dvakrát remizoval, dvanáctkrát vyhrál. Pro tým aspirující na postup do divize to není špatná bilance.

Naším cílem byl větší náskok před jarními odvetami, zamrzela především prohra s TJ Svitavy. Ale celkově jsme plnili to, po čem jsme důsledně šli. Doma udělat povinné body a bodovat i venku.

V létě jste převzal tým, který měl jasný cíl a tím je jednoznačně postup do divize. V týmu máte řadu zkušených hráčů, ale i nezkušené mladíky. Byl jste před úkolem, jak tento celek zkloubit, aby vytčený cíl zvládlo?
Základ mužstva byl postaven již dříve, než jsem do Živanic přišel. Chci, aby mužstvo mělo svoji motivaci, bylo soutěživé, mělo základ ve zkušených hráčích, kteří již něco ve fotbale dokázali, ale také mladé hráče, kteří mají ambice. Vždy mě záleží na tom, aby mužstvo mělo silnou kostru v postovém obsazení – dobrý gólman, konstruktivní záložník záložník, hrotový útočník, který se umí prosadit v koncovce. Podle těchto požadavků si mužstvo skládám. Do kádru Živanic jsem minulé léto udělal jen tři zásahy. Sázím na klíčové hráče, hodně od nich vyžaduji, lpím na hráčích, které si do mužstva přivedu, protože jsou to zpravidla oni, kteří v průběhu sezony dokáží podpořit moji vizi s mužstvem.

Znamená to, že potřebujete, aby starší hráči těm mladým fotbalově pomohli růst a na druhé straně aby mladí byli ochotni zkušené hráče respektovat?
To je obecná povědomost, kterou potřebuje každé mužstvo. Jde o to, aby v týmu bylo odpovídající vnitřní klima, aby hráči společně dokázali jít za úspěšným výsledkem, byli naladěni na stejnou vlnu. V nižších soutěžích se často stává, že někteří dobří hráči jsou spokojeni s úrovní soutěže a nechtějí jít výš. Na takové typy hráčů já však nesázím. Preferuji to, co jsem sdělil v minulé otázce, to vše je potřeba jen sladit a vést mužstvo za stanoveným cílem.

Každý hráč má pro mužstvo cenu. Zdá se, že preferujete zkušené hráče, kteří dokáží realizovat na hřišti to, co si řeknete v kabině. Na druhé straně máte trpělivost při výkonnostním růstu mladých hráčů. Je tohle váš trenérský styl?
Ve své trenérské kariéře jsem byl většinou u mužstev, hrajících o postup a to se často i podařilo. Měl jsem i angažmá, kdy se hrálo o záchranu soutěže. Pamatuji, když Tesla Pardubice byla poslední v divizi a na jaře byla druhým nejlepším týmem této části sezony. Když klub a mužstvo má potřebnou motivaci postoupit či se zachránit a vedení klubu přistoupí na moji vizi, lze dát dohromady mužstvo, které dokáže táhnout za jeden provaz a jde cílevědomě za svým cílem postupu či udržení soutěže. To mám rád. Hráči, kteří do této vize nepasují, dávám z mužstva pryč. Ať se jedná o mladého či staršího hráče, v tom se snažím nedělat rozdíly. Důležité je stabilizovat sestavu a v hlavní soutěžit z ní vymáčknou maximum. V přípravě mají všichni šanci, ale v soutěži musí dojít ke stabilizaci kádru. To znamená, není možná absence na tréninku, hráč musí být zdravý, připravený podat maximální výkon, ale také musí být dostatečně odpočatý a na nejbližší zápas patřičně namotivovaný. Z toho vycházím. Když se ohlédnu za podzimem, my soutěž odehráli ve 13 – 14 lidech. Tedy poměrně v úzkém kádru. V tréninku přihlížím k tomu, co se událo při posledním zápase, snažím se upozornit na chyby a nedostatky, na druhé straně nepřehlížím pozitivní prvnky ve hře mužstva, kterých bychom se měli držet i v příštím utkání.

Co vás u hráčů dokáže nejvíc rozčílit, na co jste třeba až alergický?
Vycházím z toho, že když chci hrát fotbal, tak ho dělám tak, jak je mě podmínkami umožněno, pokud jsem ženatý, tak, jak mě umožní rodina, jak mě umožnuje pracovní doba a podobně. Čili jde mně o určitou přímočarost, že když už se rozhodnu pro fotbal, tak s tím, že ho chci dělat poctivě. Nesnáším hráče, kteří nedbají na své zdraví. Hráč příkladně netrénuje, protože o sebe nepečuje. Nehraje, protože se například špatně rozcvičil. Tedy nemám rád hráče, kteří nemají o sebe zmíněnou starostlivost. Mám ale rád, když v mužstvu nechybí otevřená kritika. Nikoliv neupřímné a nekonstruktivní debaty. To ne. Razím zásadu si vyříkat, co bylo v minulém zápase dobré, toho se pak držet, co se nepovedlo, tedy snažit se odstraňovat příčiny nezdaru. Cítím se velice dobře, když vidím v mužstvu radost. Fotbalu se věnujeme právě pro radost, abychom se dokázali těšit z vítězných zápasů. Toto jsou emoce, které mám hrozně rád, stejně jako rád vidím, když hráči jsou veselí, když se na zápas očividně těší a umí se radovat z úspěchu.

Pokračování rozhovoru s trenérem Milanem Šmardou příště.

18.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pak Na Špici.

Help Jam Fest tentokrát podpoří Ondřeje

BEÁTA AUGUSTINOVÁ se narodila 13. srpna ve 22 hodin a 58 minut. Měřila 48 centimetrů a vážila 3000 gramů. Maminku Barboru podpořil u porodu tatínek Ondřej. Bydlí v Chrtníkách a doma na ně čeká tříletý Šimon.
6

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Hasiči z bytu zachránili "kuchaře"

Pardubice - Na Dašické ulici v Pardubicích zasahovali hasiči. Zachránili člověka.

Druhé vítězství! Pardubice rozhodly opět po přestávce

Pardubice - Fotbalisté Pardubic vyhráli v nové sezoně Fortuna národní ligy i druhé domácí utkání. O klíčové trefy se postaral v úvodu druhého poločasu Michal Petráň, v závěru vstřelil svůj první druholigový gól střídající Ladislav Mužík.

Proč Jan Veselý nepřijel? Ale kde jsou ostatní?

Pardubice – Kdyby se konala celosvětová soutěž v basketbalových znalostech, figuroval by v konečném pořadí vysoko. A kdyby v ní byl podobor mládež, tak by své konkurenty zválcoval. Asistent trenéra české reprezentace LUBOMÍR RŮŽIČKA se totiž hlavně soustředí na vycházející hvězdy. Nicméně. „Měli bychom produkovat více perspektivních mladých hráčů,“ říká důrazně rovněž hlavní kouč Svitav. 

Financovaní sportu handicapovaných je až trapné

Pardubice – Tři v horkém křesle. Historie oddílu tělesně postižených sportovců Atletika Bez Bariér Pardubice se dá mapovat až do devadesátých let dvacátého století. Žijeme však současností a tak jsme vyzpovídali předsedkyni spolku Evu Hrdinovou a handicapované sportovce, české reprezentanty Jaroslava Petrouše a Martina Zacha.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení