VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kouzlo proslulé lajny: Nikdy se nepohádali

Pardubice - /SERIÁL DENÍKU/ - Po slavné kariéře opustil Jiří Novák hokejové mantinely a po revoluci se dal na podnikání. Nyní vlastní v Pardubicích hotel a penzion

5.5.2011
SDÍLEJ:

POKLAD PARDUBIC i národního mužstva pohromadě: (zleva) Vladimír Martinec, Jiří Novák a Bohuslav Šťastný. Foto: Foto: archiv M. Černického

Co dnes dělá Jiří Novák

Hokej nehraje, maximálně se na něj chodí dívat. Po skončení kariéry a návratu domů si otevřel sportovní obchody. Po deseti letech obrátil své podnikatelské aktivity jiným směrem. Obchody prodal, v Pardubicích koupil dům a udělal z něj penzion Atrium. Později otevřel ještě hotel Euro. V současné době ho vede syn, on je „pouze“ investor.

Životní dráha osudu ho zavedla úplně mimo hokejový svět. JIŘÍ NOVÁK, na rozdíl od svých kumpánů z legendární pardubické řady, u ledu a kabin nezůstal.

Po režimním převratu začal úspěšně podnikat. Vlastní penzion a hotel v Pardubicích. Na hokej ho to už moc netáhne. To spíš na golf.
Pane Nováku, kdy jste byl naposledy na ledě?
To si už ani nepamatuju. Deset let?

A nechybí vám to?
Vůbec. Já ani nemám brusle. (pobaveně) Moje poslední se mi rozpadly. S hokejem nemám momentálně nic společného. Úplně jsem z toho vypadl.

Neříkejte mi, že vám hokej neschází?
Opravdu. Mám nastavené jiné životní priority. Hodně mě baví golf.

Čím vás fascinuje?
Nádherným prostředím a pocitem, když dobře trefíte ránu a míček dopadne na green. Znám plno lidí, kteří totálně propadli golfu. Kvůli němu se rozvedli, prodají firmy a jen hrají. Ta hra je celosvětový fenomén. Jen u nás si lidé myslí, že to hraje pár lidí, kteří jsou bohatí. To je nesmysl. Na golfu je založený cestovní ruch. Kde nejsou hřiště, tam nikdo nejezdí. Je to sport dobrý pro mentální průpravu, pro fair play. Nikdo nepodvádí, každý se k sobě chová slušně.

Propadl jste mu také?
Ne že bych propadl, ale nedávno se konalo Masters (nejprestižnější turnaj v americké Augustě – pozn. red.) a na přenosy jsem se díval do čtyř do rána. Neskutečně napínavé.

Brusle jste naposledy obul před deseti lety. Kdy jste se viděl s bývalými parťáky Martincem a Šťastným?
Sem tam je potkám na hokeji. Naše cesty se rozešly. Oni dělají něco jiného. Hokej je baví a mě už netáhne.

Prý jste se za celou kariéru nikdy nepohádali.
Ne. (rezolutně) Asi proto jsme spolu hráli celý život. Nikdy jsme neměli konflikt, protože nikdo z nás ani takové situace nevyhledával. Byli jsme vůči sobě tolerantní. Respektovali jsme se. Na ledě bylo všechno v pořádku.

Martinec se Šťastným však měli k sobě lidsky blíž, že?
To ano. Měli jiné zájmy než já. Kluci spolu bydleli na jednom patře, na hotelech spali spolu. Ale žádný problém to nebyl. Jen jsme spolu nechodili na večeře.

Bylo jasné, že si na ledě hned sednete?
Je to divné, ale bylo to tak. Přitom to byla náhoda, že jsme se dali do kupy. Kluci jsou o rok mladší. V dorostu jsem hrál s Hejdukem, tátou Milana. V té době to byl ve své kategorii nejlepší hráč. Pravák, střelec, lepší než my. Jenže jen to nestačí. Musíte mít kliku, nebýt zraněný, mít povahu na dospělý hokej. A Hejduk se hned nechytil, zato my jo.

Jak je to možné?
Tehdy se v Pardubicích měnila generace. I kdybychom hráli špatně, tak jsme v týmu stejně měli místo. Jenže nám to sedlo. Během pár měsíců jsme byli nejlepší a jako hodně mladá lajna jsme fungovali jako atrakce pro fanoušky. Třeba ve Švýcarsku jsem pak hrál s Ebermannem. Byl vyspělý, velký, rychlý, chytrý, ale na ledě nám to nešlo. Martinec by tam byl, ale on ne. Hrál jsem s ním tři roky, ale nikdy to nebylo tak, že bychom spolu hráli poslepu. Nedokázal jsem se vcítit do jeho myšlení. S Martincem a Šťastným jsme si do hlav vlezli hned první den.

Zvláštní shoda okolností.
To jistě. Nezáviděli jsme si. Kdo byl lépe postavený, tak nahrávku do prázdné branky dostal. Nikdo z nás nehrál na vlastní triko. Jsou lidé, kteří za každou cenu musejí střílet branky. Nám to bylo jedno. Nebyli jsme chrti. Možná i proto jsme spolu tak dlouho vydrželi.

V současné době hráči pilně sledují statistiky. Každý si hlídá body za gól a asistenci. To ve vaší době nebylo?
Jenže dnes jsou v hokeji úplně jiné peníze. My jsme měli v kabině všichni stejně. Někdo čtyři tisíce, druhý maximálně o tři stovky míň. Když to řeknu blbě, tak jsme hráli za párek s hořčicí. Byla jiná doba, nešlo se zajistit na celý život. Za titul jsme měli tuším dvacet tisíc.

Ale na tu dobu to nebyly špatné peníze, ne?
A co jste si za to mohl koupit? Vždyť tady nic nebylo. Maximálně jste si mohl postavit domek.

Společně jste v Pardubicích získali jen jeden titul. Na to, jaká jste byla geniální lajna, nebylo to málo?
V Pardubicích nebylo tak silné mužstvo. Dobrých bylo tak sedm lidí. Nechci, aby se někdo urazil, ale my jsme neměli obránce. Pak v šestasedmdesátým nám emigroval Crha a bez brankáře nemá tým sebevědomí. Navíc v té době mělo silnou generaci Kladno.

Když si vzpomenete na Kanadský pohár v roce 1976, vybaví se vám Steve Shutt?
(usmívá se) Jasně. Málem mě zabil. Dal mi krosček do krku a vylétlo mně sedm obratlů. I první atlas. Údajně jsem byl dvě hodiny v bezvědomí. Dovezli mě na kliniku a nikdo mi to nechtěl vrátit nazpátek. Každý měl strach. To víte, hlavu vám musí vytáhnout, akutně hrozí ochrnutí.

Chápete, proč vás Shutt tak surově fauloval?
Doteď jsem přesvědčený, že Kanaďané dopovali. Prohráli první zápas a nebylo možné, aby stejně dopadl i další. To byla normální válka. Oni měli oči jako králíci, strašní blázni. Nikdo normální vám nemůže dát zezadu ránu do krku. Nikdo!

Myslíte, že to byl útok přímo na vás?
To ne. Náhoda. Jemu bylo jedno, kdo mu přijde do rány. Roli sehrálo pár milimetrů. Asi až sedmý doktor mi obratle vrátil do původní pozice.

Nebál jste se pak vlézt na led?
Vůbec. Neměl jsem žádné potíže. Jen mě pár měsíců bolela hlava.

Každý sportovec po kariéře řeší, co v životě dál. Vy jste se s tím ale vypořádal
po svém. Úplně jste se odřízl od hokeje…
Také jsem mohl dělat trenéra. Ve Švýcarsku jsem dokonce trénoval. Jenže přišla revoluce a na stole byly jiné karty. Člověk mohl zkusit úplně něco nového. Věděl jsem, že taková doba nastane jen jednou. Tak jsem do toho šel a začal podnikat.

Během hokejové kariéry jste vystřídal několik zemí. Kdy vás napadlo, že si otevřete obchod se sportovním zbožím?
Do Čech jsem se vrátil v roce 1992. Měl jsem po deset let licenční smlouvy s Adidasem a Nike. Pak jsem cítil, že to už není ono, a všechno prodal. Ve „Smilovce“ jsem pak koupil dům a přebudoval ho na penzion. Když jsem tam byl asi pět let, tak vznikl nápad s hotelem. Jsme jediní v širokém okolí, kteří mají čtyři hvězdičky.

Už k vám nějaký host přišel pro autogram?
(zarazí se) Ne. To se nestalo. Asi to je třeba i tím, že na hokej nechodím pravidelně. Lidé si mě nepamatují. Ale spolupracujeme s pardubickým klubem. Třeba během play off u nás bydlí soupeři Pardubic. Nebo máme spolupráci s basketbalovým Nymburkem.

Co je jednodušší? Vést hotel, nebo trénovat?
Hotel vede můj syn. Já jsem jen investor. Jelikož máme víc nemovitostí, tak se starám o opravy. Rodině jsem to spíše předal a když je potřeba, tak pomáhám. Děti vlastně ani nechtějí, aby jim do toho někdo starší mluvil. (usmívá se)
Pět dílů seriálu

Úterý 3. května: Legendární formace v reprezentaci.

Středa 4. května: Srovnání hokejového prostředí před 30 lety a dnes.

Čtvrtek 5. května: Rozhovor s Jiřím Novákem.
Pátek 6. května: Rozhovor s Vladimírem Martincem a Bohuslavem Šťastným.
Sobota 7. května: Vzpomínky trenéra Horymíra Sekery na pardubickou útočnou letku.
RADEK ŠPRYŇAR
PAVEL RYŠAVÝ

5.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Ilustrační foto

Hokejisté se zapojili do projektu Extraligová NEJ

Opilec v cukrárně nebyl hlídce neznámou postavou

Chvaletice - Krom jiných nepřístojností opakovaně nechával před prodejnou potravin "šrapnely".

Tradiční sezemická pouť opět nabídne závody přes lávku

Sezemice – Sobota i neděle bude v Sezemicích patřit Tradiční sezemické pouti. V sobotu program odstartuje ve 20 hodin pouťovou zábavou, to v neděli bude v Sezemicích živo od rána.

Fotbalové Pardubice řeší zásah v obraně

Pardubice – Prohra, vítězství, prohra. Fotbalisté Pardubic zatím v novém ročníku FNL vyhráli jen v domácím utkání nad Frýdkem-Místkem. A na svůj stadion Pod Vinicí se vrací znovu v sobotu, kdy v tradičním dopoledním termínu hostí Ústí nad Labem. 

Na poli "vyrostlo" auto. Vrak si majitel odklidil

Chvaletice - Nepojízdný vrak v poli strážníci majiteli připomněli.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení