VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Horymír Sekera, architekt hokejové řady snů

Pardubice - /SERIÁL DENÍKU/ - Přísný trenér Šťastného jednou „vyrazil“ z tréninku. Jinak s nikým z báječné trojice útočníků neměl jediný problém.

7.5.2011
SDÍLEJ:

POKLAD PARDUBIC i národního mužstva pohromadě: (zleva) Vladimír Martinec, Jiří Novák a Bohuslav Šťastný. Foto: Foto: archiv M. Černického

Odkazy na celý seriál Deníku najdete na konci článku!

Trenérská dráha legendárního hokejového kouče HORYMÍRA SEKERY začala dost netradičně. „Je mi jedno, jak to budeš dělat, kolikátí skončíte. Jenom potřebuji, abych mohl zkusit každý rok dva lidi v áčku,“ nekladl před něho zrovna nejvyšší cíle pardubický trenérský šéf.

Chopil se dorostu a z týmu, který se propadl do bahna, vytvořil perlu. Navíc do Pardubic přivedl Vladimíra Martince a Bohuslava Šťastného, které usadil k Jiřímu Novákovi.

Vaše první sezona u dorostu ale moc dobře nedopadla, že ne?
Nedopadla, spadli jsme. Přišel jsem po Novém roce a už se s tím nedalo moc dělat. Mančaft byl daný. Mezitím jsem se chodil koukat na žáky, kteří v Pardubicích hráli své zápasy, a tam jsem si vybral Martince. Svůj mančaft pak v Pardubicích měly i Pozemní stavby, které hrály také ligu, a tam jsem si vyhlédl Bohouše Šťastného.

Pomalu jste tedy začínal budovat úspěšný tým, který pro Pardubice získal první titul…
Celou zimu jsem jezdil po rybnících a koukal se, kde se hraje hokej. Dva kluky jsem si vybral třeba ve Valech. Kdo za mnou přišel, že by chtěl hrát hokej, toho jsem vzal. To je případ Břetislava Kopřivy, který dnes trénuje Třinec. Měl jsem tyhle kluky z rybníků rád, chtěli vyniknout.

Počkejte, ještě v dorostu stačilo, aby za vámi někdo přišel s tím, že chce hrát hokej a to stačilo?
Řekl jsem, že je zítra trénink, tak přijď. Hráče jsem si zkusil, líbil sem mi, tak jsem si ho nechal. Ale nemyslete si, třeba dvacet jsem jich také vyhnal. Kopřivu ale ne, ten tady zůstal.

Kdy jste začali po sestupové sezoně s tréninkem?
Hned po sezoně. Áčko se scházelo v té době třikrát týdne, my pětkrát. Podařilo se mi kluky tak zblbnout, že chtěli trénovat, trénovat a trénovat.

Nikdo neodmlouval, že pětkrát je moc?
Právě jsem je i několikrát zkoušel. Řekl jsem třeba, že zítra trénink není a ať přijde, jen kdo chce. Přišli všichni. Několik let jsme jezdili v létě na Sázavu, kde mám chatu, a tam jsem klukům poprvé ukázal Martince. Vylosovali jsme čtyři kluky, kteří byli kapitány družstev a ti si k sobě vybírali spoluhráče na volejbal, nohejbal… Losovali jsme nohejbal a žádný si Vláďu Martince nevybral. Tak jsem šel hrát s ním já.

Jak jste si vedli?
Dobře, všechny jsme porazili. Od té doby jsem si s ním už nezahrál. Ať se losovalo cokoliv, vždycky si brali Martince mezi prvními. Všechno uměl. Výborně hrál třeba ping–pong. Na to, jak je malý, hrál výborně i volejbal. To samé i Šťastný.

Kdy jste je dal dohromady s Jiřím Novákem, který byl o rok mladší než oni?
Ze Starého Kolína přišel Paleček. Martinec se Šťastným spolu strašně kamarádili, tak jsem si říkal, že to bude dobrá lajna. Ale nešlo jim to. Mimo led by se jeden pro druhého rozkrájeli, ale při hře to nebylo ono. Tak jsem je s Palečkem rozházel a dal jsem jim tam Jirku Nováka.

Proč zrovna jeho?
Byl to dobrý hokejista, moc se mi líbil. Paleček mi k nim nepasoval, byť to byl hráč jako hrom.

A už od první chvíle vám došlo, že řada Martinec – Novák – Šťastný bude to pravé?
To se mi už líbilo. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že by se z toho mohla zrodit takhle výjimečná lajna. Na druhou stranu nešlo jenom vyloženě o ně. Vezměte si, že po pádu do krajského přeboru jsme postoupili a po jedné sezoně v lize jsme vyhráli titul. Devatenáct lidí z pětadvaceti si pak zahrálo ligu. Měl jsem rád rošťáky, sígry. Klidně jsem šel za ně třikrát do školy orodovat, ale v týmu jsem si je nechal.

Některý z těch tří do skupinky rošťáků patřil také?
To ne. S těmi prakticky nebyl žádný problém. I když vlastně si na jednu perličku vzpomínám (usmívá se). Můžu?

Jistě, sem s ní…
Jen na vysvětlenou: když někdo přišel pozdě na trénink, platilo se dvacet korun. Něco jsme v dorostu nacvičovali a Bohouš Šťastný mi říkal, že by to chtěl dělat jinak, jak by si přál on. Nedohodli jsme se, tak jsme mu říkal: Víš co, Bohouši? Běž domů. Nejdu, povídal. Ještě jednou jsem mu to zopakoval, tak se sebral a šel. Když jsme se vrátili do kabin, tak byl Bohouš už pryč a na stole leželo padesát kaček.

Nebyl trest dvacet korun za pozdní příchod před pětačtyřiceti lety příliš krutý?
Když jsme jeli do Havlíčkova Brodu, tak jsem po posledním oznámil, že druhý den je odjezd v devět hodin ráno. Vedoucí pan Šimon mi říkal, že to takhle nejde, že musím říct o hodinu dřív. Znal je. Neexistuje, nahlásil jsem odjezd v devět a asi pět hráčů nepřišlo.

Čekal jste?
Nečekal. Jeli jsme tam na dvě lajny. A podobné to bylo i v áčku. Všude jsme spali den po zápase a den před zápasem. Z Českých Budějovic jsme odjížděli v osm ráno, Lacký tam nebyl, tak jsme mu ujeli a hotovo. Crhovi jsme ujeli z Plzně. Nedělalo mi to problém. Ale měl jsem od pozdních příchodů pokoj.

Zpátky k Novákovi s Martincem a Šťastným. Z dorostu přešli mezi dospěle, kde jste se s nimi znovu setkal. Změnili se v něčem?
Myslíte, jestli byli jiní než v dorostu?

Přesně tak…
Víte, měli ze mě trochu respekt. Třeba Hašek o tom ve své knize také píše. Když přišel do dorostu, tak se mě bál. Oni věděli, že když jsem řekl, že je něco takhle, tak to také tak bylo. Doma jsem si třeba naplánoval nějaké cvičení a na ledě to nevycházelo. Všichni křičeli, že to nejde stihnout. Viděl jsem, že to nejde. Ale jak bych jim jednou řekl, že se to nedá, tak by pak nestihli ani dojít na led. S Bohoušem jsem měl jen ten jediný problém na tréninku v dorostu, jinak ale ani s jedním z nich žádný konflikt nebyl.

Ani jste se nestrachoval, že jim, hvězdám reprezentace, stoupne sláva do hlavy?
Ani v nejmenším. U národního mančaftu byl doktor Tintěra a říkal mi, že když kluci jeli ze srazu domů, tak vždycky říkali: Až se vrátíme domů, ten Sekera nám dá (usmívá se).

Že se z reprezentačního srazu nevrátí, emigrují a vy budete bez tří klíčových hráčů jste se nebál?
O tom jsem ani nepřemýšlel.

Musel jste je někdy v áčku od sebe odtrhnout?
Ne, nikdy. Dnes se nejlepší hráči soupeře extra hlídají a je to správné. Ale mně to bylo jedno. Na první pětku nám sice dávali obranáře ze třetí nebo ze čtvrté pětky, mně to nikdy nevadilo. Věděl jsem, že je Novákova řada přehraje hokejem. Vždycky byla o stupínek lepší. Bylo mi fuk, jestli hrají na Hlinkovu lajnu, nebo nikoliv.

Měla některá ze tří tehdejších pardubických hvězd u vás nějaká privilegia?
Neměl. Nikdo. Něco vám ale řeknu. Za vyhraný zápas se dávalo 600 Kčs a to dostávali úplně všichni. Nejprve jsem chtěl část peněz strhnout těm, kteří sedí, nebo hrají jenom chvilku a přidat je těm třem. Jenže pokladní, nějaká paní Šálková, říkala, že se to nesmí. Mohl jsem někomu strhnout, ale už ne přidat. Chtěl jsem jim přilepšit, ale nešlo to.

Když jste Martincovi s Novákem a Šťastným něco vyčítal, nechali si od vás poradit?
V tom nebyl problém. Hlavně jim ale moc co radit nebylo. Oni ten hokej prostě uměli. Nacvičovali jsme třeba, že Martinec jel po pravé straně, navezl do třetiny puk, Bohouš mu najel hned před branku na volej. Na tom se pracovalo, to ano. Jinak jim ale vážně nebylo co vytýkat. Můžu vám říct, že i když pak odcházeli do Německa, nebo kdybych jim dnes něco řekl, nebudou mi moc odporovat.

Že by z vás měli pořád strach?
Je to možné (rozesměje se). Podívejte se na mě, nemůžu moc chodit, a když mě při jednom zápase v Pardubicích na ledě vyznamenávali, Vláďa se o mě staral. Když jsem přišel domů, tak jsem brečel. Takový Martinec by se na dědka jako jsem já mohl vykašlat, ale on mě jako blbec podpíral, všechny věci mi odnesl do auta (dojetím se mu třese hlas).

Byla lajna Martinec, Novák , Šťastný tou nejlepší, která kdy v Pardubicích hrála?
Jo, určitě. A dlouho žádná podobná nebude. Potřebovali jenom takovou drobnost, když se vyhrály třeba tři zápasy za sebou, tak jsem musel udělat v kabině bouřku, i kvůli volovině. Stačilo, aby si někdo odplivl, ale chtěl jsem je udržet v napětí. Podle mě to bylo důležité.

Horymír Sekera

Narozen: 16. dubna 1927 ve Velké Bučině u Kladna.
Hráčská kariéra: V Pardubicích hrál od roku 1956, nastoupil k 319 utkáním a nosil číslo 7.
Trenérská kariéra: Trénovat začal v roce 1963. Pardubický dorost vytáhl z krajského přeboru až k mistrovskému titulu. S Josefem Novákem dovedl tým k prvnímu triumfu v nejvyšší soutěži dospělých (1973). Potom prošel Karvinou a Litvínovem. Po návratu do Pardubic získal společně s Karlem Fraňkem další titul (1987). Vedl i reprezentační tým do šestnácti let.

Čím proslul
– tvrdými metodami
– velkým čichem na talentované hokejisty
– dal dohromady Vladimíra Martince a Bohuslava Šťastného s Jiřím Novákem, vznikla tak nejnebezpečnější řada v historii pardubického hokeje.

Autor: Pavel Ryšavý

7.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Asistent trenéra reprezentace Lubomír Růžička.

Proč Jan Veselý nepřijel? Ale kde jsou ostatní?

Skupina tělesně postižených sportovců.

Financovaní sportu handicapovaných je až trapné

Pernštejnská fortuna pošesté. Na nádvoří zámku zní opět folk

Pardubice – Pardubický zámek ještě dnes i zítra večer rozezvučí melodický folk. Pošesté se zde totiž koná letní hudební festival Pernštejnská fortuna. Včera diváci přišli na zpívajícího právníka Iva Jahelku a legendárního Ivana Hlase.

Zpráva OFS: Jak hlásit výsledky a fakta

Pardubice - Zveřejňujeme oficiální zprávu okresního fotbalového svazu, a to včetně rozlosování a doporučení, jak hlásit výsledky.

Na pardubických Olšinkách bude sraz koček

Pardubice – Prostory ABC klubu na Olšinkách se v sobotu naplní chovateli koček a samozřejmě i jejich chlupatými svěřenci.

Pardubický festival plný jógy ukáže, že má jóga mnoho směrů

Pardubice – Zacvičit si jógu nebo se o ní alespoň něco dozvědět budou moci Pardubáci dnes na letním pardubickém festivalu jógy Surya yoga fest v Centru Kosatec. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení