Nejdřív se Pardubicemi prohnala vichřice a do druholigové kabiny nafoukala sparťanské listí. V zimě pak bylo jasné, že se musí vymést. Fúze s letenským klubem nedělala dobrotu. Zůstali jen dva hráči ze šesti. Všechno si postupně sedlo zpátky, do doby před kotrmelcem.
Pardubice ve Fotbalové národní lize prožily mnohem lepší jaro než podzim. Radost z fotbalu se vrátila. Skončily osmé. „Atmosféra kolem týmu se jednoznačně zlepšila. Ovšem nebyla špatná kvůli trenéru Haškovi," má jasno sportovní ředitel VÍT ZAVŘEL. Zkušenost se Spartou a farmou v Čáslavi bere jako něco, co jeho klub jen posílí.
Konec dobrý, všechno dobré. Sedí tohle rčení na Pardubice?
Myslím, že ano. Kdyby mi někdo v zimě řekl, že budeme v tabulce pravdy na nule, beru to hned. Kluci podle mě už na podzim pochopili, že se dají vozit body z venku a nejezdí se tam jenom na výlet. Škoda jen, že nám chyběli tři hráči
ze základu v posledním kole ve Vlašimi.
V případě výhry jsme mohli skončit šestí. Bylo to velké lákadlo?
Bylo, mohli jsme mít navíc stejně bodů jako pátý tým. Fotbalová národní liga je extrémně vyrovnaná a letos se to znovu potvrdilo. Podívejte se na Synot ligu, tam je tým
s 45 body čtvrtý, my skončili osmí. S bodovým výsledkem jsme spokojeni.
Neklepal jste se ale přes zimu, že byste mohli hrát o záchranu? Spolupráce se Spartou nevyšla, skáceli jste ji, v kabině bylo dusno…
Věřil jsem, že máme osu týmu takovou, že se na ní dá stavět. Záchranářských problémů jsem se nebál, to řeknu na rovinu.
Vidíte a trenér Krejčí měl v zimě strach, že si tým nesedne a jaro může kvůli neklidnému podzimu končit průšvihem.
Byl jsem přesvědčený, že se máme o koho opřít, jak už jsem řekl, věřil jsem naší ose. Jaro ukázalo, že si tým postupně sedá, zapracovali se třeba Fusek s Fouskem a Kopřiva, ti už patří do mužstva a teď v létě zase pozveme na přípravu pět, šest kluků z dorostu. Touhle cestou chceme jít dál.
Na jaře tým svou hrou bavil, dával víc gólů. Co se změnilo, že prakticky totožný soubor, co jste měli na podzim, hrál mnohem lepší fotbal?
Na to se mě ptá hodně lidí.
A víte, co vám řeknu? Já i ten podzim hodnotím pozitivně. Ano, ze dne na den přišlo do kabiny dost cizích kluků. Důvody byly ale dva, Sparta rušila svoje béčko a Čáslav se na nás ve stejné době obrátila, jestli bychom nechtěli mít farmu v ČFL. Vše do sebe zapadalo. Doma jsme ale pohledný fotbal nehráli, to přiznávám.
Kvůli tomu jste si asi hodně
vyslechl…
Dost, to je fakt (usměje se). Ale taky jsme v naší třetí sezoně ve druhé lize hráli absolutně nejlépe venku. Naučili jsme se správně posouvat, lépe bránit, řešit brejkové situace… Tady nám trenér Martin Hašek pomohl. Dostali příležitost jiní hráči, třeba Kakrda, hodně se sázelo na Fuska. Martin Hašek nám tady ukázal věci, kterých jsme se my třeba báli. Přes zimu se pak srovnala kabina, všechno si sedlo do původních kolejí.
Cítil jste, že se kolem týmu zlepšila atmosféra?
Jednoznačně se zlepšila. Ovšem nebyla špatná kvůli Martinu Haškovi, ale proto, že do šatny přišlo naráz šest nových hráčů. Vrátili jsme se k tomu, co Pardubice razily dříve, měli jsme ve FNL nejméně hráčů na hostování, naši mladí kluci byli na jaře zase o něco zkušenější. To všechno přispělo k tomu, že jsme hráli dobrý fotbal. Cítil jsem, že diváci odcházejí domů zase spokojeni.
Nepřišlo vám ale, že i kabina chtěla ukázat, jak stojí za trenérem Krejčím? Jakoby se
v jarní části rvala i za něj?
Nemyslím si, že by hráči bojovali na podzim méně než na jaře. V první půlce sezony byla naše hra spíš upracovaná, kluci už pak neměli sílu a energii na tu svoji fotbalovost. Hráli strojově. Aspoň tak mi to přišlo. Ale makali naplno, ať je vedl kterýkoliv trenér.
Museli jste si s Jiřím Krejčím, když jste z něj v zimě znovu udělali hlavního trenéra, hodně věcí vyříkat, abyste si zase věřili?
Nebyla to pro mě vůbec jednoduchá sezona. Můj kamarád je Martin Hašek, můj kamarád je Jirka Krejčí, s oběma jsem seděl v jedné kabině. Když se všechno se Spartou a Čáslaví upeklo, Jirka byl zrovna na dovolené v Egyptě, to bylo pro mě úplně to nejhorší. Vnitřně jsem věděl, že není úplně fér, když takovou věc děláme a hlavní trenér je v zahraničí. Na druhou stranu jsem věděl, že nemůžeme čekat.
Asi byste se nemohl divit, kdyby vám Jiří Krejčí oznámil, že na nějaké Pardubice z vysoka kašle, když jste z něj udělali v létě asistenta…
A on byl místo toho pozitivní, přistoupil k celé věci skvěle. Vzal to tak, že děláme celou věc pro pardubický fotbal
a dál pracoval na sto procent. Za to mu patří obrovský dík.
Zpětně tedy nelitujete, že jste velkou akci se Spartou vloni v létě zkusili a v pak zimě zrušili?
Ne, byla to pro nás mega zkušenost. Když jste v zimě mluvil s panem Krejčím, řekl vám, že spolupráce se Spartou ho obohatila v jedné věci, ale že si ji nechá pro sebe. Já si pro sebe nechám tři věci. Martin Hašek nás někam posunul ve třech aspektech. Třeba ten projekt nedopadl, jak jsme si malovali, ale stejně ho vnímám pozitivně. Vezměte si, že z Prahy přišli bezkonfliktní a vychovaní kluci. Ale ať chcete, nebo ne, tak když jich přijde z jednoho klubu tolik, vzniknou v kabině dvě partičky. Poučili jsme se v mnoha ohledech.
Léto tedy bude teď, co se týká pohybu v kádru, o hodně klidnější?
Přesně tak, náš mladý tým má vrchol před sebou, kluci se zlepšují v každém roce. Dál budeme chtít dělat mládež nejlépe, jak nám finanční možnosti dovolí. Chceme naše kluky co nejvíc zapracovávat. Takže jestli budeme něco řešit, tak třeba jednoho útočníka pro áčko. Ale ve Vlašimi hrál půlku zápasu David Huf, ten má obrovskou budoucnost, druhý poločas Patrik Valenta a mile překvapil. Nejdřív dostanou šanci naši kluci, pak se budeme koukat dál.
Dali jste tím i signál vlastním mladým hráčům, aby nikam neutíkali, že když budou pracovat, šanci mezi dospělými dostanou?
Rozhodně. To snad ale musí cítit všichni mladí kluci
v klubu. Už to, že k áčku přišel Jiří Krejčí, který 10 let působil u mládeže, znamenalo, že šanci dostanou. On se je nebojí nasadit do zápasu, navíc je zná. Chceme jít touhle cestou dál, máme kde brát.
Podaří se pro příští sezonu udržet pětigólového útočníka
Michala Petráně?
Vyrůstal u nás ve starších žácích a skoro celý dorost, když jsme si ho z Českých Budějovic brali na hostování, chtěli jsme mít opci na přestup. Tu jsme uplatnili, takže Michal je teď už našim hráčem, teď už zbývá vyřešit jen papírové formality.
A co dva sparťané Jiří Bederka a Jan Záviška, kteří v Pardubicích zůstali i pro jaro, o ně taky stojíte?
Sparta zatím řešila svůj
A tým. Pak bude na pořadu zhruba těch 20 hráčů, co půjdou na hostování a do dané kategorie spadají i tihle dva. Zájem bychom měli, oba pocházejí z regionu, v kabině nemají problém. Kluci by v rámci druhé ligy upřednostňovali Pardubice, to samé jejich agenti. Otázkou jen je, zda Bederka nebude mít nabídku z první ligy. Míč je teď na straně Sparty.
Dovedu si představit, že by podobné laso mohli dostat i třeba Dominik Fusek nebo Filip Kopřiva. Výprodej nehrozí?
Potenciál na první ligu má víc hráčů z našeho kádru. Může se to stát, to k fotbalu patří. Ale podle posledních zpráv, které mám, na pořadu dne nic není. Myslím, že je to však jen otázka půl roku, roku a řešit to budeme. Je to přirozený koloběh.
Zajímá mě ještě Tomáš Pospíšil. Koupili jste ho v zimě z Dukly, ale on nakonec skončil na lavičce. Nečekal jste od něj víc?
Na konci sezony jsme se rozhodli, že dostanou šanci
jiní hráči. Druhá věc je, že se snažíme být trpěliví a Tomáš přesně tenhle přístup potřebuje. V minulých sezonách tady odvedl velký kus práce, je to ohromný dříč. V létě se vrátil do Dukly, kde absolvoval letní přípravu a trenér Kozel si ho nechal v kádru. Vzhledem k tomu, že v A týmu na Dukle nedostával v zápasech šanci, tak chodil hrát
na farmu pouze divizi, takže vypadl ze zápasového vytížení na vyšší úrovni, což se na jaře projevilo. Je potřeba si ovšem uvědomit, že je to velmi mladý hráč, který má vše před sebou. Věříme , že přínosný pro
Pardubice v budoucnu bude, ale chce to čas. Nyní má u nás ještě na dva roky platnou smlouvu.