VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Jsme z jiné planety,' smějí se parťáci z branky

Pardubice - Gólmani pardubického týmu  Dušan Salfický a Martin Růžička k sobě mají i přes věkový rozdíl a diametrálně odlišné povahy blízko

29.3.2012
SDÍLEJ:

Brankáři Martin Růžička a Dušan Salfický (vpravo)Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Je mezi nimi šestnáct let rozdílu, ale rozumí si, jako by spolu každý den honili holky. Takoví jsou brankáři pardubických hokejistů – DUŠAN SALFICKÝ (40) a MARTIN RŮŽIČKA (24).
„Jsme gólmani, chápeme se. Ostatní nás berou jako lidi z jiné planety. Ale my si vzájemně rozumíme,“ říká mladší z parťáků během obsáhlého rozhovoru, kdy oba nechali nahlédnout do svých brankářských duší.

Pánové, znali jste se z dřívějška?
Růžička: Od Ády (Adama Svobody) jsem věděl, že Dušan je dobrej parťák. Abych to řekl přesně: Dušan prý byl nejlepší parťák, kterého Áda měl.

To je poklona ne?

Salfický: (rozesměje se) Jo, děkuju. Ale k otázce: Růžu jsem poprvé zaregistroval v létě, když jsem tady byl na tréninku. Z vypravování jsem už dřív věděl, o koho jde.  

Potvrdilo se to?
Salfický: Ano. Brankářské řemeslo ovládá skvěle a v kabině ukazuje, jaký je člověk.

Vy si hodně rozumíte, že?
Růžička: Ano, dost.

Dušan je usměvavý srandista, Martin zase spíše mlčenlivý introvert. Pánové, spojují vás i diametrálně odlišné povahy?
Růžička: Možná to tak navenek vypadá, ale zase tak rozdílní nejsme.
Salfický: Víte co, důležité je, že jsme na stejné vlně na ledě. Máme podobný styl, na tréninku mluvíme o stejných věcech, funguje to. Občas se Růžu snažím rozptýlit, aby přišel na jiné myšlenky. On se hodně soustředí. Já třeba takový nikdy nebyl.

Dušane, vy stále někoho hecujete, na tréninku komentujete své zákroky, je vás všude plno. Martina jsme zařvat neslyšeli.
Růžička: Nooo. Je to možné. Jak říká Dušan, víc se soustředím na sebe.

Dokážete se vůbec naštvat? Vás snad nerozhodí, ani kdyby vedle branky vybuchla bomba.
Růžička: (usmívá se) Navenek to tak vypadá. Jinak uvnitř to pořádně prožívám. Mám to tak, že se snažím hned soustředit na další zákrok a minulostí se nezabývám.  

Stalo se, že jste si s někým opravdu nerozuměli?
Růžička: Každý gólman je jiný, vztahy jsou různé, ale nikdy jsem nezažil, že bych se s někým nesnesl.

Nikdo vás nechtěl z brankoviště vyloženě „vyštípat“?
Růžička: Chytat chce každý a vždycky záleží jen na mně.
Salfický: Přesně. Záleží na mých výkonech. Klukům jsem vždycky říkal: Na ledě pro kohokoliv z mužstva udělám všechno. Skočím po držce do střely, cokoliv. Ale to neznamená, že povahově si s každým vyhovíte. Tak to prostě bývá. Snažil jsem se vyjít s každým a prakticky všichni moji filozofii brali: když si navzájem pomůžeme, je větší šance, že to někam dotáhneme. Jednou jsem narazil.

S kýmpak jste byl na kordy?
Salfický: Jméno si nechám pro sebe. Jen prozradím, že to bylo na začátku kariéry.

Sedí rozdělení rolí: Martin jednička, Dušan dvojka?
Růžička: Neberu to tak. Jsme tady jako dvojice a každý to tak chápe. Nikdo mi neříká: Růžo, seš jednička.  
Salfický: Pozice jedničky nebyla předem určena, ale ze sezony to svým způsobem vyplývá. Růža zvládl velkou porci zápasů a já jsem přišel s úkolem za něho v případě potřeby zaskočit.

Nepřipadáte si jako vysokoškolský pedagog, jako takový odborný dozor?
Salfický: (směje se) Jsem rád, když můžu poradit a někdo na to dá. V mých letech je ctí podílet se na nějakém úspěchu.

Martine, berete Dušanovy připomínky? Třeba zrovna v době play off?
Růžička: Určitě. Dušan má za sebou spoustu těžkých zápasů, během kariéry si toho dost prožil. Baví mě, když mi předává zkušenosti a pomáhá mi.

To nás zajímá. Vraťme se zpátky do čtvrtfinále. Martine, ve Vítkovicích jste dostal nešťastnou branku deset vteřin před koncem a třetí utkání série jste nakonec prohráli v penaltovém rozstřelu. Spoluhráči pak říkali, že jste se s Dušanem zavřeli na pokoji a vylezli až ráno. Co jste řešili?
Růžička: Ježíš. Už si to nepamatuju.
Salfický: Nic, koukali jsme na golf. Zrovna dávali PGA Tour. Tak jsme se bavili o golfu, který oba hrajeme.
Růžička: Golf – to je největší relax. (zasněně) Projít se v přírodě, po loukách. Přijdete na jiné myšlenky.

Nechce se věřit, že o hokeji nepadlo ani slovo.
Růžička: Snad ani ne.

Dušane, ale Václav Kočí říkal, že jste Martina dostal ze srabu. Prý si branku od Štefanky hodně vyčítal.
Salfický: Můžu říkat co chci, ale vždycky to bude záležet jen na něm. V následujícím zápase prokázal, že je mentálně silný. Nešťastná branka ho nezlomila. Vždyť je to jenom sport.

Vy jste takové situace zažil ikskrát, že?
Salfický: No právě. Vím, že to nemá smysl řešit.
Růžička: Po tom zápase byl Dušan hrozně pozitivní. To mi moc pomohlo. Abych pravdu řekl, tak já už ani pořádně nevím, jak to bylo. Ihned jsem se to snažil vymazat z hlavy. Den skončil a basta.

Zase se ukázalo, jak bylo důležité, že k sobě máte blízko.
Růžička: Jasně. My dva se chápeme. Jsme gólmani. Ostatní nás berou jako lidi z jiné planety. My si vzájemně rozumíme, pochopíme se. Proto je dobré, když gólmani v jednom mužstvu spolu vycházejí.
Salfický: Brankář to má těžké. Když se mu daří, je nejvíc vidět. A naopak to platí stejně. A vy tomu nesmíte podlehnout. Ani v jednom případě. Veřejné mínění totiž může být někdy hodně kruté. Zažil jsem to mnohokrát. Proto pro mě bylo  nejdůležitější mínění dvaceti lidí, s kterými hokej dělám. Názor kluků v kabině jsem bral, respektoval. Co, Růžo?
Růžička: Máš pravdu. V tom se shodneme.

Martine, během čtvrtfinále jste byl hodně kritizovaný. Od vlastních fanoušků jste toho v různých diskusních příspěvcích schytal celkem dost. Sledoval jste to?
Růžička: Ne. Vůbec. Já nevím, jestli to někdo vůbec sleduje. To snad ani nejde.

Vážně vás to nezajímá? Jen se tak mrknout, co si o mně myslí…
Růžička: Když je play off, tak řešíte úplně jiné věci. Mě nikdy ani nenapadlo, že bych se musel pídit po názorech ostatních. Soustředím se  na sebe.
Salfický: Udělal jsem to jednou v životě. Loni v Plzni. Vlezl jsem na fanzonu, nebo jak se to jmenuje, a když jsem viděl, co se tam děje… Hned jsem si nadával, proč dělám v devětatřiceti takové věci. Bez fanoušků se sport nedá dělat, ale oni to vidí úplně jinak. Kdo se do branky aspoň jednou v životě nepostaví, tak to nemůže hodnotit.  

Všude slyšíte, jak si hráči play off užívají. U gólmanů se ale řeší pomalu každý zákrok, sebemenší chyba se hned pitvá. Není to pro vás spíš jeden obří stres?
  Salfický: Vždycky jsem to bral tak, že když se v týhle fázi něco podělá, je to nevratný. Sezona je zkažená. Jestli něco nevyjde v základní části, prohraje se zápas. Je to blbý, ale příště máte šanci na nápravu. Play off je o daleko větší zodpovědnosti. Pak už záleží na každém člověku, jak se s tím popere. Adam Svoboda třeba při čtvrtfinále říkal, jak se na sedmý zápas těší. Ale těžko říct, jestli si ho užil.

Myslíte, že to vůbec jde?
Salfický: Užijete si to až potom, když má zápas šťastný konec. Pak je to euforie. Třeba taková, jakou tady po našem sedmém zápase s Vítkovicemi předvedl Růža, když mě rozmotal do vrtule. Hlava se mi motala ještě druhý den (usmívá se).

Kdyby Pardubice nepřešly přes Vítkovice, byla by sezona neúspěšná. Byla, Martine, celá ta série nejnáročnějšími čtrnácti dny vašeho života?
Růžička: Ještě je pořád brzo, aby se cokoliv hodnotilo. Chtělo by to větší odstup. Ale jedním z nejtěžších okamžiků, jaké jsem při hokeji zažil, série určitě byla.

Cítil jste, jak ve vás po Rákosově gólu v prodloužení bouchly pozitivní emoce?
Růžička: No jasně, byla to obrovská euforie. Taky si play off užívám až ve chvíli, když to dopadne dobře. V tu chvíli vám pak začne úplně jiný svět. (luskne prsty)
Salfický: Vezměte si, že Pardubice hrají play off často, jsou zvyklé být v první polovině tabulky, ale o úspěchu a neúspěchu rozhodují neskutečné drobnosti. Může přijít situace, že se tři roky po sobě nepřejde první kolo. Proč si pak nevychutnat, že jste se dostali do semifinále. Není to samozřejmost. Hlavně mladší kluci by si toho měli vážit. Jednou může přijít období, kdy se vždycky takhle dařit nebude. Podívejte se třeba na Plzeň, jak jí dlouho trvalo, než konečně překonala čtvrtfinále.

Už vám nikdo nebude vyčítat, že jste neprotlačili tým přes první kolo. Jste proti Liberci uvolněnější?
Salfický: To by byla právě chyba.

Chyba?
Salfický: Ano, chyba. Když před vámi je šance jít zase o krok výš, proč nechtít vyhrát celou extraligu a spokojit se jenom se semifinále? Přístup mám splněno a teď to nějak dopadne, by nikam nevedl. Mentálně si odpočinete mezi sériemi. Když ale začne nová, měli byste být v nějakém transu a bojovat.

V play off jde o hodně. Většina týmů se snaží soupeřova gólmana rozhodit. Berete si hodně, když vás někdo otravuje?
Růžička: Je lepší být splachovací. Neřeším to. Kdybyste se v tom pitvali, nikam by to nevedlo.
Salfický: V každém týmu jsou hráči, kteří takové věci dovedou a chodí do gólmana. Dnes se zápasy play off rozhodují na brankovišti. Bez důrazu by to nešlo. Sice se říká, že rozhodčí brání gólmana, ale trend je takový, že kolem branky je potřeba ohromný důraz a toho v masce trochu zpracováváte.

Pak ale musí být strašně těžké udržet nervy a nepřetáhnout otravujícího soupeře holí po zádech, ne?
Růžička: Když si vzpomenu na European Trophy, tak tam tohle brankáři dost dělali. Útočník přijel blízko a už ji koupil. Ale když si v lize jenom odstrčíte soupeře, sáhnete mu holí na záda, aby nebyl v brankovišti, už rozhodčí řve, že mě vyhodí. To mi přijde hodně zvláštní.
Salfický: Já se tomu snažím spíš zasmát, aby ten hráč viděl, že to se mnou nic nedělá a že jsem v pohodě.

Je to psychologická válka?
Salfický: Trochu. Když jsem byl mladý, tak jsem se rozčiloval. Pak ale přišel okamžik, kdy jsem si řekl, že to nikam nevede a člověka to akorát odtahuje od zápasu. Už nic nekomentuju, stejně nic nezměním. Ať se děje, co se děje, soustředím se na sebe.

Dušane, máte toho za sebou hodně, zkoušel jste Martinovi radit, jak se vypořádat s Petrem Nedvědem?
Salfický: Stejně nemá smysl říkat něco speciálního. Na něco se upnete a celé to dopadne jinak. Spíš se spolu bavíme o hokeji obecně. Budeme spolu zase spát na pokoji (rozesměje se).
Růžička: Zase si zahrajeme hry (usmívá se).
Salfický: Když jsem naposledy hrál v Liberci s Karlovými Vary, Méďovi jsem říkal, že mě ten hokej baví ještě víc, když hraje on. Je radost, pokud se povede takového hráče vychytat.
Růžička: V základní části se nám proti Petrovi navíc docela dařilo, i když spoléhat se na to nedá, vyřazovací boje jsou úplně jinou částí ligy.

Může brankář soupeře vůbec obdivovat tu Nedvědovu excelentní dělovku zápěstím?
Salfický: To je rozdíl mezi hráči, kteří prošli Amerikou, a těmi, kteří jsou celý život tady. Bavil jsem se jednou s Milanem Hejdukem a ten říkal, že Joe Sakic (bývalý kapitán Colorada – pozn. aut.) má zápěstím ránu, jako když ostatní střílí golfákem. Když to má hráč v hlavě srovnaný, je jedno, kolik mu je. Když na něčem pořádně pracujete, pak sklízíte ještě dlouho ovoce. Neříkám, že má Méďa nejtvrdší střelu zápěstím, ale umí ji nejlíp použít. My to holt musíme chytit, no (směje se).

Autor: Pavel Ryšavý, Radek Špryňar

29.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační snímek.

Tři body z Vítkovic! Fotbalisté Pardubic udrželi náskok i v oslabení

Ilustrační foto

Jedenáctiletí si domluvili noční toulačku, bez rodičů

Historická vozidla se budou prohánět po Železných horách

Přelouč – Železné hory budou v sobotu hostit další rallye. Tentokrát však nepůjde o moderní rychlá auta, k desátému ročníku Rallye Železné hory vyjedou historická vozidla. 

Bonbónová stezka podél Labe

Pardubice - Strážníci si zahráli na sběrače sladkostí. Na linku pardubické městské policie se totiž obrátil volající, který upozornil na zvláštní jev.

Starý Mateřov bude slavit. 790 let od založení obce

Starý Mateřov – Obec Starý Mateřov slaví. Tento víkend v sobotu si připomene výročí 790 let od svého založení. V jedenáct hodin budou oslavy zahájeny u pomníku padlých. 

Zlodějka využila otevřených dveří, vloupala se k seniorce

Pardubice - Okradení staré ženy zabránil příchod ošetřovatelky a příjezd policistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení