Před hokejovým chrámem v Bostonu je bronzová socha slavného obránce Bobby Orra. Letí vzduchem. Je na památku jeho slavného gólu z roku 1970, kdy pro Bruins zařídil Stanley Cup.

Až někdo bude jednou přemýšlet o tom, že by bylo fajn přidat ještě jednu sochu před pardubický zimní stadion, měla by to být podobizna Petra Čáslavy, jak se napřahuje ke své životní ráně.
Šestatřicetiletý obránce zachránil Pardubicím krk.

Možná, že právě díky jeho gólu nespadly. Mocný nápřah a jedovka, která vyletěla dvě sekundy před koncem zápasu směr litvínovská branka, by měla vejít do dějin pardubického hokeje. Gól, který nakonec přinesl spásu.

Byl 8. březen, hrálo se první kolo play out. Litvínov vedl gólem půlminuty před koncem 3:2. Měl v kapse tři body, na Pardubice mohl udělat dlouhý nos. Jenže při power play se napřáhl Čáslava, srovnal a Dynamo pak zápas otočilo 
v nájezdech. Získalo dva body.

Kdyby připadly na stranu Litvínova, nejspíš slavil záchranu a Pardubice čekala ošidná baráž.

„Když se na to koukám zpětně, byl to důležitý gól. Jsem ohromně rád, že jsme to zvládli, nakonec porazili Karlovy Vary a baráž se bude hrát bez nás," s viditelnou úlevou vydechl statný bek.
Je mu 36 let. V české nejvyšší soutěži dal dohromady 
36 gólů. Stejné číslo nosí na zádech…

Symbolicky zásah s pořadovým číslem 36 byl možná nejdůležitějším v jeho kariéře.

„V letošní sezoně to určitě ten nejdůležitější gól byl. Hlavně mě ale těší, že jsme to zvládli celé, že je všechno za námi. Už bych se k tomu poslednímu roku snad ani nechtěl vracet," hořce se usmál.
Byla to divná sezona.

Z pohledu Pardubic příšerná. Plná kopanců, přehmatů, karambolů, zápasů ztracených v posledních minutách, hráčských i manažerských výměn.
Zkušený mazák s 201 reprezentačními starty měl toho už viditelně dost.

Obrovské naštvání, někdy 
i frustrace, na něm byly znát.

Dokonce se v sezoně vzdal 
i kapitánského céčka. Myslel, že by to něčemu mohlo pomoci… Stejně žádný výkonnostní progres nepřišel. Tady zakopaný pes nebyl.

„Teď bych sezonu moc hodnotit ještě nechtěl. Ale myslím, že z toho všeho se musí vyvodit obrovské důsledky, velké změny. Takhle se to nemůže nechat už jenom kvůli tomu, že na nás v posledním zápase přijde vyprodaný barák. Dobře jsme sehráli dva, tři zápasy. Jinak jsme předváděli úplnou katastrofu, tak to prostě je. Teď se o tom ale nemůžeme jen bavit, klíčové je, aby se něco začalo dělat," dal průchod své upřímnosti Petr Čáslava.

Že jsou jeho slova tvrdá? Jsou, ale sedí úplně jak poklice na hrnec.

V organizaci se musí lidé přestat plácat po ramenou, že vlastně jen chybělo štěstíčko, stačí sehnat prvního centra a všechno pošlape. Takhle to minulé roky chodilo. Kdo kritizoval, byl nepřítelem klubu a záškodníkem.
Ne, jestli nepřijde radikální řez v kádru, pokud ve vedení nebude jasné, kdo za co zodpovídá, tak příští sezona může být klidně ještě horší než 
ta letošní.

„Musím říct, že ten konec byl teď úplně na nervy. Play out a hrozba baráže, to bylo děsně těžký. Nepřeju Litvínovu, ani Karlovým Varům, že teď musejí hrát o záchranu. 
Je to strašný," vyznal se Čáslava s tím, že se těší, jak obrovský tlak a napětí povolí.

A ještě jednou se poklonil fanouškům, kterých na play out chodilo víc než v normální sezoně. „Je vidět, že Pardubice jsou hokejové město, smekám před nimi. Naše sezona byla šílená, mají právo nám nadávat. V nejtěžší chvíli nás ale podrželi, fandili. O tomhle je asi ta podstata sportu."