VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Svoboda by se návratu do Pardubic nebránil

Pardubice – Nuda s ním rozhodně nehrozí. Hokejový brankář ADAM SVOBODA (32), který naposledy chytal v německém Norimberku, by rozesmál i sochu Komenského.

16.6.2010
SDÍLEJ:

Adam SvobodaFoto: DENÍK/Zdeněk Koza

Když dojde však řeč na Pardubice, zvážní i on. Chce zase na čas domů a nebojí se to přiznat. Proto také teď dře jako kůň. Tak moc si přeje znovu stát v brance Eatonu. Letní utrpení mu navíc letos vůbec nevadí. Po nepříjemné zimní příhodě, kdy mu lékaři objevili v mozku krevní sraženinu, je rád, že se bez následků může věnovat znovu hokeji. „Snad poprvé v životě jsem se na ni těšil. Jsem strašně rád, že po operaci můžu zase trénovat. Běhání sice moc nemiluju, ale bez toho to nejde,“ říká mistr světa z Vídně, který se připravuje společně s Liborem Pivkem, Jánem Lašákem, Otakarem Janeckým ml. a Petrem Sýkorou. Ten ho také během rozhovoru bedlivě sledoval a brankáře pošťuchoval.

Vaši skupinu trénuje kouč fotbalové Tesly Pardubice Martin Svědík, dává vám hodně zabrat?
Známe se spolu nějakých dvanáct let. Je vidět, že je špičkovým odborníkem, tréninky má opravdu zmáklé. Má to v hlavě.

Nadáváte na něho někdy?
Nenadáváme, vždycky tam máme i nějakou zábavu. Třeba hrajeme dva na dva fotbal. Jasně, jdeme také do tepového maxima, ale všechno je to formou zábavy. Jsem s ním hrozně spokojený. Navíc se mi jeho metody vloni osvědčily. Když jsem přišel do Německa, skončil jsem při testech třetí.

To byste se pomalu mohl chystat na atletický šampionát…
Nebo jsem mohl odjet teď do Afriky hrát fotbal (usměje se). Martin je hodně náročný, miluje fotbal i trénování. Ale vždycky je zajímavé, jak se z toho kamaráda přemění na trenéra, kterej je hnusnej, nadává ti a pak se zase vloží zpátky do kamaráda a jde s námi na oběd. Má dva světy.

Když si vzpomenete na chvíle hrůzy, které jste prožil v zimě, kdy vám lékaři oznámili, že máte v mozku krevní sraženinu, máte teď na hokej jiný pohled?
Určitě, trénuje se jinak. Dřív se brblalo, odmlouvalo, prskalo, teď se brblá jenom trošku. Je z tréninku větší radost. Desátého prosince byla operace. Po měsíci jsem mohl už něco začít dělat a od února jsem už jel naplno.

Nevadí vám, že se na vaše zdravotní trable všichni pořád ptají?
Nevadí. Informace tady nebyly takové. Nevadí mi to, nemám s tím absolutně problém. Rád každému, kdo se zeptá, vysvětlím, co jsem prodělal za operaci a proč se to stalo. Krevní sraženina tam mohla být klidně deset let, nebo i od dětství. Po hlavě pak nějak cestovala a najednou mě začala tlačit a já jsem nemohl chodit, motal se mi svět.

Hodně lidí, když cítí, že se s nimi něco děje, usedá k internetu a pokouší se sami o diagnózu. Také jste hloubal, co by s vámi mohlo být?
Ne, já jsem se právě chystal na zápas. Přijel jsem na sraz a z parkoviště musíte dojít nějakých sto metrů do kabiny. Já šel strašně šejdrem. Stáli tam fanoušci a ti si museli říkat, že jdu určitě někde z baru. V tu chvíli jsem pochopil, že zápas asi chytat fakt nebudu. Hned, jak mě viděl doktor, prohlídl mě, zjistil, že to není od krční páteře a hned jsem mazal do nemocnice, kde si mě nechali.

Bojíte se teď o sebe víc?
Není proč, všechna vyšetření dopadla na výbornou. Nemám nejmenší problém.

Do branky jste se v Norimberku už do konce sezony ale nedostal, i když jste říkal, že od února vám nic nebránilo trénovat naplno. Proč?
Čekal jsem, až mě schopným uzná klubový doktor. V Německu to je ale ze zákona tak, že po takové operaci trvá tři měsíce, než vás uznají schopným. („náhodou“ prochází kolem bývalý pardubický útočník Petr Sýkora – pozn. red.). Prostě štěstí, že mám kamaráda Petra Sýkoru, který mě drží nad vodou (směje se). Ne vážně, když se něco stane, tak vás do šesti týdnů od úrazu platí klub, pak kontrakt přebírá pojišťovna. Klub za mě zatím vzal jiného gólmana, Kanaďana. V Norimberku to natahovali a logicky mě nechtěli uznat zdravým. Proč by měli platit brankáře navíc a zatěžovat klubovou kasu? Nedivím se jim. Udělal bych to asi taky. Uznali mě schopným až dva dny před koncem základní části.

Prodloužení smlouvy vám Norimberk nenabízel?
Ne, ale rozešli jsme se úplně v pohodě, byli hlavně rádi, že jsem zdravý.

Už máte v kapse nějaké angažmá na příští sezonu?
Právě že nemám. Nějaké oťukávání sice hned po sezoně proběhlo, ale žádná konkrétní nabídka na stole nepřistála. Pomaličku jsem propadal už skepsi, ale moje manželka Petra je neuvěřitelný optimista. Na konci tunelu nevidí světýlko, ona nevidí rovnou ten tunel (usmívá se). Říká, že jsem něco už odehrál a že se určitě něco objeví.

Slyšel jsem, že upřednostňujete Česko, pořád to platí?
Platí, mladej hraje hokej, roste a chtěl bych si ho nějak ohlídat. Navíc chodí do školy.

A co Pardubice? Ani s nimi nejednáte? Hledají zkušeného gólmana, vy jste bez práce, vyloženě se tato varianta nabízí…
Bylo mi jasné, že se na to zeptáte. V Pardubicích jsem doma a chtěl bych se domů vrátit i v hokeji. Po minulé nešťastné sezoně by pro mě bylo angažmá v Pardubicích darem z nebes. Uvidíme, jak to dopadne.

Jednali jste už spolu?
Není co zastírat, můj agent Aleš Volek mě sem nabízel. Když bylo jasné, že Dominik Hašek podepíše ven, poprosil jsem Aleše, jestli by Pardubice kontaktoval. Teď ale záleží na nich.

Dali jste si nějaký termín, do kdy by mělo být jasno?
Nedali. Já jsem se nabídl a Pardubice to zaregistrovaly. To je asi jediné, co k tomu můžu říct. Zatím nic konkrétního není.

U jejich fanoušků jste vždycky patřil k modlám. Když budeme uvažovat v teoretické rovině a námluvy s Eatonem vyjdou, myslíte, že znovu budete jejich zbožňovaný Adam?
Kdyby se to skutečně stalo, tak by mi to nesmírně pomohlo. Když za vámi fanoušci stojí, je to ohromná motivace navíc. To řekne každý hokejista. Byla by to pro mě pohádka, sen. Momentálně si nepřeji ve sportovní kariéře nic jiného, než se vrátit domů.

Jak mladý brankář z Brna dokázal pobláznit náročné pardubické fanoušky?
Když chytám zápas, někdy jsem emotivní, někdy ne. Po každém vyhraném zápase mám ale upřímnou a spontánní radost. Je mi jedno, co na ledě udělám. Když chci vystrčit holý zadek, tak ho prostě vystrčím, nepřemýšlím nad tím. Když z něčeho mám radost, tak to udělám. Kontakt s fanoušky je hrozně důležitý. Když jsi s fanoušky zadobře a poděláš zápas, podrží tě, i když dostaneš hloupý gól. Skandují tvoje jméno, nakopne tě to a v tu chvíli seš jim zavázaný.

Přitom když jste z Pardubic odcházel, vypadli jste ve čtvrtfinále s Plzní a dostal jste nálepku brankáře, který září v základní části, ale neumí vyhrát play off. Žralo vás to hodně?
Stavím se k tomu čelem. Vím, že jsem nechytal zrovna v excelentní formě. Třeba to mohlo být i trochu tím, že část mužstva, včetně mě, měla střevní chřipku, i když na to se vymlouvat nechci. Doktor mě do zápasu připravil. Odešla mi forma a dobře jsem nechytal. Ale rozhodně to nebylo tím, že bych byl nervózní, trémou netrpím. Nepovedlo se mi jedno jediné play off. Vždyť rok před tím jsme byli ve finále. A najednou se mluvilo, že nejsem gólman pro vyřazovací zápasy.

Ve Slavii jste extraligový titul pak za čtyři roky vychytal. Hnaly vás řeči o gólmanovi, který neumí play off, pořádně dopředu?
Měl jsem šílenou motivaci. Uzavřel jsem se do sebe. Oprostil jsem se od podobných řečí a podařilo se.

Říkáte, že chcete do Pardubic a trémou netrpíte. Teď si ale představte, že jednání vyjde a vy stojíte v brankovišti, které nedávno ovládal Dominik Hašek. Ani v tu chvíli by se nervozita nedostavila?
Jako prase, to bych se pěkně klepal (směje se). Motivace a nasazení by asi byly obrovské.

Nestrašilo by vás v Pardubicích jejich prokletí? Po úspěchu obvykle následoval průšvih…
My se tady bavíme o Pardubicích a já tam ještě nejsem. Bylo by to krásné, kdyby to vyšlo. Ale když budeme pořád mluvit v rovině snů, tak kdybych se bál, tak bych do branky ani nemusel lézt. Proto se hokej hraje, abyste překonávali výzvy a posouvali se někam dál. Víte, co si ale říkám? Že ta operace v zimě byla přeci jen k něčemu dobrá.

K čemu?
Byl jsem měsíc doma, tak jsem se chodil dívat na pardubické tréninky. Musel jsem si podvázat bradu, když jsem viděl, co Dominik předvádí. Měsíc v kuse jsem se na něj díval.

Šlo od něho něco odkoukat?
No ježíšmarjá. Svůj styl piluje každý den k naprosté dokonalosti. Je to jako když někdo cvičí na housle. Každý den dělá to samé. Dokud to není dokonalé, cvičí. Fascinuje mě, jaký má dar trénovat. Nevím, jestli má dvoje plíce, nebo čím to je. Klobouk dolů. Mám k němu obrovskou úctu a respekt. Je to jediný člověk na světě, který něco takového dokáže a je z Pardubic.

Vizitka

Narozen: 26. ledna 1978. Výška: 177 cm. Váha: 85 kg.

Stav: ženatý, manželka Petra, syn Adam (8)

Největší úspěchy: 1. místo MS 2005, 2. místo MS 2006, vítěz extraligy se Slavií Praha (2007/08), 2. místo s Pardubicemi (2002/03), 3. místo se Spartou Praha (1996/97)

Kluby, v nichž působil: Sparta Praha (1996 /97), Pardubice (1997 – 2004, 2005 a 2006), Norimberk (2004/05 a 2009/2010), Togliatti (2005/06), Timra (2005/06), Slavia Praha (2006 – 2009), Omsk (2010).

Odchovance: Kometa Brno, nikdy ale v klubu nedostal pořádnou šanci a odešel do juniorky Sparty.

Nejlepší „hlášky“ Adama Svobody

Deník, 20. února 2010

Co bude Adam Svoboda dělat v pětačtyřiceti?

Bude mít obrovskej pupek a bude chodit na ryby

On line rozhovor, Deník, 17. srpna 2008

S kým byste si chtěl zahrát?
Se svým bratrem, jenže to asi nejde, když je také gólman. To bychom si spíš dali do „držky“, kdo bude chytat.

Nosíte suspenzor?
Bez suspenzoru by už ten den nebyl hezký.

on–line rozhovor, tn.cz, 10.října 2008

Když na tebe mezi kruhy napřáhne třeba Zdeno Chára nebojíš se?
Nosím plíny.

Máš nějaké nabídky ze zámoří?
Ze zámoří mám nabídku. Na pláž…

on–line rozhovor, hc–slavia.cz, 23. listopadu 2006

Jaký se ti stal v životě největší nehokejový trapas?
Jednu kravinu si vybavuju. V bance jsem podepisoval nějaký příkaz dle podpisového vzoru a napsal jsem za to svoje číslo – 31. Já tam stál, furt jsem se divil a teprve po dlouhý době mě to trklo. Pak jsem si říkal, jakej jsem kretén a vůl. To fakt asi nemohlo projít.

Autor: Pavel Ryšavý

16.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Skutečně spěšný odlet: Přijetí a odbavení letadla na Londýn za 25 minut

Obřadní síň v Pardubicích.

Svatební páry musí na několik měsíců zmizet z pardubické radnice

Tak mi ruply nervy. Pardubice žijí své Týdny pro duševní zdraví

Pardubice – Antistresové malování s pracovníky organizace CEDR, která pomáhá duševně nemocným, si můžete vyzkoušet dnes od 11 do 17 hodin na třídě Míru vedle sochy aviatika Jana Kašpara.

Reportáž: Soutěž, kde jde "o životy"

Pardubice - Třináct týmů zdravotnických záchranářů soutěžilo v Pardubicích 24 hodin.

Šest nejčastějších chyb při výběru toalety

Ačkoliv na toaletě strávíme dle průzkumů přibližně tři měsíce života, nevěnujeme jejímu výběru příliš pozornosti. Přitom se dá udělat mnoho chyb, kterých později litujeme. Přečtěte si 6 nejčastějších prohřešků, kterých se při výběru WC dopouštíme.

Do Pardubic míří světová plochodrážní esa, pojede i domácí jezdec Milík

Pardubice – Trofej je připravena, startovní listina se plní zvučnými jmény. Příští neděli se na plochodrážním stadionu ve Svítkově pojede již 69. ročník závodu o Zlatou přilbu města Pardubic. Po dvouleté pauze nebude chybět u nejstaršího plochodrážního závodu na světě Václav Milík, současná česká plochodrážní jednička.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení