VYBERTE SI REGION

„Vydat ze sebe sto procent? To vypadá jinak“

Pardubice - Pardubická legenda Otakar Janecký si přeje, aby se tým hlavně vyhnul baráži. Moc se mu v sezoně nezdá přístup mladší generace.

26.2.2016
SDÍLEJ:

Otakar JaneckýAutor: DENÍK/Michal Fanta

Má medaile z mistrovství světa i olympiády, s kapitánským céčkem šéfoval národnímu týmu i Pardubicím. S nimi získal dva tituly v letech 1987 a 1989. Jen tři cizinci jsou uvedeni do Síně slávy finského hokeje. On je mezi nimi.

Proč tahle vizitka? Pro dokreslení. Když OTAKAR JANECKÝ (55) něco řekne, má to pořád velkou váhu.

Když mluví o Pardubicích, pořád používá termín „my".

Když se rozpovídá o mladé generaci v kádru Dynama, tak spustí: „Vydat ze sebe na ledě sto procent, to vypadá úplně jinak."

Aby se Pardubice vyhnuly baráži. Tak zní aktuálně jeho největší hokejové přání.

Co s vámi dělá, když se momentálně podíváte na tabulku?
Co se dá dělat, taková situace zkrátka je. Myslím, že všichni, kdo mají pardubický hokej rádi, teď jenom doufají, aby nepřišlo to nejhorší. Snad se o téhle sezoně bude mluvit jen tak, že byla špatná a Pardubice se vyhnou baráži. Strašně si přeju, aby ten strašák naše město obešel obloukem.

Bojíte se hodně, že by Pardubice mohly zapadnout až do přímé konfrontace se dvěma prvoligisty?
Vylosování na konci sezony máme asi o něco horší než Litvínov a pak se bude chleba lámat v play out. Věřím klukům, že se vzchopí, dají se dohromady a závěr sezony zvládnou.

Když se podíváte na jména v kádru, na poslední čtyřku to být nemělo. Tušíte, co se pokazilo?
Pardubice vždycky hrály technický hokej a spoléhaly na dobré bruslaře, tohle se rozhodně o letošní sezoně říct nedá. Ale co se pokazilo? Na to se odpovídá těžko, jsme jen diváci, nejsme v kabině. Můžeme maximálně spekulovat. Ovšem za tím, že Pardubice hrály vždycky technicky a dobře se hýbaly, si stojím.

Faktem je, že od Pardubic se vždycky čekal drtivý domácí nástup, uměly soupeře přestřílet, sbírání hitů tak nějak nechávaly na jiných… Poslední roky jsou dost jiné.
Doba je teď hlavně jiná. Dřív bylo v týmu i víc Pardubáků, odchovanců, měli tam srdíčko. Teď jich tady je pár, v mančaftu je dost cizinců a všichni přemýšlí o tom, co bude příští sezonu, nebo mi to tak aspoň připadá. Jestli jsem profesionál, musím sezonu odehrát čestně a na sto procent, mělo by být úplně jedno, kde hraju.

Dynamu chybí střední generace, která má být nositelem kvality a táhnout ostatní. Ukazuje se to teď naplno?
Je to vidět. Pokud nemáte materiál, tak je jenom jedna varianta, potřebujete zápas ubruslit, umlátit a hrát divnej hokej. Jenže když se na zápas koukám, my nehrajeme ani technicky, ani tohle, což je asi nejhorší.

Mladí hráči teď vyrůstají v prostředí plném porážek a nezdarů. Nemůže je to poznamenat v dalším hokejovém vývoji? Že si jen řeknou: Přišla další prohra a je to tak vlastně normální?

Hlavně si myslím, že mladí hráči nevědí, co je profesionální přístup. Dnes se každý vidí v NHL, v KHL, těší se na velké prachy, ale nic tomu nepodřídí.

Máte ten dojem?

Slyšel jsem dost věcí. Nevím, jestli je to pravda, nebo zase spekulace, ale něco na tom asi je. Když třeba vidím zápas, tak by k němu rozhodně někteří mladí hráči neměli přistupovat tak, jak to dělají.
Přijde vám, že mladá generace má výsledek, jak se říká, „na salámu"?
Na salámu úplně ne, ale vydat ze sebe na ledě sto procent, to vypadá úplně jinak.

Dovedete se vžít do toho, jak se asi cítí Petr Čáslava nebo Petr Sýkora, kteří si prošli velkými kluby v zahraničí a musí takovou věc vidět taky?
Do toho se dovedu vžít docela dobře. Končil jsem v roce 2004 a taky jsem byl strašně na nervy (usměje se). Je to o tom, že kluci, co byli delší dobu venku, museli žít život profesionálního hráče, být připraveni na každý trénink a v kanadském bodování patřit k nejlepším, vědí jak se mají chovat. U nás chlap, co se nemusel rvát pořádně o flek, často neví, co pro hokej má udělat.

Můžete dát nějaký příklad?
Když skončí trénink v 11, tak nebudu za pět minut v kabině a za chvíli už sedět někde na kávě. Tohle šlo možná za totáče, měli jsme borce, co uměli bruslit a hrát hokej. V dnešní době je to úplně něco jiného, nejsme na tom už tak dobře.

Mizí kreativita, výjimečně talentované hráče, ze kterých by si svět sedl v 18 letech na zadek, jako z Finů na juniorském šampionátu, nemáme. To je ale spíš problém celého českého hokeje, ne?

Za mladé hráče mluví často jenom agenti, což je velice špatně. Myslím, že když máte v klubu talentovaného kluka a ať mu je klidně šestnáct, měl by začít s áčkem trénovat a hrát za něj. Když jsme byli my mladí, nikdo se nás neptal, jestli hrajeme v pátek za první tým, v sobotu jsme zkrátka museli být na dorostu, v neděli zase u áčka, v úterý znovu s mladými… Nikdo neřešil, jestli můžu, nebo ne. Pokud jsem chtěl hrát hokej, musel jsem tam být a tečka. Teď je to jinak, což je škoda.

Když chodíte hrát ve středu hokej se starými pány, je současná pardubická situace, mezi bývalými hráči, velké téma?

To víte, že se tam všechno rozebírá. Ale taky to jsou jenom spekulace, nejsme v klubu, přesně nevíme, co se děje.

Jen vás to štve všechny stejně…

Jsme z Pardubic, máme rádi město i klub a ten náš ještě nikdy z nejvyšší soutěže nespadl. Kdyby to zašlo až takhle daleko, strašně by to mrzelo a bolelo.

Nepřijde vám, že současný pardubický tým hlavně nevěří sám v sebe?
Když se prohrává a v tabulce jste na takovém místě, leží na vás deka delší dobu, tak ji ze sebe strašně těžko shazuje celý tým i jednotliví hráči. Platí, že každý si musí zamést před svým vlastním prahem, nehledat chyby jinde, odrazit se od těch základních věcí. Hrát hokej srdcem a pro mančaft.

Pak je asi o to horší, když se týmu stane něco podobného jako v Liberci, přijede v pozici totálního outsidera, nehraje vůbec špatně, ale v posledních třech minutách body ztratí. Je to tak?
Aby měl tým štěstí, musí dělat maximum, ať se na vás usměje, aby vidělo, že si ho zasloužíte (usměje se). Je vidět, že Liberec je v obrovské pohodě, má lepší materiál, než máme my, ale stačila jim minuta a bylo po našem zápase. To štěstí měl on.

Budete mít v pátek na tribuně velké nervy, jestli nešťastná koncovka z Liberce nepoznamená už tak křehkou psychiku Dynama i proti Litvínovu?
Určitě na zápas přijdu a nervy to budou. Velké. Ale my zápas neuhrajeme, zvládnout to musí kluci na ledě. Věřím, že jim fanoušci hrozně pomohou, aby se celá sezona dotáhla do dobrého konce pro nás.

Autor: Pavel Ryšavý

26.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Na nemoci cévní soustavy umírá téměř polovina Čechů

Pardubice – Pětitýdenní vyšetření pro lékařskou studii MONICA v Pardubickém kraji začnou 12. října.

Sex, drogy a rokenrol. Kino nabídlo mimořádný zážitek

Pardubice - Pracovat pro Freddieho Mercuryho bylo úžasné, řekl jeho osobní tajemník Peter Freestone

Deník přináší předplatitelům škálu jedinečných dárků

Východní Čechy - Regionální Deník přináší předplatitelům opět pestrou škálu jedinečných dárků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies