Za Špitem by se nedočkal, rád vzal druhou ligu

K velkému fotbalu poprvé přičichl v Hradci Králové, coby náhradní gólman získal na MS do 20 let v Kanadě stříbro a několikrát si vyzkoušel první ligu v dresu Jablonce.

Teď LUĎKA FRYDRYCHA (25) koupily Pardubice. Ale jisté místo v brance zatím nemá. Bude se o něj muset poprat s klubovou ikonou Martinem Shejbalem. „Počítám s tím, musím si tady místo vypracovat," říká sympatický gólman.

Místo první ligy druhá. Není v pětadvaceti brzy na krok zpátky?
Může to tak vypadat, ale já to beru úplně jinak. Pro mě to bude v Pardubicích jednoznačně lepší. V Jablonci jsem byl stejně v pozici, že bych šel někam na hostování. Béčko se navíc úplně ruší, od nové sezony začnou fungovat juniorky, takže šanci dostanou mladší.

Michal Špit ale v Jablonci  do padesáti chytat nebude, třeba by se na vás jednou štěstí usmálo…
(usmívá se) Jo, nebude v brance věčně, ale na řadě jsou jiní gólmani. Se mnou se už moc nepočítalo.

Necítil jste šanci ani ve změně hlavního trenéra?
Ani ne. Vedení dalo signál, že by bylo dobré pracovat s mladšími brankáři. Za Michalem Špitem je Roman Valeš, který chytá v jedenadvacítce,  v dorostu pak působí kluk, co patří do reprezentační osmnáctky.

V Pardubicích vás ale také nečeká snadná pozice. Martin Shejbal je klubovou legendou. Přes něho bude cesta do branky hodně náročná. Počítáte s tím?
Počítám. Když jsem se domlouval s vedením a panem Svědíkem na angažmá, tak mi bylo jasně řečeno, že Martin je v Pardubicích ikonou a nemůžu počítat s tím, že budu hned jedničkou. Musím si tady místo vypracovat.

Nebojíte se, že třeba na prvních deset zápasů sezony skončíte v divizním v béčku?
Aspoň budu chytat pravidelně. To k zahození taky není, rok jsem totiž pravidelně v brance nebyl. I když budu chytat každé kolo v divizi, pomůže mi to. Do budoucna se chci samozřejmě prosadit v áčku.

Mohou sedět vedle sebe v kabině dva brankáři, kteří chtějí být jedničkou a přitom si nejít po krku?
Když jsou ti lidé povahově v pořádku, tak to není problém. A myslím, že Martin v pohodě je. Nečekám žádné potíže.

Pardubické funkcionáře jste uhranul při divizním zápase proti jejich rezervě. Vybavuje se vám ještě, jak jste ji trápil?
Na ten zápas si pamatuju. Vyhráli jsme s béčkem Jablonce  1:0 a Pardubice toho zase tak moc neměly. Byla tam možná jedna šance.

Jedna šance? Suverénně jste sbíral jeden vysoký míč za druhým, domácí tým jste nepustil do náporu. To byl váš normální výkon?
Zápas se mi povedl, to ano. Ale že by toho měly Pardubice tolik a já nevěděl, co dřív? To zase ne.

Doma máte stříbro z MS dvacetiletých. Zavzpomínáte někdy na slavný turnaj?
Občas. Projedu třeba nějaké fotky. Ale už je to spíš jenom taková nostalgie (usmívá se).

V reprezentačním áčku jsou teď jenom Suchý s Pekhartem. Nemohla to vaše generace dotáhnout dál?
Asi mohla. Někdo se prosadil a vyletěl, jiný se trochu zabrzdil. Ale to je prostě fotbal. Jsou kluci, kteří v Kanadě pomalu nebyli vidět a ligu hrají. Další nastupovali pravidelně a přešlapují na místě. Je to ale fakt složité. Abyste se prosadili, záleží na mnoha okolnostech. Navíc i v životě platí, že jednou jste nahoře, podruhé dole.

Několik hráčů z úspěšného kádru okamžitě kývlo na lákavou zahraniční nabídku. Velkou kariéru ale neudělal touto cestou nikdo. Slouží váš příklad i jako návod, že takhle ne?
Ono je to někdy složité. Když dostanete nabídku třeba z Ukrajiny, je tak finančně zajímavá, že jí budete odolávat těžko. Věřím, že i liga je tam velmi kvalitní. Jste mladí, nejste na nikoho vázaní a najednou máte před sebou kontrakt, který byste doma nikdy nedostali. Přestup je lukrativní i pro klub, kde zrovna působíte. Je složité říct ne.