VYBRAT REGION
Zavřít mapu

"Kotrmelec? Tak na ten mě nedostanete"

Pardubice - Má medaile z extraligy, mistrovství světa i olympiády. Jenom zlato Aloisi Hadamczikovi chybí. Co si štěstí naklonit nějakou sázkou?

5.9.2013
SDÍLEJ:

Kouč Alois HadamczykFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Tuhle práci by chtěl dělat prodavač zeleniny i bankovní úředník.

Trenér hokejové reprezentace? „Džob" snů.  Ale i tlak jako hrom. Každý Čech u piva přesně ví, koho by vzal na mistrovství světa, jak by udělal soupisku pro olympiádu v Soči…
„Bez sebedůvěry tuhle práci dělat nemůžete, to nejde," říká v exkluzivním rozhovoru pro Deník ALOIS HADAMCZIK (61).
Pustil se i do novinářů nebo prozradil, jak komunikuje s Jaromírem Jágrem.

Je místo reprezentačního kouče hodně nevděčnou prací?
Takhle to nevnímám, kdyby mě nebavila a byla nevděčná, tak ji nedělám. Jsem tady proto, že jsem měl nějaké výsledky a schválil mě výkonný výbor, beru danou  pozici jako vyústění mé celoživotní  práce.  To byste musel říct, že má nevděčnou práci každý z nás. Zaměstnavatel vám třeba nezaplatí mzdu…

Pravda, ale asi se nenajde moc pracovních pozic, do kterých chce mluvit 10 milionů poradců…
To je běžná věc, že si každý může říct svůj názor. Já musím být tak silný, abych sice druhým naslouchal, ale ve finále se rozhodl sám. Sport je takový všude ve světě. O nevděčnosti bych opravdu nemluvil.

Dobrá, ale vzpomeňte na období po posledním mistrovství světa. Tam se na vás valila kritika ze všech stran. To vám nevadilo?
Hlavně se na mě valila od vás, novinářů. Říkali jste, že výkonný výbor bude řešit moje pozici, ale prezident svazu mi řekl, že nic takového na pořadu dne není. Za dva roky jsme uhráli dvě medaile a třetí rok jsme vypadli ve čtvrtfinále, to je běžná záležitost, která se stala Růžičkovi, Lenerovi nebo Ivanu Hlinkovi. Takový je zkrátka život.

Dovedete kritiku od novinářů přefiltrovat, abyste si z ní nedělal hlavu?
Jednu dobu mně vadila, ale teď už ne. Naučíte se nelétat v oblacích, když vás chválí a odněkud přivezete medaili, tím pádem neřeším ani kritiku. Člověk, který není trenér nebo se třeba ve sportu zase tolik neorientuje, o mě napíše něco, o čem nemá představu. Tak si řeknu, že na to má právo. Když věříte tomu, co děláte, a tomu, co jste dokázali – a já toho nedokázal zrovna málo, tak musíte mít sebedůvěru.

Jen aby zase nehraničila s arogancí…
Bez sebedůvěry ale danou práci dělat nemůžete, to nejde. Víte, největší českou zbraní je pomluva a závist. Vy jste tlačeni vašimi… A stejně nenapíšete, co teď řeknu.

Ale napíšeme.
Dobře, tak jste tlačeni vašimi šéfy, abyste prodali co nejvíc novin. Takže čím větší senzace, tím víc výtisků. Taky klidně napíšete něco, za čím si nebudete stát. Kdybyste se z toho museli zpovídat před odborníky, tak byste se jenom těžko obhajovali. Vy jste schopni pět minut po utkání oznámkovat všechny hráče, aniž byste věděli, jakou roli v týmu mají. Noviny pohled na sport zvedají nahoru, nebo ho taky topí. Kdybych měl na tohle reagovat, tak bych se přece musel zbláznit.

Zase musíte pochopit, že nemůžete zápas hodnotit za týden, fanoušci si o něm něco přečíst chtějí hned. Doba se zrychluje.
To je pravda, ale já musím jít se systémem hry, abych porážel soupeře. Na MS v Bratislavě v roce 2011 jsme vyhráli 9 z 10 zápasů, výborný byl i další šampionát. Naposledy jsem vzal 12 hráčů z NHL, kdybych to neudělal, budete říkat: On je pitomej, on nevzal kluky, co v Americe dají 20 gólů.

Pravda, to byste to schytal pěkně.
Vidíte, trochu objektivity pak neškodí. Já nebo moji kolegové, na place nestojíme. Jednou z objektivních příčin je třeba to, co říká Jarda Jágr: V NHL se hraje úplně jiný hokej na odlišném hřišti. Ti kluci odehráli za 100 dní skoro 50 utkání, proto  i když na mistrovství chtěli, tak jim to prostě nešlo. Vy jste hledali pořád něco v kabině, ale tam kromě výstroje a dobré party nic nebylo. Někdy jste prostě takové myšky šťouralky a hledáte něco, co není. Pak se mi nedivte, že noviny nečtu a mám pokoj. Umím být na sebe naštvaný a sebekritický, vzdělávám se. To je pro mě hlavní krédo. Ale abych si dával studený ručník z toho, že něco napíšete a přidají se k vám další… Nevidíte ty slušné lidi, kteří si jdou pro podpis a solidně se s vámi baví. Je třeba být vyvážený.

Ale na posledním šampionátu ve Stockholmu jste moc vyvážený nebyl a na novináře jste se naštval. Kde nastal problém?
To bylo po našem utkání ve skupině s Kanadou. Dostal jsem sto padesát podotázek, kde budu sledovat zápas Švýcarů s Nory… Skončil rozhovor a postavil jsem se k vám všem lidsky, jen jsme si povídali. Sám jsem vyšel z nuly, uznávám lidi, je mi jedno, jestli se bavím s vrátným, ředitelem nebo novinářem. Probíhala debata bez zapnutého nahrávání a ono se to pak použije v novinách. Od těch lidí je to pak nekorektní. Víte, to bylo něco jako s Milanem Barošem.

Jak to myslíte?
V novinách ho pořád kritizovali za milion věcí, které nebyly spojené s fotbalem. Dá se říct, že jsem Milana dostal nahoru já, takže jsem se sešel s člověkem, co o něm takové věci psal, a zeptal se ho, jestli on opravdu nikdy nemočil na veřejnosti. Řekl jsem mu: Vy jste vážně nikdy nečůral venku, když jste potřeboval? A Baroše u toho musíte fotit. Pak se divíte, že je Milan naštvaný.

Tomu rozumím…
A vidíte. Dokázali jsme našeho druhého nejlepšího reprezentačního střelce tak otrávit, že řekl: V nároďáku to balím. Já se tímhle otrávit nenechám. Kdybych si neměl s hráči co říct, pak by mě moje práce nebavila. Nebo kdyby výkonný výbor prohlásil, že s mojí prací nesouhlasí, tak hned druhý den skončím. S tím nemám problém. Vezměte si, kdybych pořád chodil a říkal: Tenhle novinář se mi nelíbí, byl blbě oblečený a blbě píše. Vašemu šéfovi bych vykládal, že tuhle práci nemůžete vykonávat. A vy byste si z toho měl něco dělat? I když vy s tím vlastně něco provést můžete…

Vážně. A co?
Na rozdíl ode mě se můžete pomstít a napíšete o mně ještě horší článek (usmívá se).

Vy nás máte za pěkné hyeny…
To je pravda, to by se stalo.

Docela se pletete.
Nechci říkat, že jste hyeny, to ne. Ale když si na vás budu stěžovat u šéfa, on vám to řekne, tak druhý den napíšete ještě větší prasárnu.

Spíš bych řekl, že záleží na povaze. Nemyslíte?
To je zase pravda. Lidi mají právo na názor, ten já nikomu brát nemohu. Jenom bych chtěl říct, že pokud mě  budou kritizovat ti, se kterými spolupracuji, a budou říkat, že se pode mnou nedá hrát, tak pak to má nějakou váhu. Jestliže hráči jako Židlický, Eliáš, Jágr nebo Plekanec mluví pozitivně a klidně přijedou na mistrovství světa  i na jeden zápas, tak to je pro mě největší ocenění mojí práce. Navíc jsem jediný, kdo nehrál extraligu, nebyl v nároďáku a dostal se takhle daleko. A že jsem neměl ještě nikdy zlato? Víte, kolik trenérů by dalo nevím co, aby mohlo na té střídačce stát? Umím lidem naslouchat, ale na druhou stranu jsem silný, abych tlaku zvenčí odolal.

K národnímu týmu jste poprvé přišel v roce 2005 jako relativně úspěšný extraligový kouč,  ale bez velké hráčské minulosti. Nebyla cesta k hokejistům z NHL složitější?
Nejdříve přijdete s respektem, ale postupně zjistíte, že vás hráči berou, komunikují s vámi a najdete nějakou společnou řeč. Po olympiádě v Turíně (2006) se na nás valila kritika, no a nakonec je to naše poslední medaile z her. Spadl jsem do toho kolotoče hned po titulu mistrů světa ve Vídni, v Turíně se nám zranili gólmani, Patrik Eliáš, Jarda Jágr a nakonec se medaile povedla. Od té doby jsem začínal cítit, že tam respekt od kluků je.

Velmi dobrý vztah  máte s Jaromírem Jágrem. Vyžaduje takový hráč odlišný způsob komunikace?
Vůbec ne. Hlavně ho vůbec neotravuji. Každý si myslí, že mu pořád volám, ale tak to není. Maximálně mu napíšu zprávu, když má narozeniny. Když komunikujeme, tak věcně. Řeknu Jardovi, co chci a dám mu prostor seberealizace, aby si k tomu řekl svůj názor. A pokud se shodneme, na place to funguje. Třeba tak jako na mistrovství světa v Bratislavě, o němž on prohlásil, že to bylo snad nejkrásnější mistrovství, které zažil.

Od něj to zní jako velká pocta, co?
Rozhodně, to mi udělalo radost. Ale stejnou radost mám, když takhle mluví Patrik Eliáš nebo Marek Židlický a ostatní kluci. Nemůžete nic podceňovat, tým se skládá z vynikajících i průměrných hráčů a náhradníků. Když všichni nežijí spolu a navzájem si nefandí, klima není dobré. Snažím se chovat ke všem hráčům stejně.

Ale s první centrem přece budete řešit jiné věci než se třináctým útočníkem, ne?
Z toho všeho pak vychází, že některý hráč, díky tomu, co v životě dokázal, má právo na nějaká privilegia a na určité postavení v týmu.

Medailí z extraligy i reprezentace máte dost, ale ta úplně nejcennější pořád chybí. Berete vaši kariéru jako čekání na velké zlato?
Čekám hlavně na vítězství v každém dalším utkání, co přijde. Když máte určitý obnos peněz, tak si naplánujete, jaký postavíte dům. Ve sportu to tak nefunguje, plánuje se blbě. Řeknu vám upřímně jednu věc. Když přijde nejvyšší meta, tak to bude největší ocenění mého života. Ale jestli se zlata nedočkám a budou v dalších letech chodit jiné medaile, budu spokojený stejně. Kdo chce všechno, nemá totiž nic. Existuje hodně trenérů, kteří pracovali tvrdě i poctivě, ale výsledků nedosáhli. Mě může těšit to, že práce v klubech i nároďáku měla vždycky nějakou úroveň, spoustu týmů jsem budoval, proto si myslím, že umím na různé situace reagovat.

Tak si říkám, co si naklonit štěstí nějakou sázkou? Třeba někdo nahoře chce slyšet, že Alois Hadamczik udělá za zlato kotrmelec a teprve pak přiloží ruku k dílu…
(usmívá se) Jsem vychovaný ještě za komančů, takže hvězda nebo kotrmelec mi nedělají problém.

Dobrá, takže za zlato ze Soči bude kotoul. Platí?
(rozesměje se) Tak na tohle mě nedostanete. Až by se to náhodou událo, udělám to, co uznám za vhodné. Nebudu slibovat nic dopředu, prvním krokem bude čtvrtfinále, až potom se budeme dívat dál. A věřte tomu, že když se dostaneme až úplně nahoru, tak i vás novináře na ten led pak pozvu.

Autor: Pavel Ryšavý

5.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Studánka se chce do dvou let vrátit do ŽBL

setkání majitelů zahradních, parkových a modelových železnic.

Víkend v Rosicích: v zahradě železnice a na kolejích Hurvínek

Pardubickou Dubinu protne cyklostezka. Povede napříč sídlištěm

Pardubice – Ve městě přibude cyklostezka, protne jedno z největších pardubických sídlišť. „Město vypsalo výběrové řízení na zhotovitele stavby cyklostezky, která povede centrální osou sídliště Dubina, severovýchod – jihovýchod,“ uvádí mluvčí Magistrátu města Pardubic Iveta Koubková.

Házenkářský memoriál večer vystřídá posvícenská zábava

Opatovice nad Labem – Opatovický oddíl národní házené pořádá na svém hřišti v sobotu již 35. ročník memoriálu Jaroslava Dostála a Karla Dvořáka. Klání začíná v 8:30 hodin. 

V kufru auta vezli pytel trávy. A nešlo o senoseč

Pardubický kraj - Vezeme deset kilo technického konopí, hájila se osádka osobního auta… Jenže hlídku celníků o tom nepřesvědčila.

Hasiči v Dolním Jelení oslaví 95 let od založení sboru

Dolní Jelení - Dorazí také Návštěvníci a výhled bude z jeřábu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení