Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Řada absencí, rotace v sestavě, dlouhá série bez vstřelené branky. V Pardubicích rozhodně neprožili klidnou první polovinu sezony. Spíše naopak. Po loňském nejlepším umístění, kdy fotbalisté Pardubic skončili šestí, se propadli ve Fortuna národní lize až na první nesestupovou příčku. O uplynulém období hovoří trenér JIŘÍ KREJČÍ.

V zimní přestávce zřejmě nebudete vyhledávat pohled na druholigovou tabulku. Je čtrnácté místo za vaším očekáváním?
Samozřejmě, že nemůžeme být spokojeni, to je jasné. V našich silách bylo mít minimálně o čtyři body více, což by i v tabulce vypadalo lépe. Spokojenost určitě nemůže panovat.

Kde hledat příčiny propadu v tabulce? Poznamenala vás řada zranění již během léta?
Sešlo se toho víc. Řekl jsem už před rokem, kdy jsme měli famózní podzim, že jsme soutěž odehráli ve třinácti lidech, kteří mají něco za sebou a víme, jaká je jejich výkonnost a co dovedou předvést na hřišti. Jestliže nám do toho zasáhnou zranění a vypadne nám až pět hráčů ze základní sestavy, z toho tři z obranné čtyřky, tak to byl dost citelný zásah. Potom do toho ještě nesmyslně vložené dva středeční televizní termíny, kdy hrajeme venku, pak cestujeme domů a hned v sobotu ráno nás čeká další zápas. Při úzkém kádru to nebylo ideální. Ale stále nás něco pronásledovalo po celý podzim. Vypadl Fousek, pak Petráň. Jednalo se o absence, které těžko můžeme ovlivnit. Se sestavou jsme museli motat, až v závěru podzimu se nám trochu ustálila. Nakonec jsme z pěti zápasů udělali sedm bodů. Těch okolností bylo víc, ale prvopočátek znamenala zranění, kterých bylo opravdu dost.

Projevila se i větší kvalita týmů ve FNL, o čemž se hovořilo již před sezonou?
Očekávali jsme nejtěžší ročník. A nejen z důvodu toho, že sestoupily týmy jako Ostrava a Olomouc. Ale třeba i Žižkov, který má tradici a hraje v Praze, kde je jednodušší získávat fotbalisty do kádru. Jsou tam i prvoligové týmy, od kterých se dá brát. Taky jsem viděl, že i ostatní týmy posilovaly.

Co vám při utkáních scházelo ve hře Pardubic?
Některé zápasy se nám nepovedly, ale nedalo se říct, že by nás někdo vyloženě drtil. Jenže utkání se rozhodují ve vápnech, kde jsme je nezvládali. A to jak v obranném, tak v útočném vápně. Takový typ hráče nám tam chyběl, až ke konci chytil formu Michal Petráň. Od dob Petruse, který tady dal naposledy jedenáct gólů, podobný příspěvek postrádáme. Takové góly by nám pomohly k většímu bodovému zisku. 
V obranné fázi se nám nepodařilo nahradit Kopřivu, který je vítězným typem a dokáže navíc pomoci i při útočných standardkách. Vyjma některých zápasů naopak mezihra nebyla špatná.

Byla pro vás nejtěžším podzimním obdobím série šesti zápasů bez vstřeleného gólu? Začala po utkání ve Znojmě, kde jste vedli a zápas ztratili.
Ten zápas samozřejmě bolel, měli jsme ho dobře rozehraný, když padly rychlé góly. Za stavu 2:2 jsme pak udělali fatální chybu a zápas se lámal. Ale spíše si myslím, že jsme nezvládli zápasy doma, protože třeba loni na podzim jsme na svém hřišti pětkrát vyhráli. U venkovních zápasů je to téměř stejné. I s Baníkem jsme mohli závěr zvládnout lépe a mít o dva body více. Zápasy, které jsme měli vyhrát a my jsme jen remizovali, nás táhly dolů.

Na druhou stranu jste venku inkasovali osmnáct branek. Nebylo to příliš?
Nám se obranná činnost zlepšila až v závěru, kdy se nám celkem ustálila. Můžeme být šťastní, že se vrátil Přibyl. Nikdo nepočítal, že by mohl zápasy takhle odehrát. A samozřejmě i Šejvl, který měl mononukleózu, a nepočítalo se, že by mohl do hry během podzimu zasáhnout. Kdyby se nevrátili, tak by to pro nás bylo ještě složitější. Předtím jsme těch branek dostali dost, museli jsme hodně improvizovat, což se projevilo. Ale není to jen o obranné čtyřce. K tomu se přidalo, že hráči, kteří nás táhli třeba již tři roky, optimální formu neměli.

V těchto chvílích je třeba pracovat i s psychikou hráčů. Přichystali jste něco speciálního v tomto směru?
Tento tým znám dlouho a vím, že na něj neplatí nějaké výhrůžky nebo strach v kabině. Spíš jsme se kluky snažili podpořit a v klidu motivovat, ale je to těžké. Hráči to mají v hlavě, určitě jsme se snažili jít pozitivní cestou.

Nepříznivou sérii jste prolomili v duelu na Táborsku. 
V čem nastal zlom?
V mezihře jsme špatní nebyli, chybělo nám finále ve vápně, což se třeba proti Táborsku povedlo. Ale vidíte, jak to ve druhé lize je. My remizujeme v Olomouci a prohrajeme 0:3 v Prostějově, kterému pak dá Sigma sedm gólů. Těch příkladů je více a svědčí to o vyrovnanosti soutěže. Většinou rozhoduje první gól, kdy je pak mužstvo psychicky nahoře. Na Táborsku naše chyby soupeř nepotrestal, my jeho zase ano. Tak to ve fotbale je. My jsme takoví Jánošíci, že bohatým body bereme a chudým rozdáváme. 
To jsme měli i dříve, třeba loni jsme odevzdali šest bodů Vyšehradu. Teď nás ztráty bolí o to více.

Navíc, když jste jako první v utkání inkasovali, nedařilo se vám již zápasy otočit…
Je to o vítězných typech hráčů. Když jsem k týmu přišel po úvodním ročníku, tak mužstvo zápasy taky neotáčelo, pak se to najednou zlomilo. Dolů nás táhly góly, které jsme dostali spíše po individuálních chybách. To mrzí dvojnásobně. Po prohře v Prostějově sportovní manažer Vít Zavřel prohlásil, že je třeba do konce podzimu získat devět bodů. To jste nesplnili. Bylo to něčím podmíněné, nebo se jednalo spíše o přání?
Myslíte, že mě vyhodí? Nebo nám sáhne na výplaty? Mně to pan Zavřel takto neříkal, to je tedy otázka spíše na něj.

Hovořil především o hráčích 
a přislíbil příchod minimálně tří posil. Už je více jasno?
Doufám, že o tom debatovat budeme. Když se podíváte do historie, tak jsme sem za tři roky moc hráčů nepřivedli. Řekl jsem to i já po zápase v Prostějově, že je potřeba přivést do každé řady minimálně jednoho hráče. Ne kus, ale někoho, kdo nám pomůže a má zkušenosti z FNL nebo třeba vyniká v ČFL. Mladých hráčů, kteří mohou mít před sebou budoucnost, máme dost, ale potřebují někoho, kdo by je táhl. Musí se o někoho učit a pak do zápasu naskakovat, když bude mančaft rozjetý. Obráceně to nebude fungovat. Dobře to řekl i trenér Budějovic, že hrát pouze s mladými není úplně ono, což si vyzkoušeli loni. Chceme pracovat s odchovanci, to se nemění, ale oni potřebují dozrát. Dorostenci nejprve potřebují získat zkušenosti, omlátit se a hrát v mužstvu, které bude v pohodě.

Vám se v tomto ohledu vyplatil v létě příchod mládežnického reprezentanta 
Tomáše Ladry…
Je to loňský dorostenec, který s druhou ligou neměl žádné zkušenosti. Dvě třetiny soutěže nás mile překvapil, to odehrál až nad moje očekávání. Je to talentovaný hráč, perspektivu určitě má. I když od útočníka se očekávají především góly, ty dal jenom dva. Je potřeba brát 
v potaz, že je mladý a popasoval se s tím dobře.

Jaký program čeká na váš tým ještě do konce roku?
Přibližně do 12. prosince budeme trénovat. Na podzim nám připadalo, že kondičně jsme na tom dobře. Nechceme polevit, abychom měli v zimě na co navázat. Vložíme tam i mimofotbalové záležitosti. Potom dostanou hráči volno a po 
Vánocích začnou trénovat podle individuálních plánů. Na začátku ledna začneme společně, následují testy, pak opět vstoupíme do zimního poháru.

Na startu přípravy už byste tedy rád uvítal někoho z případných posil?
Čím dříve, tím lépe. Je to složité v tom, že prvoligová mužstva si hráče stáhnou z hostování a chtějí některým dát šanci. Ale pokud bude možnost, abychom zde někoho měli už na začátku přípravy, tak by to bylo ideální.