Lukáš Pilař: 'V Pardubicích už hrát nechci'

Jeho hokejová budoucnost vypadala hodně nadějně. LUKÁŠ PILAŘ (21) sbíral v pardubické juniorce bod na zápas, v sezoně 2009/10 nakoukl do extraligy dospělých. Možná nechybělo moc a mohl tam válet i dnes po boku Kousala, Radila, Buchteleho a dalších mladíků.

Místo toho s profesionálním hokejem praštil

„Skončila mi v Pardubicích smlouva. Sice jsem dostal nabídku hrát první ligu, jenže podmínky moc dobré nebyly, takže jsem se rozhodl ukončit kariéru. Nastoupil jsem k známému do firmy,“ říká šikovné křídlo, které nyní válí v krajské lize za Choceň.

„Tam jsem se dostal díky bývalému spoluhráči z Pardubic Honzovi Krejzovi, kontaktoval jsem ho, že bych chtěl hrát někde kraj a on mi to domluvil v Chocni,“ popisuje, jak zjevil ve žlutomodrém dresu.

Jeho tým v krajské lize válí, je suverénně první a Pilař sbírá víc než dva body na zápas.

Co v té firmě vašeho známého vlastně děláte?
Opravujeme mýtné brány. Ta nabídka živit se dál hokejem už zkrátka nebyla tak zajímavá.

Odkud prvoligové laso v létě přiletělo?
Z Třebíče a pak z Hradce Králové, kde jsem hrál dříve i jeden rok v juniorce.

A místo toho jen krajský liga. Byl to velký pád dolů?
Když jsem do Chocně přišel, tak byly první zápasy takové, že jsem přemýšlel o úplném konci s hokejem. Fakt mě to nebavilo. Pak jsem ale začal hrát v lajně s Pavlem Prachařem a Pavlem Beránkem, dostali jsme se do určité pohody a zápasy se špičkou soutěže jsou na docela vysoké úrovni. Se Světlou nad Sázavou nebo Chrudimí je to hodně slušné.

Pravda je, že vaše trojka šlape úžasně. Prachař s Beránkem mají kole 80 bodů, vy lehce přes 60. Hned od začátku jste tušil, že vám to bude dohromady šlapat?
Že to až takhle dobré, asi ne. Pavel Beránek s Pavlem Prachařem mají už něco za sebou, Pavel Beránek je navíc mozkem celé lajny, celá hra něm stojí. My to pak už odjezdíme.

Na poměry krajské ligy jste velkými hvězdami. Nehrozí ale riziko, že se z vás někdy stává i lovná zvěř?
Třeba s Litomyšlí nebo se Světlou to tak občas je. Například Šeda z Litomyšle si hodně potrpí na tom, aby zfauloval co nejvíc hráčů a jde po nás. Ve Světlé je občas nepříjemný Žák. Když prohrává, začne hrát zákeřně. Kolikrát je to pak i o zranění.

Připadá mi, že největším mínusem krajské hokejové ligy jsou rozhodčí, ti jsou často velmi slabí. Co myslíte vy?
Jsou tady rozhodčí, kteří by hokej neměli vůbec pískat, konkrétně myslím pány Kratochvíla s Padevětem. Vždycky, když měli vést náš zápas, tak to hrozně zkazili. Nebyli spokojení lidi a ani hráči. Je to katastrofa. Přitom kolikrát ti rozhodčí pískají extraligu juniorů a je to úplně v pohodě. Jenže v kraji je to úplně jiné. Nevím, jestli je to stářím hráčů, že začnou z ničeho nic hrát zákeřně, faulovat... a rozhodčí to pak nezvládají. Nemají respekt. Navíc kolikrát se stane viditelný faul a rozhodčí nepískne. Pak přijde malý háček a hned se trestá.

Lukáši, když jste chtěl hrát krajskou ligu, proč vlastně dojíždíte až do Chocně, když byste mohl nastupovat za ZH Pardubice?
Protože když jsem se rozhodoval, co dál, nevěděl jsem, že by měla hrát Závodní hokejová kraj. Navíc se do Pardubic už s hokejem vracet nechci, zanevřel jsem na ně.

A důvod?
Nechtěl bych zabíhat do podrobností. Už ale prostě za Pardubice hrát nechci a je jedno, jestli by to měl být kraj, nebo něco jiného.

Takže když vás v úvodní části čekal zápas proti Závodní hokejové, měl jste motivaci navíc?
To zase ne. Tam hrají kluci, se kterými se znám, nastupovali jsme spolu v žácích a dorostu. S nimi je to spíš taková zábava než nějaké vyhecované zápasy.

Emoce si tedy užíváte hlavně s Litomyšlí?
Přesně, v Chocni se to bere jako velké derby a to bývá vždycky docela ostřejší.

Podle jmen vypadá Závodní hokejová celkem silně. Nepřekvapilo vás, že se pro druhou fázi soutěže nedostala do první šestky?
Taky jsem si myslel, že by mohli hrát s námi o špičku. Kluci ale říkali, že jsou na ledě jenom jednou týdně, navíc prý chodí ještě někdy brzy ráno před prací a na zápasy se kolikrát nesejdou v plné sestavě. Takže to nakonec nedopadlo.

Mluvil jste o zkušených spoluhráčích Prachoařovi s Beránkem. V Chocni ale ještě hraje třeba vítěz slovenské extraligy Milota Florián, Milan Jurák, který hrál extraligu za Olomouc. Žádný z nich si vás nevzal stranou a nezkoušel vás přesvědčit, že byste neměl věšet brusle na hřebík a měl ještě zkusit vrcholový hokej?
Říkali mi to. Lukáš Dobrý, který je u nás ze Šternberku, říkal, že je škoda končit takhle brzo.

A není?
Nevím, na jednu stranu jsem si říkal, že je brzo, končit ve dvaadvaceti kariéru. Dnes je ale jiná doba, finance jsou potřeba, musíte se nějak uživit. Takže jsem se rozhodl, že půjdu jinou cestou.

Aby se junior prosadil do extraligy dospělých, potřebuje kromě tréninkové píle i kliku?
O štěstí je to hodně. Jeden, co třeba nedostane příležitost takovou, tak mu zápas náhodou sedne a jde dál, pracuje se staršími hráči. Na druhou stranu ten druhý, co šanci dostal větší, ji nemusí chytit za pačesy a žádná čtvrtá nebo pátá už nepřijde.

V poslední mistrovské sezoně jste v extralize odehrál za Pardubice dva zápasy. Proč jste v týmu nezůstal dál jako třeba Robert Kousal?
První utkání jsem odehrál na Spartě, hrál jsem na konci místo Petra Sýkory. V Liberci jsem pak nastoupil na celé utkání do lajny s Tomášem Bláhou a Honzou Semorádem. Zase tak úplně zlé to, myslím, nebylo. Od té doby jsem ale jinou šanci hrát za dospělé nedostal. Až vloni se objevila příležitost chodit na střídavé starty do Chrudimi.

Mluvil s vámi tehdejší pardubický kouč Václav Sýkora, co jste udělal špatně, kde byste měl zabrat, aby vás vytáhl po těch několika zápasech zase nahoru?
Právě, že ne. Po zápase v Liberci jsem dělal v několika zápasech třináctého útočníka a pak přišlo play off. Tam jsem s áčkem už nejezdil. Po sezoně jsem s ním ale nastoupil do přípravy, po ní jsme šli hrát na začátek sezony do juniorky a pak se jezdilo do té Chrudimi. Na jaře mi skončila smlouva, bavil jsem se s panem Kusým, který říkal, že přišly nabídky z Hradce a z Třebíče. Přestal jsem mít pak ale zájem, přestalo se jednat a nějak to samo odešlo.

Když jste na těch pár utkání nakoukl do extraligy, říkal jste si v tu chvíli: „Je to tady, teď už mi to musí vyjít“?
Jasně, myslel jsem si to. K tréninkům jsem pak přistupoval i jinak než v juniorce. V sezoně, co jsem se tam objevil, bylo ale hodně těžké se prosadit. Z mladých kluků tam působili jenom Robert Kousal s Honzou Buchtelem. Kolem nás byli Libor Pivko, Petr Sýkora a další. Kádr byl hodně silný.

Jenže místo hvězdných spoluhráčů vás teď čeká „jenom“ vrchol krajské ligy. Může ji Choceň vyhrát?
Máme hodně dobrý tým, i místní říkají, že takhle silné mužstvo tam dlouho nebylo. Chtěli bychom udělat nějaký výsledek, zahrát si aspoň finále s vítězem královéhradecké skupiny a pokusit se postoupit do baráže o druhou ligu. Nejlepší by bylo, kdyby se to pak podařilo dořešit se sponzory a uvažovalo se v Chocni o druhé lize, to by byl hodně velký úspěch.