Pět let a dost… Mikulovičtí fotbalisté strávili v nejnižší krajské soutěži pět sezon. Až na výjimku každý rok hráli o záchranu. Jejich strážní andělé už ovšem byli zřejmě přepracovaní a letos už jim nepomohli I. B třídu udržet. Celých pět let pamatuje většina hráčského kádru včetně trenéra, kterým byl Zdeněk Formánek.
Mikulovice byly v minulých letech proslaveny tím, že vždy totálně pokazily podzim a na jaře horko těžko zachraňovaly svojí existenci. Nyní panovala zcela odlišná situace. V podzimní části uhrály solidních čtrnáct bodů a díky tomu přezimovaly na jedenácté příčce. To v jejich případě opravdu nebylo obvyklé.
„Už před zahájením soutěže jsme tušili, že budeme znovu hrát o záchranu. Podzimní část nám sice vyšla lépe než ty předchozí, nicméně k sestupovým příčkám bylo bodově velmi blízko. Když se nám v zimní přípravě zranilo několik hráčů a už tak úzký kádr se ještě ztenčil, obával jsem se nejhoršího,“ vrací se do zimní přestávky Zdeněk Formánek.
Jeho tým získal na jaře tristní čtyři body a s tímto počtem se nelze zachránit v žádné soutěži.
„To je vcelku logické. Nepodařilo se nám zvládnout klíčové zápasy, tedy se soupeři, kterým stejně jako nám teklo do bot. S tím souvisí fakt, že jsme nezachytili začátek jara a hodně rychle jsme se propadli na sestupové příčky. O našem sestupu rozhodly tři zápasy zkraje jara. Domácí prohra s Rozhovicemi 1:2, prohra v Bítovanech 2:3 a domácí remíza se Zámrskem 1:1. Nebylo nám nic platné, že jsme ve všech případech byli herně lepší,“ poukázal mikulovický lodivod.
A na Mikulovice padla psychická deka. I některé další zápasy prohrávaly proto, že nedokázaly proměňovat vyložené šance. Co jim bylo platné, že se soupeřem držely v zápase krok…
„Každý rok jsme se spoléhali na našeho elitního střelce. Ten nám vždy za sezonu obstaral kolem dvaceti gólů. Letos se sice přehoupl před dvojcifernou hranici, ovšem jedenáct jeho branek bylo málo. Vůbec se mu nedařilo střelecky. Třeba v Bítovanech za stavu 2:2 neproměnil šance, které dříve běžně dával, skoro se zavřenýma očima. Uznávám, že spoléhat na jednoho střelce je ošemetné. Bohužel se k němu, možná až na bratra Pavla, nikdo nepřipojil,“ ví moc dobře Formánek.
Mikulovické ještě více drtil fakt, že prohrávali pouze o gól. Snahu jim nelze upřít, na druhou stranu díky zraněním chyběla kvalita.
„S úzkým kádrem jsme se potýkali i v minulých sezonách. Ono se dá říct, že jsme těch pět let v I. B třídě odkopali skoro ve stejném složení. Letos naše problémy se zdravotním stavem vygradovaly. Vůbec nebylo výjimkou, že jsme měli před zápasem mimo šest až sedm hráčů. Mám na mysli kluky ze základní sestavy. To se hrozně těžko nahrazuje,“ zopakoval známou pravdu mikulovický kouč.
Ještě, že měl tento klub k dispozici rezervní mužstvo. Jinak by se nesešel. Jeho hráči se přes noc stali áčkaři.
„Musím pochválit všechny hráče, kteří museli naskočit do rozjetého rychlíku. Svoji menší fotbalovou vybavenost nahrazovali bojovností. Na jejich obhajobu je také nutné říci, že v předchozích sezonách nikdy nehráli okresní přebor nebo I. B třídu. Skok ze čtvrté třídy to musel být pro ně obrovský,“ zamyslel se Zdeněk Formánek.
Při pohledu do statistik doma – venku lze zjistit, že v obou případech Mikulovice zaujaly poslední místo. Bodový rozdíl byl však zřetelný. Před vlastními diváky šestnáct bodů, venku nicotné dva bodíky. Přitom v minulých sezonách byli Formánkovci postrachem hřišť soupeře. Jejich bilance z výjezdů většinou předčila tu domácí.
„Pod mým vedením jsme na jaře prohráli výrazněji jen na AFK Chrudim B a v Prosetíně, což byly top týmy. Ostatní zápasy skončily v náš neprospěch jen kvůli tomu, že jsme vstřelili o jediný gól méně než soupeř. Paradoxně větší dardy jsme inkasovali na podzim, kdy jsme si připsali daleko více bodů. V letošní sezoně nám venku moc nevycházela hra na brejky. Soupeři už nás znali a hlídali si Jirku Vencla,“ konstatoval trenér.
Suma sumárum Mikulovice se nemohly zachraňovat do nekonečna. Jednou už to muselo přijít a dělo se tak zcela zaslouženě.
„Tomuto tvrzení se určitě nebráníme. V Mikulovicích momentálně jsou těžké podmínky pro fotbal. Chybějí hráči, nezvládli jsme generační výměnu. Dorost sestoupil z krajské soutěže. Všechny jeho hráče si beru do áčka, takže jsme ho museli zrušit.
Mikulovice tedy ukončily kapitolu s názvem I. B třída. Teď se musejí modlit, aby je nepotkal stejný osud jako jejich nedávné protivníky. Libišany spadly během další sezony z okresního přeboru a Paramo je následovalo administrativní cestou.
„Těch pět let konfrontace s krajským fotbalem bylo pro naše kluky přínosem. jenže někteří z nich byli v pokročilejším fotbalovém věku už, když jsme postupovali z okresního přeboru. Teď jsou tedy o pět roků starší a vyrovnat se mladším protihráčům bylo stále těžší a těžší. Nota bene, když někteří z nich nenastupovali úplně v pořádku. Zářným příkladem byl v tomto ohledu Tomáš Karlík. Na něj jsme moc spoléhali, ale pořád ho zrazovalo zdraví. Navíc měl smůlu. Když už se z jednoho šrámu zotavil, v následujícím zápase přišel další,“ uzavřel mikulovickou pouť nejnižší krajskou soutěží Zdeněk Formánek.
Celkem: 14. místo – 18 b. (40:74) Podzim: 11. místo – 14 b. (25:37)
Jaro: 14. místo – 4 b. (15:37) Doma: 14. místo – 16 b. (27:30)
Venku: 14. místo – 2 b. (13:44) Střelci: 11 – J. Vencl, 8 – P. Vencl, 5 – D. Dufek, 4 – Stefanov, 3 – Průša, 2 – Valský, J. Hyxa, Šmejda, 1 – Carda, Hromek, Vyskočil