Byla to bizarní situace. Odvolaný kouč Pavel Hynek si balil v trenérském kamrlíku v ČEZ Areně svoje propriety, do auta naskládal několik velkých tašek a sadu hokejek. Jeho nástupce MOJMÍR TRLIČÍK mezitím řídil první trénink v pozici trenéra Pardubic.
„Takový je hokejový život," říká osmačtyřicetiletý hubený muž s vizáží vysokoškolského profesora. Změna na nejexponovanějším místě se udála ďábelsky rychle.
S Trličíkem v úterý ráno rozvázaly pracovní poměr Vítkovice, zanedlouho se už upisoval Pardubicím.
Bez práce jste byl pár minut, že?
Bylo to netradiční. Ale takový je hokejový život a tak ho musíte brát. Trénovat Pardubice je čest, výzva, obrovský závazek. Za poslední dva roky jsem proti Pardubicím hrál třiadvacetkrát! Střetávali jsme se v základní části, pak i v play off. Vždycky to byl úžasný zážitek.
Předpokládám, že ve Vítkovicích jste pardubický tým během play off zkoumali ze všech možných úhlů a pohledů, hráče tedy znáte. Je to vaše výhoda?
Rozhodně. Z těch utkání mi v hlavě uvízlo dost informací. O Pardubicích toho vím asi nejvíce ze všech extraligových soupeřů.
Straší vás stále nešťastná porážka v jarním sedmém čtvrtfinálovém zápase, kdy jste s Vítkovicemi byli jednatřicet vteřin od postupu?
(směje se) Ne, vůbec. Mě to nestrašilo ani v té chvíli. Ve sportu spousta věcí vypadá jasně, ale nikdy to tak není. I takové prohry k životu patří. Spíš bych to nazval slovy lítost, mrzutost. To ve vás zůstane.
Přijel jste si do Pardubic tehdy pro nejkrutější porážku v trenérské kariéře?
(dlouho přemýšlí) Patří k těm nejbolestivějším. Pardubice byly favoritem, my jsme neměli být rovnocenným soupeřem, a přitom jsme to dotáhli až takhle daleko. Jo jo, bolelo to.
Vyrovnávací branku na 4:4 vstřelil v power play Martin Bartek. Bude mít nyní pod vámi těžký život?
(rozesměje se) Bude to mít těžký, ale ne kvůli té brance.
Berete Pardubice jako prestižnější štaci než vítkovickou?
Být hlavním v extralize je samo o sobě prestižní. Pardubice mají úžasnou historii, tradici, skvělé zázemí, v poslední době velkou řadu úspěchů. Asi ano. Je to o kousek prestižnější.
Vedení klubu vás přivedlo se záměrem dát týmu nový impulz. Co si pod tím má veřejnost představit?
Nejde to úplně jednoduše vysvětlit. Pocházím z úplně jiného kraje, jinak mluvím, jinak se vyjadřuju. Jistě přinesu jiný styl tréninku, jiný styl koučinku, zařadíme nové herní prvky. Je to spíše soustava několika impulzů.
Jak se těšíte na spolupráci s Alešem Hemským a Davidem Krejčím?
Moc. Ukažte mi trenéra, který by nebyl rád, že má takové persony v mužstvu. Navíc Aleš je domácí hráč, ke klubu má silný vztah.
Pardubice před sezonou koupily jako velké eso Pavla Brendla. Očekávání dosud nenaplnil, váš předchůdce Pavel Hynek ho dokonce posadil na tribunu. Jak Brendla hodláte oživit?
Jsem tady pár hodin a vy se ptáte na úplně konkrétní věci. Ráno jsem přijel, byl krátký trénink. S kolegou Láďou Lubinou jsme mluvili úplně minimálně. Uvidíme po několika trénincích, zápasy půjdou v rychlém sledu. Oživit Pavla nebude jen mým úkolem, ale celého realizačního týmu.
Jakou řeč jste vedl k hráčům před prvním tréninkem?
Že jsme asi všichni překvapení. Jak já, tak oni. A že máme jen krátkou chvíli, abychom se s tím srovnali. Čeká nás společná práce a všichni k ní musíme přistoupit zodpovědně.
Fanoušci byli nečekanou výměnou zaskočeni, nehodnotili ji zrovna pozitivně. Pavel Hynek byl tady oblíbený. Nemáte strach, jak vás přijmou?
Kdybych měl obavu, tak bychom se tady dnes spolu nebavili. Nemůžu ji mít a ani nesmím.
U mužstva zůstal v roli asistenta Ladislav Lubina, s kterým jste pracoval v Brně. Jste rád, že vedle sebe máte parťáka, jenž tým zná do nejmenších podrobností?
Je to fajn. S Láďou se známe, znám jeho názory na hokej. Je přirozené, že tady zůstal. Doufám, že spokojenost je na obou stranách. (usměje se)
Klub zvažuje hráčské výměny. Máte jasno, na jakých postech by se měl tým změnit, či zkvalitnit?
Konkrétní představu ještě nemám.