Mudroch: Fandy si děláte v domácích zápasech

To se nesmí opakovat, znělo kabinou... V loňské sezoně obsadilo Hradiště až devátou příčku. V hodnocení okresních zástupců skončilo poslední. Pro tradičního účastníka I. A třídy se jednalo o ústup ze slávy. Jeho příznivci totiž byli zvyklí na umístění v horní polovině tabulky. Trenér JAROSLAV MUDROCH může být s posunem na pátou pozici spokojen. Vrásky na čele mu však dělají domácí zápasy a koncovka.

Pane trenére, jaké byly vaše předsezonní cíle?

Naším přáním bylo, vzhledem ke zkvalitnění soutěže, vyhnout se na podzim spodním příčkám tabulky.

Jak jste spokojeni s jejich plněním, respektive jak hodnotíte podzim?

Naše předsezonní cíle plníme, takže bychom mohli být spokojeni (mrkne).

V tabulce vám patří pátá příčka. Oproti loňské sezoně tedy stoupáte?

To je pravda, oproti loňské sezoně jsme se posunuli výš. Věřím, že bychom si opět mohli po dlouhé době na tyto příčky začít zvykat. Už to nutně potřebujeme (důrazně).

Dostali jste druhý nejmenší počet branek v celé soutěži. To vás musí hřát na srdci, viďte?

Kromě dvou utkání musím být s obrannou činností spokojen. Moc dobře si uvědomuji, že to kluci vzadu měli vzhledem k našemu ofenzivnímu stylu hry dosti náročné.

Horší už je to se střílením gólů. S nimi jste na štíru. Co za tím vězí?

Vždycky hrajete tak, jak se vám podaří připravit a doplnit kádr. My měli více útočných typů, takže tím bylo dané rozestavení hráčů. Pak ovšem nezbývá než věřit, že se budou ofenzivní hráči více prosazovat a soupeře přestřílíme. Tesner, Götz, Pecháček, Lexman, tito pánové jsou góloví. Bohužel jsme je nemohli vždy využít. Po těžkém zranění se začal prosazovat Götz. Byl jsem moc rád, že do sezony naskočil Pecháček. Jenže přišel pracovní úraz a tím nám ubylo tak sedm branek (zvážní).

Doma pro Hradiště není doma. Získali jste pouze deset bodů ze šesti zápasů a máte pasivní skóre. Nebolí vás z toho hlava?

(zamyslí se) Vím, kde děláme chybu. Nechci se ale z taktických důvodů o tom moc zmiňovat. I když se nám doma moc nedařilo, nic to nemění na tom, že se budeme dál snažit hrát útočně. Snažit se diktovat tempo hry. Myslím si, že jiná cesta by nám přinesla možná dílčí úspěch, ale z dlouhodobějšího pohledu by to nikam nevedlo. Pokud bychom jednou pomýšleli na postup, tak to musí mít smysl. Nesmí se z toho stát roční epizoda. Na postup ale vůbec nemyslíme, zatím na to není (rázně).

Vlastní diváky jste „potěšili“ pouze devíti brankami. Na druhou stranu před jejich zraky jste dostali jen deset gólů. Co říkáte této bilanci?

A to ještě zkreslují Stolany a Březová. To jsou právě dva zmiňované zápasy, kdy jsme v obranné fázi nebyli patřičně koncentrovaní. Vždyť v součtu jsme obdrželi sedm gólů.

Nechci snižovat výkon soupeřů, ale doslova jsme jim branky darovali.

Venku je to zcela jiné kafe. Jedenáct získaných bodů, přitom soupeři nebyli žádná ořezávátka…

Ten rozdíl výsledků doma venku je zřetelný. Více se o tom zmiňovat nechci.

Dobře. Poslední věc. Venku jste dostali pouze sedm branek. Vaši fanoušci museli mít radost, ne?

Fanoušky si ovšem v první řadě děláte při domácích zápasech, a to je zatím špatné. Ale lidem, kteří nám fandí, jsme radost určitě výsledky z venkovních zápasů udělali.

V derby totožná bilance jak zápasově, tak ve skóre. Svědčí to o větší vyrovnanosti týmů či o větším vzájemném přehledu?

Každý zápas je jiný, mužstva se stejným názvem se týden od týdne mění. Dá se ale říct, že je větší povědomí o stylu hry, hráčském kádru, o aktuálním stavu. Na to se dá přeci jenom lépe reagovat, než když pojedete někam do „Polska“ (úsměv).

V okresních střetech, kde figurovalo vaše mužstvo, padalo málo branek. Více se taktizovalo?

Souhlasím. I když by měla být motivace stejná na všechna utkání, tak v těchto okresních střetech jde o prestiž. Díky tomu se i více taktizuje.

Co obecně říkáte soutěži s polovinou týmů z pardubického okresu?

Soutěž je atraktivnější. Tím pádem je i více na očích pardubické veřejnosti, známých, kolegů v práci. Znáte to, jak se prohraje, tak je v pondělí jako na potvoru potkáte všechny (smích).

Derby jste si díky losu odbyli do sedmého kola. Ve druhé polovině podzimu nic. Nestýskalo se vám po okresních rivalech ?

Mě v první řadě mrzí, jak jsme některá derby odehráli (kroutí hlavou). Ještě, že nás čekají jarní odvety a tím i naděje na zlepšení. A také možnost nápravy.

Zvolili jste styl ortodoxní hry na tři útočníky, ale jak již bylo napsáno branek jste moc nedávali. Proč?

Tímto způsobem jsme odehráli celý podzim. Jen první poločas v Moravanech jsem to rozestavil jinak. Chyba je kromě jiného i v práci v šestnáctce. Pro mě je důležité, že se do finální fáze dostáváme. Zakončení ovšem není v mnoha případech ideální. Je také jasné, že pokud hrajeme na tři útočníky, vyplývají pro ně některé specifické defenzivní úkoly.

Jaké bylo vaše nejvydařenější a naopak nejhorší vystoupení?

Doma jsme toho fakt moc nepředvedli. Ze všeho nejhůře jsme si vedli proti Stolanům. Naše nejlepší utkání jsme odehráli v Letohradě. Poslední utkání podzimu bylo jediné, kdy jsme zaznamenali více než dvě branky. I když se na vstřelení gólu podílí více hráčů, hrdinou se stal střelec všech čtyřech Petr Lexman. V útrobách letohradské tribuny už dlouho nikoho tak slavně nevyvolávali (směje se nahlas).