Je to paradox. Pardubice se dál souží, on ale zažívá nejlepší období sezony.

Střelec PETR SÝKORA působí momentálně dojmem, že stačí aby se podíval na branku a je z toho gól. Trefil se v pěti zápasech po sobě, během série posbíral devět bodů. A hlavně, dosáhl velkého historického milníku.
Momentálně za Pardubice nastřílel už 325 gólů, což je o tři víc než zvládl ve stejném dresu hvězdný Vladimír Martinec.

Ale důvodů k oslavám sedmatřicetiletý střelec moc nemá. „My teď máme úplně jiný starosti než to, kdo dal gól," zabručí.

Mračí se normálně. Teď je jeho vráska mezi očima ještě hlubší. Sezona jde do finiše a jeho Pardubice stále hnízdí v poslední čtyřce. Ne a ne uniknout hrozbě s názvem play out.

Věděl jste, že vůbec máte takovou metu před sebou?
Pro mě je to úplná novinka, ani mě to nenapadlo. A stejně myslím, že pana Martince jen tak někdo nepřekoná.

Je pocta, že vaše jméno teď bude ve střeleckých tabulkách Pardubic napsané před tak velkou legendou?
Pocta to je stoprocentně. Ale na jeho úroveň se nikdo z nás zkrátka dostat nemůže, to nejde. On je někde úplně jinde, je výjimečný úplně ve všem, hlavně po lidské stránce.

Ano, normální veselý chlap, který je schopen se bavit s každým klidně o houbách a nezakládá si na svých medailích. To si na něm ceníte nejvíc?
Přesně tak, byl to výborný hokejista a dál zůstal skvělým člověkem. Je radost ho tady na zimáku potkávat. Pan Martinec je legenda nejen Pardubic, ale celého našeho hokeje.

Vy sám jste začátek sezony úplně růžový neměl, góly jste sbíral pomalu. Čím to bylo?
Nevím, byla i trochu smůla, nepadalo to tam. Každopádně my teď máme úplně jiný starosti, než jestli dá někdo gól. Potřebujeme vyhrávat.

Po prvních 11 zápasech jste měl na kontě jenom 2 góly. Nepochyboval jste třeba i sám o sobě, že něco je vyloženě špatně?
Myslím, že každý asi přemýšlí, když se nedaří, čím to je a co by měl udělat jinak. Ale říkám, já bych se teď nerad věnoval tomu, že mi tam někde spadnul gól navíc. My musíme vyhrávat a tohle jsou věci, co jdou úplně stranou.

Pravda, ale vy máte tu zodpovědnost tým táhnout, on na vás visí. Vaše góly jsou pro Pardubice aktuálně extrémně důležité. Dolehne to někdy i na tak zkušeného hráče?
Nevnímám tohle vůbec nijak. Nesnažím se v tom takhle babrat. Musí přijít výhry a hotovo.

Je hodně ubíjející, že vy, Petr Čáslava, Tomáš Rolinek se vracíte domů, chcete hrát o trofeje a místo toho jsou výsledky týmu mizerné?
Není to nic příjemného. Každý, ne jenom my tři, chtěl být na začátku sezony někde úplně jinde. Ale musíme to brát tak, jak to je a udělat všechno, aby sezona dopadla co nejlépe.

Je velký strašák, že konec tabulky je pekelně vyrovnaný a Pardubice nakonec budou muset hrát play out, kde půjde o každý bod?
Je to strašák. Každý, kdo se podívá na tabulku, vidí, jak je vyrovnaná. Teď přichází ta rozhodující část sezony. Všichni chceme jít nahoru a uděláme pro to všechno. Nic víc k tomu nemám.

Je teď aspoň trochu ventil rodina, že na problémy v klubu doma tolik nemyslíte?
Když to právě tak úplně nejde. Naše situace není jednoduchá, chceme ji zlomit a tohle v hlavě zkrátka je, nedostanete to jen tak ven.

Pořád věříte, že přijde jeden zápas, kdy to ve vás bouchne a konečně přijde kýžená série výher?
To je spekulace a spekulovat nechci. Všichni se snaží dělat, co mají, všichni trénují, makají a chtějí to zlomit. Nikdo se tady ale nechce patlat v tom, proč jsme na tom takhle. Faktem prostě je, že jsme dole a nás teď musí jedině zajímat, jak se z toho vyhrabat.

Velcí kamarádi jste s Josefem Marhou, on má úplně jiný styl myšlení než většina lidí. Ani on vám tím svým klasickým nadhledem neporadil, jak hokej na chvíli hodit za hlavu?
Kamarádi jsme, vídáme se. O pardubickém hokeji jsme se spolu ale určitě nebavili.

Berete třeba i jako osobní prohru, že jste mu při odchodu z Davosu Pardubice sám doporučil, vedení s ním nebylo spokojeno a ještě v průběhu ročníku 2013/14 s ním rozvázalo smlouvu?
K tomu se vracet už nechci. Řeknu jenom jedno, že moc nechápu, proč Pepa šel tenkrát pryč, jsem si jistý, že kdyby v Pardubicích zůstal, pomohl by nám. Ale nezůstal tu, je to už pryč.

Na podzim říkal, jak ho trenér Davosu Arno Del Curto láká zpátky, aby s ním tým trénoval, jeho spíš lákala vize, že bude pomáhat mladým hokejistům. Myslíte, že ho Del Curto nakonec zlomí?
Nevím, o tom nemám informace.

Vladimír Martinec o Petru Sýkorovi: „Petr je střelec a proti té jeho ráně bych nikdy stát nechtěl. Brankář se ho musí bát, jeho bomba z první nejde chytat. Kdybyste střelu Petra Sýkory změřili, bude to rychlost blížící se ke 200 kilometrům za hodinu. Přeju mu, že dal tolik gólů, těší mě, že moje góly v Pardubicích překonal zrovna on a doufám, že jich ještě pár dá.
Pamatuji si ho, když mu bylo patnáct a já trénoval dorost. Byl jiný, hubeňoučký, do téhle své figury dorostl postupně, táta je baskeťák, taky ohromný chlap a Petr se mu přiblížil někdy kolem osmnáctého roku. Jeho postava je ohromná výhoda. Když má šťávu a kopne do vrtule, tak se vám těch 110 kilo zastavuje strašně špatně.
Občas přijde období, kdy vám to tam nespadne a pak jsou chvíle, kdy zase končí v bráně skoro všechno. Když se nedaří, tak jde vždycky o to, mít čistou hlavu a věřit sám sobě, že ono to zase půjde. Když děláte maximum, klapne to.
Petrův plus je, že se výrazně zlepšil Redenbach, vidí své spoluhráče a dovede jim předat puk v ideální chvíli. Vypadá to, že si v Pardubicích zvykl, hraje a hraje dobře. Petr z jeho myšlenek těží. A jsme zase na začátku, když dostane puk na volej, nechytnete to."