To on přehlížel talent útočníka PETRA VRÁNY (25), to on mu coby trenér nedal v NHL kloudnou šanci, i když byl nejlepším forvardem na farmě.
Celé organizaci pak bylo úplně „šumák“, že jí šikovný centr pláchl před loňskou sezonou zpátky do Vítkovic.

Pardubice si v play off jeho um vyloženě „užívají“. Během čtyř semifinálových zápasů jim dal čtyři góly a ovládl hlavně poslední zápas na východě Čech. Tři minuty před koncem normální hrací doby tečoval při přesilové hře nahození od modré a srovnal na 2:2. V prodloužení pak trefil třetí vítězství Vítkovic. „Byl to úžasný zápas a věřím, že nám psychicky jenom pomůže. Vyrovnali jsme chvíli před koncem, v prodloužení jsme skvěle napadali a zápas otočili. Že jsem dal gól já? To už byla jednoduchá situace,“ skromně se usmíval kat Pardubic.

Vyrovnat jste dokázali v přesilové hře, která začínala necelé čtyři minuty před koncem třetí třetiny. Říkali jste si, že by to mohla být poslední velká šance s výsledkem ještě něco udělat?

Určitě, za takového stavu jsme se snažili udělat všechno, co bylo v našich silách, a ono to vyšlo. Byla by chyba, kdybychom k tomu přistoupili jinak.

Vylučovalo se poté, co vás Jakub Nakládal sestřelil u mantinelu. Pěkně jste se Pardubicím za to pomstil…
(usmívá se) Tak to prostě vyšlo. U toho mantinelu to byla hodně nepříjemná situace. Takové fauly jsou dost nebezpečné. Bohudík pro nás, to rozhodčí zapískal a podařilo se vyrovnat.

Branku na 2:2 ještě muselo potvrdit video. Vy jste ale na střídačce vypadal celkem přesvědčivě. Byl jste si tak jistý, že teč nebyla vysokou holí?
Jo, byl jsem si jistý, že to vysoká hůl nebyla. Měl jsem čas, žádná skrumáž. Pardubice udělaly chybu po buly, takže u mě nikdo nebyl. Ovčák (Ovčačík) puk nahodil, mně se ho podařilo trochu se štěstím tečovat a bylo to tam.

Myslíte, že s Eatonem vyrovnávací gól chvíli před koncem hodně zatřásl?
Těžko říct. Je jasné, že nikomu psychicky moc nepomůže, když vedete a soupeř tři minuty před sirénou srovná.

Další vaše velká chvíle přišla v prodloužení. Trefil jste přesně místo, kam se Růžička nestihl přesunout. Takhle jste si to ve zlomku sekundy v duchu namaloval?
Všechno se seběhlo strašně rychle. Byla to spíš taková automatická reakce. Dostal jsem puk od Péti Pohla, který naznačil obránci, a mně se otevřel prostor. Věděl jsem, že gólman tam ještě nebude a od tyče mi to tam spadlo.

Vypadalo to, že Petr Pohl už může zakončovat sám. Nepřekvapila vás v první chvíli přihrávka?
Trošičku ano. Skvěle vybojoval puk, měl příležitost akci sám zakončit, ale udělal to nádherně. Bek mu to zbaštil a já už to měl celkem jednoduché.

Upřímně, čekal jste, že v Pardubicích vyhrajete oba zápasy?
Jeli jsme sem s tím, že se o to pokusíme. Po středečním utkání jsme si dokázali, že Pardubice dokážeme na jejich hřišti porazit a teď se nám to povedlo znovu. I když to bylo trochu se štěstím, srovnali jsme až ke konci, ale hraje se do posledních minut a v nich jsme si to uhráli.

Vaše hra vypadá na pohled strašně jednoduše. Co skvělý Málek vyrazí, odklidí silní beci a útočníci čekají na šanci, kterou promění. Sedí to?
(usmívá se) Sedí. Roman Málek nám zachytal zase výborně. Obrana hrála po oba dny v Pardubicích soustředěně. A to je ještě mimo Marek Malík, který nám hodně chybí. Kluci to i bez něho zvládli výborně a když se k tomu přidaly důležité Máličovy zákroky, nám stačilo proměnit situace, které jsme si vypracovali.

Vypadalo to, že oproti středečnímu zápasu Pardubice přidaly na agresivitě. Souhlasíte?
Určitě, snažily se hrát víc do těla a chodit agresivně do branky. Hrály jiný hokej než ve středu, ale my jsme to ustáli.

Během prvních minut to vypadalo, že bude na ledě pěkně dusno. Do strkanic se pouštěl i Viktor Ujčík, od kterého se takové věci příliš nečekají. Zaskočil vás takový úvod?
S tím se dalo počítat. Středeční zápas skončil tak, že bylo dost ostřejších zákroků ve skrumážích před brankou. K play off emoce patří, tak to je. Někomu třeba daleko víc vyhovuje, když se zápas trochu vyhecuje. Po prvních deseti minutách se ale všechno uklidnilo a hrál se hlavně hokej.

Cítíte, že finále je už blízko?
Ještě musíme udělat poslední čtvrtý krok a ten kolikrát bývá úplně nejtěžší. Jedeme domů, což snad bude naše výhoda. I když Pardubice nejsou jen tak nějaký soupeř. Je to kvalitní tým a snadná práce nás nečeká. Ale uděláme všechno pro to, abychom to zvládli.