Konečná, vystupovat. Dveře se zavírají, v tomhle vlaku už nejedete! Slovensku hokejový olympijský turnaj hrubě nevyšel. Skončilo jedenácté, předposlední. Povedl se mu jenom jeden zápas v základní skupině, kdy statečně vzdorovalo Rusku 
a prohrálo až po nájezdech 0:1. Jinak schytalo debakl od Spojených států, smlsli si na něm Slovinci a v osmifinále mu vystavil „stopku" jejich tradiční olympijský kat. „Hurá, konec trápení. Z olympijského turnaje nás vykopli bratři Češi," hlásí titulek listu Plus jeden deň.
S Českem se pod pěti kruhy potkalo počtvrté a počtvrté prohrálo, tentokrát 3:5.

„Všichni jsme mysleli, že bude následovat výkon s Rusy. Jenže to tak nebylo, na celém turnaji nás provázela ztráta koncentrace, dostávali jsme laciné góly, dělali chyby.  Vždycky nám nějaká část nevyšla a s Českem to bylo to samé," nechápal kapitán Zdeno Chára.

Slovensko hrálo dobře jen jednu třetinu, muselo mazat manko 0:4 a nakonec se zpátky nevrátilo.
„Mezi hráči je velká mezera. My už nejsme jako Bondra, Stümpel a další. Nechci říkat, v jakém stavu je slovenský hokej, ale lidi si musí uvědomit, že to bude jen těžší a těžší," hlesl útočník Detroitu Tomáš Tatár. Jeden z těch, na kterých by slovenský hokej mohl v budoucnosti stát…

„Ostatní země, třeba Švýcarsko, jdou strašně nahoru. Při současných podmínkách, jaké na Slovensku jsou, je těžké s nimi držet krok. Doufám, že vždycky dáme dohromady nějaké talenty, abychom pro naši republiku mohli něco udělat," přeje si Tatár.
„Sehráli jsme výbornou partii s Ruskem. Ale to je vše. Někde v psychologii mužstva je možná chyba," posteskl si český kouč Slováků Vladimír Vůjtek.

Asi. A také v tom, že opory hrály tužku. Tým měl držet brankář Jaroslav Halák ze St. Louis, jenže zklamal. Druhý gólman z NHL Peter Budaj přímo vyhořel, a tak musel Slováky tahat z bryndy až třetí v řadě Ján Laco.
Obrovitý kapitán Zdeno Chára zase měl obrovské problémy se širokým ledem. Na turnaji rozhodně nebyl tak dominantní jako „doma" 
v Bostonu, občas působil dost neobratně.

„Tým byl poskládaný dobře, ale měli jsme velké výpadky. Z historie ale moc dobře víme, že někdy musíte prohrát, aby se nastartovala nějaká cesta nahoru," zamýšlel se 36letý Michal Handzuš.
Jeho generace pomalu končí. Teď přichází čas Tomáše Tatára, Tomáše Jurča, Richarda Pánika nebo Martina Marinčina. Zvednou mladíci slovenský hokej zase nahoru? První ostruhy získali teď 
v Soči.