VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tvrďák, nebo ofenzivní trumf? Radši to první

Pardubický obránce Branislav Mezei prožívá, co se týká nasbíraných bodů, životní sezonu. „Brousit“ to ale jen tak nepřestane…

2.3.2011
SDÍLEJ:

Branislav MezeiFoto: DENÍK/Vlastimil Leška

BRANISLAV MEZEI

Klub: HC Eaton Pardubice. Post: Obránce. Číslo: 26. Draft: 1O. (1. kolo 1999, New York Islanders).
Narozen: 8. října 1980 v Nitře (Slovensko). Výška: 197 cm. Váha: 112 kg.
Kariéra: Belleville Bulls (OHL, 1997/2000), New York Islanders (NHL, 2000/02), Lowell (AHL, 2000/01), Bridgeport (AHL 2001/02), Florida Panthers (NHL, 2002/04 a 2005/08), San Antonio (AHL, 2002), Třinec a Trenčín (2004/05), Astana (KHL, 2008/09), Plzeň (2OO9), Espoo (Finsko, 2009/10).
NHL: 250 zápasů,24 bodů (5+19), 311 trestných minut.
Reprezentace Slovenska: 3x na MS (2001 – 7. místo, 2004 – 4. místo, 2008 – 13. místo).

Neprojdou! To není jenom bývalé heslo Pohraniční stráže. Devět písmen a vykřičník musí patřit i do arzenálu hokejových obránců. Bek, z něhož si útočník udělá trhací kalendář, je k ničemu. Na odpis.

Slovenský zadák BRANISLAV MEZEI, jenž letos hájí barvy Pardubic, rozhodně na odpis není. Naopak. Nikdy nebylo tajemstvím, že patřil spíš mezi psy obranáře, mezi beky, kteří v první řadě bourají a ničí. Jenže letos píše nový příběh. Nejproduktivnějšího beka Eatonu. „Pár bodů se mi povedlo udělat a jsem za to rád. Ale v celé kariéře spíš platím za defenzivního hráče,“ moc nemyslí na to, že by se z něho stal falešný útočník na způsob Paula Coffeyho, o němž jeho trenér Scotty Bowmann prohlásil, že aby našel obrannou třetinu, měl by dostat do ruky kompas.

Co se týká bodového zisku, prožívá nejlepší sezonu mezi profesionály. V základní části si mohutný pardubický obránce připsal šest gólů a devět asistencí. Rozhodně patří i mezi žhavé kandidáty pro nominaci Slovenska na světový šampionát.

Trenér Jandač ve vás ale ofenzivní potenciál vidí. Když měl mluvit o vaší nejproduktivnější sezoně kariéry, jenom se pousmál a řekl, že na to, kolik dostáváte prostoru, byste bodů mohl sbírat ještě víc…
Asi záleží i na trenérovi, to je fakt, je jenom na něm, jestli dá hráči důvěru i směrem dopředu. Uznávám, že jsem mohl mít bodů i víc, šance na to byly. Když jsem hrál v Americe, fungovalo to tam trochu jinak. Člověka tam berou buď jako vyloženě ofenzivního hráče a používají vás na přesilovky, nebo jste defenzivní typ a hrajete oslabení. Když hrajete v prvních dvou pětkách v Evropě, chodí většinou celé i na přesilovky.

Takže za dosud nejproduktivnější sezonu mohou hlavně přesilovky?
Sice na ně chodím, ale právě v nich jsem těch bodů moc nenabral. Snad jen nějaké dvě asistence. Spíš jde o to, že když dostanete víc prostoru na ledě, dovolíte si i něco směrem dopředu. Když hrajete méně, hlavně se soustředíte na obranu, abyste neudělal chybu. Největší rozdíl u mě nastal právě v tom, že jsem důvěru cítil a nebál jsem se podpořit útok. Dříve jsem to bral tak, že jen stojíte na modré. Náš systém ale využívá toho, že se beci zapojují do dění v útočné třetině. Někdy si trenéři vyloženě nepřejí, aby obránce opustil modrou čáru a choval se jako útočník. V Pardubicích nám to ale nikdo nezakazuje.

Když vás člověk pozoruje na tréninku, zaručeně nemůže přehlédnout, že máte neskutečně tvrdou střelu. Potom se tedy nabízí otázka, copak si toho vaši trenéři dřív nevšimli a nesnažili se ve vás ofenzivní choutky podporovat?
Většinou platí, že ofenzivní jsou spíš ti subtilnější hráči. Vždycky to ale beru, jak to přijde. Jsem rád, když můžu být pro mančaft platný a je jedno, jestli v ofenzivě nebo defenzivě. Dokážu se přizpůsobit.

Kromě nečekaných ofenzivních schopností máte ještě jednu tvář – tvrďák. Jste totiž i nejvylučovanější hráč Eatonu, dvakrát jste se pobil. Která z těch dvou rolí je vám přeci jen bližší?
(usmívá se) Asi ten tvrďák, jak jste to nazval.

Z vaší vyrýsované figury jde strach. Cítíte, že máte na ledě velký respekt?
Těžko říct, to byste se musel zeptat hráčů, kteří nastupují proti mně. Osobně ale nemám strach z nikoho. Když se některému mému spoluhráči děje křivda, nebojím se do toho vložit, nemám s tím vůbec problém.

Když jste hrál v KHL za Astanu, nechvalně proslulí výtečníci z Čechova k vám toho respektu moc neprokázali. Jen co jste se vymanil ze sevření jednoho protihráče, už se na vás sápal další hrdina. Vzpomenete si ještě?
Aby ne. Hrál se poslední zápas sezony a Čechov měl už jistotu, že nepostoupí do play off. Kdo to trochu sleduje, ví, že v týmu má pět šest bitkařů z Ameriky, kteří ani nehrají hokej. To dokázali i v této sezoně proti Omsku. S námi se jim tenkrát ani moc nechtělo hrát. Každý se snažil vyvolat nějakou šarvátku, aby dostali do konce zápasu a mohli jet domů. My jsme naopak měli jisté play off, někteří naši hráči už měli z minulosti vyšší tresty, a kdyby se poprali, nemohli by potom nastoupit.

Čechov má těch škraloupů už docela dost. Nedivíte se, že takový tým v KHL pořád trpí?
Pro nás, kteří dění sledujeme zvenčí, to určitě divné je. Třeba tam jsou různé tlaky, těžko říct. Co jsem slyšel od jiných kluků, tak prezident Čechova je taková nátura, že bitky a podobný styl miluje. Navíc jeho aktivity prý nejsou úplně v pořádku. Ale v Rusku to tak funguje, těžko se k tomu něco říká, když pořádně nevíte, na kom vlastně záleží, aby s Čechovem něco udělal. Všichni vidí, že jim vůbec nejde o hokej. Chtějí se jenom rvát. V NHL by třeba dostali za takové řádění vysoké pálky. Po té bitce s námi nedostali skoro nic, po bitce s Omskem už vedení ligy přitvrdilo a padlo tam, tuším, i stop na dvacet zápasů.

Pět bitkařů proti pěti hráčům, kteří se neperou, to s hokejem nemá nic společného.
Na krev se teď začne hrát i v play off. O vyhecované souboje nebude nouze. Jenže druhá rovina je, že když to hráč přežene, může svoje mužstvo poškodit.

Budete se muset víc hlídat a říkat si: Ne, tam se míchat nebudu, aby nepřišel zbytečný trest?
Určitě. Budu se snažit hrát tvrdě, abych soupeřům život znepříjemnil. Ale pouštět se do takových těch strkanic po odpískání? Díky, nechci. Jak říkáte, oslabíte mužstvo, pošlete ho zbytečně do čtyřech. Nikdy nevíte, jak rozhodčí souboj vidí. Všimne si, že jsem větší a dostanu trest spíš já.

To vás musí pořádně štvát, nebo ne?
Tak to chodí. V play off se zápasy často lámou v početních výhodách. A co si budeme povídat, Zlín má přesilovku hodně dobrou, takže by to určitě chtělo, moc často ho do ní nepouštět. Zastanu si svoje místo, ochráním brankáře, to ano.

Ale do větších akcí se pouštět nebudete.
Tak nějak.

Braňo, kontrolní otázka před čtvrtfinále. Tušíte, kdo z hráčů Pardubic je letos proti Zlínu nejproduktivnější?
(dlouze přemýšlí) Proti Zlínu?

Jste tři. Vy, Martin Bartek a útočník Jan Kolář.
Martina jsem chtěl říct (usmívá se). Ale já taky? No teda.

Ano, všichni tři máte bilanci jeden gól a dvě asistence. Z tohoto pohledu jste si musel Zlín přát, když se vám na něj daří. Nebo se pletu?
Letos se vybírá hodně těžko. Extraliga byla nesmírně vyrovnaná a stejné to bylo i s našimi výkony, nenajde se nikdo, o kom se dá říct, že by byl pro nás lehčí. Jsem spokojený hlavně s tím, že máme čas se na Zlín připravit. Třeba Třinec by byl z pohledu, že má velmi silné mužstvo, na začátek asi hodně nepříjemný. Ale na druhou stranu se nám proti němu hrálo celkem dobře. Asi bylo jedno, kdo na nás vyšel.

Už jste přemýšleli nad tím, jak spoutat zlínské ofenzivní eso Petra Lešku, nebo na to je ještě čas?
Není. Ale všichni hráči se už nějakým způsobem znají. Konkrétní pokyny jsme si ještě neříkali, ty spíš přijdou až když se bude blížit první zápas (rozhovor vznikal přesně týden před prvním zápasem) a zaměříme se na jejich hru. O Zlínu je známo, že hlavně čeká na chybu, hraje pozorně ve středním pásmu, hlavně se budeme muset vyvarovat zbytečných chyb.

Dovolte ještě jednu odbočku k Petru Leškovi. V lize není moc hráčů, kteří by měli tak šikovné ruce a v hlavě tolik nápadů jako on. Navíc ale dovede i šikovně upadnout, přihrát souboj, aby si toho rozhodčí všimnul. Je to pro obránce velký vykřičník?
Osobně takové věci nemám vůbec rád. Bohužel se to tady občas píská a jsou typy hráčů, které to zkoušejí, stačí jim drobný kontakt a už padají. Bude jen na rozhodčích, jak si s tím poradí, jestli na podobné věci skočí. I když myslím, že podobné hráče by už měli natolik znát, že by jim to baštit neměli.

Pomáhá play off z hlavy vytlačit myšlenky na světový šampionát, který se bude konat na Slovensku?
Snažím se to neřešit, hlavně bude ve hře ještě hodně hráčů. Jestli dostanu pozvánku i já, začnu přemýšlet až po sezoně. Moc dobře si uvědomuji, že na výběr je hodně obránců. Navíc je potřeba počítat s hráči z NHL. Někteří už asi mají místa jistá, o ty další bude bitva. Ale neřeším to.

Určitě se dá čekat, že Slovensko tentokrát moc omluvenek trápit nebude, doma si bude chtít zahrát každý.
Kdo bude moci hrát, určitě přijede, to je pravda. Lákadlo to je. Letos jsem byl zatím na dvou reprezentačních akcích, s tím jsem moc spokojený. Když jsem hrál v Rusku, měl jsem, myslím, celkem dobrou sezonu a pozvánku na sraz jsem nedostal. V Česku jsem možná víc na očích.

Už dlouho se mluví o střídání generací. Demitra, Stümpel, Handzuš prý mají vrchol za sebou. Myslíte, že domácí šampionát bude definitivně poslední tečkou za touto veleúspěšnou generací?
Asi se dá čekat, že pár hráčů po mistrovství světa reprezentační kariéru ukončí. Ale všechno by se mělo odvíjet hlavně od výkonnosti. Když za zkušenými hráči nejsou mladí, kteří by nějak vyčnívali, tak se Demitra nebo Stümpel nahrazují strašně těžko. Pokud mají formu, do týmu patří.

Slovensko se potýkalo s podobnými problémy, jako když se konal šampionát v Česku. Vázla výstavba nové haly. Už je všechno v pořádku?
V provizorních podmínkách se tam odehrál Slovenský pohár. Byl otevřený jen spodek haly, hotové to ještě nebylo, ale myslím, že se to do začátku mistrovství stihnout určitě dá. Horší to bude s parkováním. Měl vzniknout parkovací dům a místo něj tam byla jenom velká jáma. Takže kdoví, jestli se vůbec začne stavět. Hala však hotová asi bude.

Je v něčem jiné, když reprezentaci Slovenska vede Kanaďan Glen Hanlon?
Pro mě to problém není, anglicky umím dobře. V jazykové bariéře je možná to největší úskalí, někteří kluci angličtinu zase tak neovládají. Ale jsou tam asistenti, kteří jeho pokyny přeloží. Osobně beru jeho přítomnost jako velice přínosnou. Je to klasický kanadský kouč. Něco určí, podle toho se hraje. Všechno je jasné, a to se mi líbí. Slovenským trenérům občas chybí takové to přesné určení taktiky. Umí hráče hlavně nahecovat.

Vyžaduje Hanlon po hráčích typickou zámořskou jednoduchost?
Myslím, že si moc dobře uvědomuje, že hlavně naši útočníci jsou skvěle technicky vybaveni a jaký styl jim vyhovuje. Na druhé straně ví, jakým směrem se ubírá světový hokej. Šest nahrávek před modrou se už nepěstuje, dopředu mají útočníci volnost, ale nesmí se dopouštět chyb, aby propadali a soupeři na nás chodili v přečíslení.

Věříte, že byste sezonu mohl zakončit stejně jako před rokem Petr Koukal, to znamená zlato z extraligy i z mistrovství světa?
Hlavně se soustředím na play off. Z kluků okolo je cítit, jak moc chtějí něco dokázat, a řeknu vám, že je super pocit být u toho. Mistrovství je ještě daleko a těžko říct, jestli tam vůbec pojedu. Ale když si to představím, bylo by úžasné takhle skončit sezonu. Petr je úplně normální chalan. Když jsem sem přišel, vůbec jsem si neuvědomoval, že vyhrál mistrovství světa. Přitom tam odvedl dost práce. Pocit to musí být bezva, chtěl bych to zažít.

Cestovatel se spálil v Plzni

Když se započítají i farmy v zámoří, kam během svého působení v NHL Branislav Mezei také párkrát zavítal, vyzkoušel pardubický obránce během posledních deseti let už jedenáct klubů. „V Americe jsem byl ale vlastně jenom ve dvou klubech, na Floridě a v Islanders. V Evropě podepisuji smlouvu na jeden rok a pak se vždycky rozhoduji co dál. Líbilo se mi ve Finsku, i tady v Pardubicích. Zatím nemáme s manželkou žádné děti, takže nemusíme řešit, do jaké chodí školy, tudíž není zase takový problém angažmá měnit. Mít děti, asi bych všechno zvažoval jinak,“ komentuje své časté přesuny Mezei.

Než se slovenský obránce objevil v Pardubicích, nastupoval v Česku za Třinec a vloni za Plzeň, kde jeho působení moc dobře nedopadlo. Sportovní ředitel Tichý na jeho adresu dokonce prohlásil, že zůstal za očekáváním. „Přišel jsem tam s tím, že kdyby se objevila zajímavá nabídka ze zahraničí, mohu odejít. Osobně si myslím, že právě tohle se trenérovi moc nelíbilo,“ vidí jednu z příčin nevydařené plzeňské mise Mezei. S Marianem Jelínkem si nesedli: „Nechodil jsem na přesilovky ani na oslabení. Myslím, že mě odepsal už na začátku s tím, že mu odejdu. Místo mě by musel nechat sedět někoho jiného, kdo mu tam zůstane celou sezonu. Na jednu stranu to chápu, ale je každého věc, jak k tomu přistoupí,“ hodnotí Mezei své plzeňské vystoupení už s nadhledem. Po 19 zápasech odešel do finského Espoo.
Slováci se mohli vytahovat obrannou dvojicí, která měřila přes čtyři metry

Oba pocházejí ze Slovenska, oba to jsou pěkní pořízci. Není divu, že Branislav Mezei vyfasoval přezdívku „Pardubický Zdeno Chára“. Sám se tomu směje. Podobní si jsou i tím, že oba byli draftováni týmem NHL New York Islanders. „To je tak jediné, v čem jde najít mezi námi nějakou souvislost,“ pobavilo přirovnání pardubického beka. „Pak možná ještě i v tom, že i on začal jako vyloženě defenzivní bek a pak najednou začal pravidelně sbírat body. Ale u mě to byla zatím jedna sezona, kdy se mi takhle dařilo,“ dodal Mezei.

Zajímavé je, že v New Yorku spolu chvíli i bydleli. Když s někým 197 cm vysoký Branislav Mezei mluví, většinou se nekouká směrem nahoru. Ovšem směrem k Chárovi, který měří ještě o devět centimetrů víc, zvednout hlavu musel. „Bylo to docela nezvyklé. Nejde o to, že je vyšší, on je prostě obr. V civilu to možná tak nevypadá, ale když spatříte jeho ruku, tak vypadá jako svalnatá noha někoho jiného. To se nedá ani popsat, to člověk musí vidět, prostě obrovský chlap,“ popisuje rozměry svého „o chlup“ vyššího kolegy pardubický obránce.

Co se týká svalové hmoty, má se ale Mezei také čím chlubit. Na letním soustředění v Krkonoších si ho nešlo nevšimnout. Když zabral, byla to síla, jako když v nadupaném sporťáku sešlápnete plyn až na podlahu. Dvojice vyrýsovaných svalovců Chára, Mezei si spolu zahrála i na dvou světových šampionátech v letech 2001 a 2004. Na tom prvním nastupovali chvíli spolu a je možné, že v tu chvíli vytvořili nejvyšší a nejtěžší obrannou dvojici, která se při mezinárodním hokeji kdy na ledě proháněla.

Autor: Pavel Ryšavý

2.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Hokejisté Pardubic vstřelili pět gólů Zlínu

FK Pardubice

Fotbalové výročí: Plné tribuny vítaly první ligu

Dům dětí a mládeže se dočká oprav

Pardubice – Dům dětí a mládeže Alfa bude mít nový plášť i střechu. Čeká ho komplexní zateplení obvodového pláště a střech všech čtyř objektů. Při zateplování dojde také na výměnu oken a dveří, ty vstupní navíc budou upraveny tak, aby do domova mohli bez problému vstoupit i handicapovaní. 

Dvě hledané osoby předvedli strážníci na policii

Pardubice - Strážníci doručili dvě hledané osoby. 

Sportovní park přilákal sto tisíc lidí. Vrátí se zase za rok

Pardubice - Sportovní park Pardubice, který na více než týden zakotvil v parku Na Špici, na pardubickém zámku, ale i na soutoku řek Labe a Chrudimky, se stal nejnavštěvovanější městskou akcí letošního léta. 

Swingoví Piráti z Pardubic míří do Abbey Road

Pardubice – Populární pardubická hudební formace Pirate Swing Band má nakročeno do Abbey Road, jednoho z nejslavnějších nahrávacích studií na světě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení