VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chrániče jako z betonu, masky skoro z hororu

Pardubice - /Speciál o hokejové výstroji/ - Bývalý pardubický brankář Miroslav Lacký nastoupil ve starých věcech a Hnilička se divil, co to má za svetr

27.1.2012
SDÍLEJ:

Historická hokejová výstrojFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Hokejová výbava, která se za poslední roky pohnula nejvíc dopředu? Brankářská výstroj, tady není o čem přemýšlet. „Vůbec se to nedá porovnávat,“ jenom se ušklíbl MIROSLAV LACKÝ, který hájil branku Pardubic na konci 60. let a má dva bronzy z mistrovství světa (1969 a 1970).

V čem je největší rozdíl?
Chrániče jsme měli kožené a užší. V té době, co jsem chytal za Pardubice, bylo málo krytých stadionů a jakmile pršelo, tak všechno vážilo ještě víc. Jako by jste měli na sobě beton. Vestu jsme měli kompletní i s chrániči rukou, jenže jste v tom byli takoví nepohybliví. A taky to přes to docela bolelo.

To věřím. Po zápase jste na sobě měl asi dost modřin, viďte?
Na rukávech byly z laminátu takové tvrdé chrániče, jenže vše bylo strašně neforemné. Většinou jsme to strhali. Nechali jsme si jenom ten kus na břichu. Když jsem chytal na akci 100 let hokeje v Praze, tak se Milan Hnilička divil, v čem to chytám. Říkal, že v tom by do branky nevlezl ani náhodou, že to bylo, jako kdyby měl na sobě svetr.

Myslel jsem, že jste měl už moderní výbavu, vy jste oblékl tu vaši letitou?
No jo, chytal jsem v té původní (usmívá se). Ta nová mi neseděla. Pořád mi šla nahoru, nárameníky byly úplně jiné, než na co jsem byl zvyklý. Starou výstroj jsem si náhodou nechal. Mám chrániče, celou výzbroj. Jenom jsem si od vnuka, který začal chytat, půjčil masku .

Počítám, že ve vašem brnění muselo být strašně náročné se ze země zvednout zase na nohy, nebo ne?
Měli jsme trenéry, kteří říkali, že čím bude brankář méně na zemi, tak je to lepší. Snažili jsme se spíš stát. Chytat tenkrát stylem, jaký mají dnešní gólmani, byli byste brzy unavení. Tehdy se hrálo techničtěji, branky se dávaly pomalu z brankoviště. Dnes se víc střílí od modré čáry a brankáři musí být neustále v pohotovosti. My jsme spíš počítali s tím, že se každý bude snažit hrát až do branky.

Co se za těch čtyřicet let změnilo na výstroji brankářů nejvíc, masky?
Určitě, když jsem přišel do Pardubic, tak jsem v první sezoně chytal s takovou, kterou měl Vlado Dzurilla. Dělali ji z laminátu. Myslím, že jsme pak jeli do Švédska a dostali jsme masky s dráty. Strašně se změnily vyrážečky i lapačky. Za nás vypadaly skoro stejně (usmívá se). Byly takové neforemné. Je jasné, že dnes je všechno daleko lepší.

Vydržela vaše laminátová maska ránu do hlavy?
Vydržela, jen byla nevýhoda, že když vás trefili, buď z toho byl otřes mozku, nebo zlomený nos. Já ho měl zlomený dvakrát. Nevýhodou té masky totiž bylo, že seděla přímo na obličeji, ale zase v ní byla dobrá viditelnost. Trochu byl ještě problém, když byly mrazy a zpotili jste se, maska pak strašně létala. Drátěná maska byla ale už výborná, jen jste si na ni museli zvyknout.

Musel jste někdy na šití?
Když jsem měl tu bílou masku z laminátu, tak jsem měl jenom urvané ucho. Ale spravilo je deset stehů. Stalo se mi to v Jihlavě před zápasem. Pamatuji si to jako dnes. Jeden spoluhráč mě rozchytával a dostal jsem ránu do ucha.

Za takové rozchytávání jste musel asi poděkovat, co?
To teda ano (směje se). Ale nic se nedělo, vrátil jsem se ze šití a chytal jsem dál.

Dřívější masky vypadaly jako z hororu. Děti se vás nebály?
V tom máte úplnou pravdu, byly hodně děsivé, ale že by přede mnou někdo utekl, se nestalo. Vypadaly podobně, jako maska fotbalového brankáře Čecha (na zlomený nos). Někteří kluci je ještě malovali a byly ještě hrůzostrašnější.


Dalo se všechno sehnat, nebo jste si museli i něco vyrábět podomácku?
U brankářů to ani nešlo, všechno jsme si museli sehnat. Co nám do klubu přišlo, v tom se chytalo. Hráči si ale na koleně ohýbali hokejky do oblouku.

Slyšel jsem, že kvůli půjčené výstroji jste přišel o olympiádu v Grenoblu. Je to pravda?
To byla ohromná smůla. Brankářské věci jsem měl poslané v Praze. V Pardubicích si kluci chtěli ještě zatrénovat, tak mi půjčili výzbroj od Chládka. Měl úplně jinou vyrážečku než já. Letěl jeden puk, udělal jsem pohyb a pod vyrážečkou jsem si zlomil tři prsty. Místo mě jel Vlado Dzurilla. Jsem přesvědčený, že kdybych měl svoji výzbroj, nic by se mi nestalo.

Na čem se hrával v Pardubicích dříve hokej…

VÍTR Z HISTORIE

Milan Černický: „Podle informací vnuka pana Weisse, zakladatele pardubického hokeje, to jsou jeho první brusle, které si vyráběl ručně. Vnuk mu je pak dokonce sebral a bruslil v nich sám. Je vidět, že jde o historický kousek. Oproti dnešním bruslím jsou takové všelijaké.”


DAR ZE ZÁMOŘÍ

Milan Černický: „Brusle dostal pardubický hokejista František Holý od Američanů, když se hrálo ještě venku, mám pocit, že na dnešních tenisových kurtech. Už je vidět, že jsou modernější, k podrážce je bota zanýtovaná, u Weissových bruslí jsou ještě obyčejné šroubky. Vzpomínám, že je to už pár let, kdy jsme panu Holému předávali v aréně dres. Byl strašně šťastný, bohužel pak asi po osmi dnech zemřel.”


MODRÁ NEBYLA FRAJEŘINA

Milan Černický: „V těchto bruslích nastupovala pardubická legenda Vlastík Franc. Byly to jedny z prvních exemplářů z umělé hmoty. Zkoušelo se všechno možné, ta modrá není nějaká frajeřina, asi zrovna měli ve fabrice takovou hmotu.”

Góly můžete sázet stejným nádobíčkem jako velké hvězdy

Pardubice - „Nastoupit s dřevěnou hokejkou? Radši bych hrál napravo,“ usmívá se útočník Kousal.

Tak schválně, kde myslíte, že objevili první kovové brusle?

Kanada? Samá voda a ještě stojatá a plná harampádí…
Maďarsko, jezero Balaton. Rozšiřovat se začaly ve 14. století hlavně ve Skandinávii.

Princip zůstává pořád stejný - kdo klouže, ten jede. Ale změnilo se toho mraky.
Největší progres pak nastal s hrou zvanou „hockey”.

Pár bláznů na ledě s dřevěnými klacky honí něco, co se snaží doplácat do vymezeného prostoru.
Jak nejrychlejší kolektivní hra získávala na popularitě, vyvíjelo se i „nářadí”, které hráči používali.
Pokrok za posledních padesát let? O světelný rok!

„Dnes jsou materiály daleko pevnější a přitom lehčí. Porovnávat třeba chrániče snad ani nejde,” jenom se usmívá bývalý skvělý obránce Brna a Pardubic Jiří Andrt, který coby kapitán Východočechů vybojoval v roce 1973 titul.
Tehdy se výzbroj sháněla, kde se jenom dalo.

Často to šlo ztuha.

„V šedesátých letech jsme do Komety vozili kanadské brusle a vydržely jednu, dvě sezony. To nebylo špatné,” vzpomíná Andrt. „Ve Skutči se pokoušeli pro nároďák ty brusle zkopírovat. Přivezli asi čtyři páry, ale každý to odhodil. Nemělo to tu úroveň jako originál,” vybavuje si bývalý pardubický kapitán.
Boj s bruslemi si užil dnešní pardubický historik Milan Černický: „Dvakrát za sezonu jezdily Pardubice do Švédska, jednou jsme přivezli naráz sedm párů, tenkrát to bylo něco, stály hromadu peněz.”

Doma přišlo na přetřes, čím se seveřanům vyrovnat. Vyhrálo broušené sklo. „Přivezli jsme ho za 30 tisíc. Měl jsem takový bordó samet a na ten se všechno vyložilo. Švédi byli v sedmém nebi,” prozradil Černický.

„Byl jsem šťastný, že se ten dluh podařilo smazat. Spokojení byli oni i já.”

Jenže radost netrvala dlouho.

„Asi za měsíc jsem se dozvěděl, že Švédy někdo udal. Celníci si na ně na hranicích počkali, museli všechno sklo vyložit ven a měli to celé proclít. Asi by to byly ohromné peníze. Nakonec to tam Švédi roztřískali a odjeli pryč, na celníky se vykašlali,” dokončuje z dnešního pohledu absurdní storku Milan Černický.
Dřevěné hokejky zažily velkou revoluci, když se objevily zahnuté čepele. Jako první v Evropě začali s jejich výrobou v Horažďovicích. „Přivezl je z Ameriky slovenský obránce Pepa Čapla. Kamarádil se slavným Stanem Mikitou a hole získal od něj. Podle nich se pak hokejky dělaly. Říkalo se jim čaplovky,” představuje tehdejší novinku Andrt.

Oficiální název hole zněl Alpač. Pokud nechápete proč, zkuste přečíst jméno Čapla odzadu…
Československo s novými zbraněmi ovládlo domácí šampionát v roce 1972.

Jak se pak vlastně z dřevěných hokejek staly hliníkové? Změnu měla na svědomí firma Easton, která plnila zakázky pro americký letecký průmysl. Dokonce se podílela i na programu Apollo a přistání na Měsíci. V roce 1981 se pak přiřítila s kosmickým vynálezem i pro hokej. První hliníková hůl byla na světě.
Tak nějak to asi dopadá, když má jeden navrhovat raketoplány a o pauze se nudí…

Že by některý z mladší generace hokejistů používal dřevěné nádobíčko i dnes, je pomalu sci-fi. „Hrál jsem s takovými holemi tak do deváté třídy,” říká jedenadvacetiletý pardubický útočník Robert Kousal. „Do zápasu bych s ními teď nešel ani omylem. Vím, že s dřevěnými hokejkami hraje Tomáš Divíšek. Když jsem ji vzal do ruky, tak vám řeknu, že bych snad radši hrál i napravo, je to tíha,” křenil se.

Dávat góly tou samou hokejkou co Crosby?

Natáhnout stejné brusle, jež nosí v NHL Ovečkin?
Doba se změnila, dnes hravě seženete cokoliv.

Pravda, možná byste měsíc museli obědvat suché brambory, ale není problém. Stačí pár tisícovek navíc a můžete mít v ruce špičkové vybavení.
Klidně si v něm pak můžete řádit třeba na rybníce.

Autor: Pavel Ryšavý

27.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Tuři zdolali Beksu. Byl to boj jako hrom

Ilustrační foto

Z okna se linul kouř. Majitel bytu spal při vaření

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

O voličský průkaz je možné požádat do středy

Pardubický kraj – Volby do Poslanecké sněmovny se kvapem blíží. Kdo by rád odevzdal svůj hlas, ale nebude se 20. a 21. října zdržovat v místě svého trvalého pobytu, můžeš volit na voličský průkaz v jakémkoliv stálém volebním okrsku na území České republiky.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Záchranář uskakoval před autem. Řidič si fotil nehodu

Pardubický kraj – Srážka dvou aut na obchvatu Holic. Tři posádky záchranné služby, dva potlučení řidiči, jeden téměř přejetý záchranář. Situace, která bohužel není nijak neobvyklá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení