Holický kontrast doma - venku
Holice - Rezerva drží při své první sezoně v I. B třídě krok se starousedlíky, po podzimu je devátá
Zdeněk Zamastil
Diskutovat (0) 20.11.2009 15:37
Jedna z bašt fotbalu v pardubickém okresu má pro letošní sezonu v krajských soutěžích dva zástupce. Rezerva celku hrající krajský přebor zatím úspěšně konkuruje tradičním účastníkům I. B třídy. Po podzimu figuruje na devátém místě, ale trenér Stanislav Šedivka si dobře uvědomuje, že dolní polovina tabulky je hodně vyrovnaná.
Hmatatelná změna
Holice B se do nejnižší krajské soutěže kvalifikovaly jako vítěz okresního přeboru Pardubicka. Dá se říci, že postoupily s přehledem. Díky možnosti doplnit kádr hráči áčka nepocítily až tak propastný rozdíl mezi oběma úrovněmi.
„Změna mezi okresem a I. B třídou je hmatatelná. V krajské soutěži je více kvalitních a zkušených fotbalistů, kteří hráli vyšší soutěže. Rychlostně i technicky jsou vyspělejší než fotbalisté v okresním přeboru. A další důležitá věc. V I. B třídě se nic nepromíjí. Když to trochu přeženu, tak každá nevyužitá šance i chyba v obraně jsou krutě potrestány,“ udělal si rychle obrázek Stanislav Šedivka.
Jeho tým je typickým příkladem kontrastu domácích a venkovních zápasů. Ve svém prostředí získal ze šesti zápasů čtrnáct bodů, když ztratil body pouze za dvě remízy. Venku naopak rozšířil své konto pouze o dva bodíky.
„Venku jsme hrozně nemožní v koncovce. Dali jsme jen pět gólů, přitom těch šancí bylo až až. Doma to bylo o něčem jiném. Především jsme vždy hráli až den po áčku a byla možnost doplnit kádr. Jejich přítomnost byla cítit hlavně v zadních řadách. Díky větší jistotě vzadu jsme se mohli více věnovat útočení. Ze své trenérské praxe mám dokázáno, že doma po vstřelení gólu hráčům narostou křídla, a to byl i náš příklad. A ještě k obraně. Pokud jsme v podzimní části nastoupili s klasickým stoperem, tak jsme prohráli jen jednou, a to v Bítovanech,“ uvádí trenér.
Souběh je problém
Jestliže v domácích zápasech mohly Holice svojí sestavu „nabušit“, tak pro venkovní to byl pravý opak.
Většinou jsme měli souběh všech mančaftů. Ve stejnou dobu hrálo áčko, dorost i béčko. Kolikrát se stalo, že jsme jen tak tak dali dohromady základní jedenáctku. Ale to je úděl béček a my se s tím musíme vyrovnat. Vše se odvíjí od atmosféry v prvním týmu. Ten nepředvádí v krajském přeboru nic světoborného. Navíc ho provázela zranění a rovněž si myslím, že tam je i málo kvalitních hráčů,“ nebojí se přitvrdit Šedivka.
Oraniště bylo zbraní
Holický trávník připomínal na podzim oraniště. Mnoho soupeřů si stěžovalo na neregulérní podmínky. Domácí si však s rozmláceným trávníkem poradili.
„Ctím jednu zásadu. Šikovný fotbalista se vyrovná skoro se vším. Důležité je vstřelit první gól. Když se totiž prohrává na takovém hřišti, jde se psychicky dolů. Míč odskakuje, hráči jsou nervózní. My jsme se na tragické hřiště připravili především po psychické stránce. Soupeři se soustředili na všechno možné jen ne na svůj výkon,“ všiml si holický kormidelník.
Holice získaly na podzim šestnáct bodů, ale mohlo jich být daleko více. Zejména z venkovního prostředí.
„V tomto ohledu nám uškodil hned první zápas v soutěži. Prohráli jsme na Jelení, když to utkání bylo minimálně na remízu. Pak jakobychom si nevěřili, a to ani za vysoce příznivého stavu. Kromě nervozity nás limitovala i nezkušenost. Na druhou stranu není jednoduhé nastupovat v každém zápase v jiné sestavě,“ má jasno Šedivka.
-4°C
-2°C
