„Jednoho pikantního Burgera s prodlouženým datem spotřeby,“ poručily si do Vsetína.

Přání bylo vyslyšeno. Jiří Burger, centr který nosí na zádech číslo podle svého data narození (8. 5.), byl jejich. Sice si prožil, na své poměry, i pět slabších sezon, kdy neudělal ani 40 bodů, ale z Ostravy se od té doby nehnul. S Vítkovicemi si dvakrát zahrál extraligové finále.

Kladenský šikula je nyní jednou z největších hvězd extraligy. „Přemýšlel jsem nad možností, že bych se po této sezoně vrátil na Kladno, ale tahle varianta padla. Když mi Vítkovice nabídly prodloužení smlouvy, moje rozhodování netrvalo dlouho,“ jásal před začátkem play off vášnivý milovník golfu a zahradničení nad novým kontraktem.

V čtyřiatřiceti hraje možná lépe než zamlada a ve čtvrtfinále play off trápí svými geniálními nápady a přesnými přihrávkami Pardubice.

„Přesilovky se točí kolem něho, dovede být u všech klíčových momentů. Kdo s ním hraje, boduje,“ rozebírá jeho přínos pardubický trenér Pavel Hynek.

Na Východočechy má Burger docela dobré vzpomínky. Právě proti nim začala jeho extraligová kariéra. „Mám pocit, že jsem v sezoně 1993/94 odehrál proti Pardubicím svůj první zápas v lize, nastoupil jsem někdy v polovině utkání. Za Kladno hráli tenkrát Kaberlové, Patera, Procházka, Vejvoda a další, měl jsem se tedy od koho učit,“ vzpomínal pro server hokej.cz

Dnes má na kontě přes 800 zápasů a překonal i bájnou metu 250 branek.

Navíc netrpí žádnými hvězdnými manýry. Mluví spíš tiše a nepouští si ústa na špacír. „Pořád máme k Pardubicím zdravý respekt, mají ohromně silné mužstvo. Musíme zůstávat skromnější a mít pokoru,“ ukazoval chladnou hlavu poté, co rozhodl třetí zápas čtvrtfinále, když proti „pojišťovákům proměnil penaltu.

Aby vyhlašoval, jak Pardubice natřel? Že po gólu, který padl deset sekund před koncem, musejí být ve srabu? Jakoby se nic nedělo. Úplně to samé, jako když řádí mezi beky v soupeřově třetině. Klidná síla…

„Jiřík je suverénní na přesilovce. Při hře si nenechá nic líbit, ale není to pruďas,“ komentuje největší ostravskou zbraň pardubický bek Vladimír Sičák, jenž s Burgerem rok nastupoval za Vítkovice.

Jednou přihraje na gól najíždějícímu bekovi, pak najde přes celé hřiště Ujčíka nebo svému dvornímu střelci pošle milimetrový pas na čepel zpoza branky. Když je potřeba rozseknout zápas v nájezdech, není problém.

V prvních třech čtvrtfinálových bitvách se postavil ke dvěma a obě s přehledem proměnil.

Pro trenéra Trličíka je nejdůležitější postavou v týmu. V přesilovkách z ledu kolikrát nesleze celé dvě minuty. Jenom chvilku si na lavičce odfrkne a už ho vidíte mezi mantinely znovu.

Jako by vůbec neznal slovo únava. „Vážně tak nevypadám? To je jenom taková skořápka,“ usmíval se po třetí čtvrtfinálové bitvě. „Unavenej jsem pořádně.“

Pardubice ale ještě do konce série pořádně potrápí. Nebo někdo pochybuje?