VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rolinková: 'S Tomášem stojíme nohama pevně na zemi'

Východní Čechy - Půvabná Darina Rolinková, manželka kapitána české hokejové reprezentace, se o svého muže bojí, avšak k návratu z Ruska ho nepřemlouvá.

5.3.2012
SDÍLEJ:

Darina Rolinková.Foto: Deník/ Jan Jelínek

Boří předsudky o manželkách-fiflenách známých sportovců. Je milá, usměvavá, vtipná.

Darina Rolinková, choť kapitána české hokejové reprezentace a mistra světa  Tomáše Rolinka, je dáma, která má šarm.

Úspěchy ani peníze ji prý nezměnily. Nemáte jediný důvod jí nevěřit.

„Oba stojíme nohama pevně na zemi. Nejsem žádná celebrita,“ prohlásí a trošku se začervená. Řeči o slávě nemá ráda. Radši se stará o dvě děti (Denisa 8, Tomáš 4), o dům a o Tomáše.

V profilu na jedné sociální síti máte uvedeno: matka na plný úvazek. Opravdu se tak cítíte?
Nic jiného nedělám, do práce nechodím. Starám se o naše dvě děti. Všechno se točí okolo nich, okolo rodiny. Odvedu je do školy, do školky, společně děláme úkoly, pak je rozvezu na kroužky.

Jak to zvládáte, většinu roku bez manžela?
Mně to ani nepřijde, že by to bylo náročný. Když je Tomáš pryč, tak mi občas pomůže mamka. Třeba posledně, když byl malý Tomášek nemocný.

Tomu rozumím. Ale jak se jako žena postaráte třeba o domek?
Když je něco potřeba, tak zavolám kamarádům ze Srchu.  Jinak se o hodně věcí umím postarat sama.

Takže s vyměněním žárovky nemáte problém?
(rozesměje se) To vůbec.

Za manžela máte slavného hokejistu, v současnosti hráče ruského Metallurgu Magnitogorsk. Myslíte, že vám ostatní ženy závidí?
Nikdy jsem to nepocítila. Je možné, že si to mezi sebou říkají, ale ke mně se nic nedoneslo.

Myslím, že jich závidí celkem dost.
V jedné ruské televizi se na to ptali žen na ulici. Bylo docela zajímavé slyšet jejich reakce. Je fakt, že když byl Tomáš v Pardubicích, tak to bylo super. Dopoledne měli trénink, pak jsme byli spolu. To si zaměstnaný člověk nebo podnikatel nemůže dovolit. Na druhou stranu nemůžeme v zimě na dovolenou, v létě je prostoru také málo.

Co se změnilo po Tomášově odchodu do Ruska?
Vlastně všechno. Rusko není země, alespoň pro mě, kde bych s ním vydržela celý rok. Obzvlášť v Magnitogorsku, kde není o co stát. Město je jedna velká továrna, potkáváte udřené a chudé lidi. Pro děti špatné podmínky. Na hřišti jsou rozbité láhve, pohozené injekční stříkačky. 
V nemocnici se moc hygienou nezabývají.

Po slavném mistrovství světa v Německu jste se stala známější osobou. Televizní záběry, na kterých pláčete, když Tomáš přebíral pohár pro vítěze, obletěly republiku. Byla jste na fotografiích, poskytovala rozhovory. Připadáte si jako celebrita?
Ale vůbec. Nikam se necpu. Takové věci nevyhledávám. Ani Tomáš takový není. Vzpomínám si, když letěl na první šampionát do Rigy, tak mi volal, že jsou na letišti fotografové a novináři. Schoval se za sloup, aby ho nikdo neviděl. Vím, že je spousta lidí, kteří si do novin sami zavolají, nebo pošlou svoje fotky. O to ani jeden z nás nestojíme. Oba stojíme nohama pevně na zemi.

Vážíte si ho za to?
Hrozně. Jsme spolu dvanáct let. Pamatuji si na jeho začátky v Pardubicích, kdy se dostal do sestavy jen díky zranění spoluhráče. Pak přišla první pozvánka do nároďáku, mistrovství světa, olympiáda.

Nyní je z něho kapitán reprezentace.
On pořád tvrdí, že není tak dobrý. (směje se)

Jste náruživá fanynka?
Jako  že bych nadávala rozhodčím? To ne, ale prožívám to fest. Nevnímám levou pravou stranu. Možná je to sobecké, ale když je mistrovství, tak děti nechám doma. Musím si to užít. V Magnitce je samozřejmě beru s sebou. Tam to nejsou takový nervy. Teď jsem ale Tomášovi říkala, že pokud se v Rusku dostanou do finále, tak letím bez dětí.

Máte o něj strach? Třeba když 
v Kolíně prudce naletěl do tyčky.
To je oblíbené video malého Tomáška. (rozesměje se) Pořád si to pouští dokola. Zajímalo by mě, co se mu na tom líbí. Strach mám. Tomáš se pořád motá u mantinelů, před brankou. Když hráli finále Ligy mistrů proti Curychu, tak ho někdo uprostřed kluziště sestřelil. Tomáš se nedíval, byl uvolněný, vypadalo to hodně škaredě. Všichni se 
k němu sjeli. (oklepe se)

Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Když se pohnul, ulevilo se mi. Pak přemýšlíte, co mu může být, jestli má po sezoně 
a tak. Vůbec si nedovedu představit situaci, která se nedávno stala u nás v lize, kdy hráčovi zapadl jazyk, vůbec se nehýbal, na led pro něho jela sanitka. Hrůza.

Jak vám bylo, když jste se dozvěděla o leteckém neštěstí hokejistů Jaroslavle?
Zrovna jsem byla doma, když mi to Tomáš volal. Stojíš? Tak si sedni, říkal mi. Strašný, nemohla jsem tomu uvěřit. Věděla jsem, že v tom týmu je Honza Marek, jehož jsem znala z Magnitky. O Karlovi (Rachůnkovi) ani Pepovi Vašíčkovi jsem nevěděla. V tu chvíli jsem Tomášovi říkala, že nechci, aby v Rusku byl. Strach mám pořád.

Manžel létání moc nemusí, že?
Vždycky, když sedá do letadla, tak napíše esemesku. Jakmile dosednou, znovu se hlásí. I v noci. Vždycky napíše, jak dlouho budou v letadle, a pokud letí třeba dvě hodiny, tak už nervózně sleduju, kdy přijde zpráva.

Chcete, aby se po letošní sezoně z Ruska vrátil?
Po té tragédii jsme to chtěli oba. Vím, jak Meri (Jan Marek) váhal, jestli zůstat v Rusku, nebo se vrátit domů… (odmlčí se) Lidé mu říkali, ať se vrátí, že vyděláno má. Ale já třeba vím, jak je tam Tomáš herně hrozně spokojený. Že se to s naší ligou nedá srovnat.

S paní Markovou jste se znali z Magnitogorsku. Snažila jste se jí po tragédii pomoct?
Nechci, aby to vyznělo hloupě, ale my jsme se moc nestýkali. Hodně jsem kamarádila s Gabčou Kudrnovou (manželkou Jaroslava Kudrny, který v té době hrál v Magnitogorsku – pozn. aut.). Lucka byla spíš samotář, nikam s námi nechodila i na hokeji seděla zvlášť. Napsala jsem ji zprávu… Já nevím, nevím, jak bych ji pomohla. (klopí zrak) To je asi záležitost jen nejbližších.

Ještě jste mi neodpověděla, jak to bude příští rok s Ruskem?
Nikdy jsem na Tomáše netlačila. On sám říká, že je čtyři roky na jednom místě a už mu z toho hrabe. Dva roky měl vedle sebe Jardu Kudrnu a Meriho. Teď tam je úplně sám. Ani žádný Slovák. Uvidíme. Ohled musíme brát především na děti.

Seznámení? Telefonní číslo a skok do řeky

Potkali se v jednom žďárském baru, v ranních hodinách se dali do řeči. „Věděla jsem, že sportuje, ale myslela jsem, že hraje fotbal,“ culí se Darina Rolinková. Co bylo dál? Budoucí manžel jí řekl, že když si do druhého dne zapamatuje číslo jeho mobilního telefonu, skočí ve Žďáru nahý do Sázavy. „Doteď  tam neskočil,“ práskne na něj.

V roce 2003 se dočkali prvního potomka, dcery Denisy. O tři roky později se vzali. Pár dní poté, co se Tomáš vrátil z Lotyšska, kde při své premiéře na světovém šampionátu získal s českým národním týmem stříbrnou medaili.

O pár měsíců později se dočkali syna Tomáše, společně plánují ještě třetí dítě.

Očima blízkých

Tomáš Rolinek, manžel:
„Potkali jsme se před 12 lety ve Žďáru nad Sázavou, odkud oba  pocházíme. Zrovna jsem se vracel z vojny. Vážím si ji moc za to, jak se obětuje pro rodinu. Má to těžké, na výchovu a starání se o dvě děti je sama. Často si ji dobírám, že už  tenkrát věděla, že budu mistr světa, a proto mě sbalila. Každý den si voláme, nepřeháním, klidně i desetkrát a pořád se máme o čem bavit. Je nám spolu fajn. A ty chvíle, co jsem v Rusku sám, tak trpím  a moc se těším na příjezd nebo na návrat domů. Mohl bych o ní psát dál a dál, ale řeknu už jen jednu věc:  je až moc upřímná, vždycky říká, co si myslí a ne každému to voní. Ale za to ji mám ještě radši.“

Gabriela Kudrnová, kamarádka:
„Pořádně jsme se poznaly až v Rusku. Kluci byli většinu času pryč, tak jsme to táhly společně. Měly jsme k sobě blízko i díky dětem. V Magnitogorsku jsme bydleli v patře pod sebou, navštěvovali jsme se, ani se neťukalo. Žili jsme jako jedna velká rodina. Darča je přímá holka, vše vám řekne na rovinu. To se mi na ní líbí. I když kluci spolu už nehrají, tak se navštěvujeme, voláme si, v létě zase budeme grilovat.“

Jaroslav Kudrna,  kamarád:
„Holky si sedly stejně jako my 
s Rolasem. Darina nezkazí žádnou srandu, i díky  ní  nám bylo v Rusku dobře. Pořádali jsme různé narozeninové party, karaoke a další taškařice. Když stavěli domek, Rolas byl v Rusku a Darina na to byla sama. Klobouk dolů, jak to všechno zvládla. Pomalu by si mohla otevřít stavební firmu. Nebojí se ničeho, myslím, že by jí to klapalo.“

Příští týden si můžete přečíst rozhovor s Lenkou Šimánkovou: manželkou známého cestovatele Leoše Šimánka. Jsou spolu dvacet let, vychovali dvě děti –  to vše na cestách po světě. Jak? Lenka Šimánková například umí sbalit celou rodinu na rok na samotě.

Autor: Radek Špryňar

5.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

V Proseči letní kino ustoupilo počasí

Chrudimsko, Pardubicko – Promítání pod širým nebem láká, ale déšť rozhoduje.

Kolo mu ukradli, ale stopy zlodějů se majitel nepustil

Pardubice – Krádež kola oznámil policistům. K pachatelům se dobrali jak muži zákona, tak sám okradený.

Vnučku na drogách pomohli babičce krotit policisté

Pardubice - Pod vlivem drog řádila ve čtyři ráno.

Bronzový Prskavec vyměnil pádlo za tužku

Pardubice - Sportovní park Pardubice navštívil bronzový medailista Olympijských her v Riu Jiří Prskavec. Kajakář se nejprve oháněl tužkou při rozdávání autogramů. U trenažéru pak rozdával rady začínajícím závodníkům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení