VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výměna dresů na Canada Cupu? Spontánní akce

Pardubice - /FOTOGALERIE/ - Poklad od Bobbyho Orra se vydražil za 1,3 milionu. Legendární útočník Vladimír Martinec je na svůj „kousek“ pro jistotu opatrný. Má ho v trezoru

6.11.2011
SDÍLEJ:

Dres, Který drží Vladimír Martinec, v obchodě jen tak nekoupíte. Cenný kousek získal na prvním ročníku Kanadského poháru a jeho cena může být přes půl milionu. Pochází ze slavné výměny dresů po finále, kde Československo podlehlo domácí Kanadě 4:5.Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Představte si, že byste za jedno propocené, pětatřicet let staré triko dostali milion.

Že je to nesmysl?

Máte pravdu, je.
Tedy pokud se vám ve skříni náhodou nepovaluje kanadský hokejový dres zprvního ročníku Kanadského poháru.
Po finále v roce 1976, kde bojovali domácí hvězdy proti Československu, si hokejisté zničeho nic začali měnit dresy. Nikdy dřív se podobná věc nestala.
Mistr bodyčeků Oldřich Machač měl to štěstí, že vyhandloval pracovní oděv smožná nejlepším obráncem všech dob Bobbym Orrem. Těsně před smrtí ho dal Machač do internetové dražby a cena nakonec překročila milion korun.

Jedním zposledních hokejistů slavné generace, který má kanadský dres stále u sebe, je VLADIMÍR MARTINEC „Zatím jsem nepřemýšlel, že bych ho dal pryč. I když je pravda, že několik nabídek jsem už měl, většinou šly přes Frantu Pospíšila, nebo Vencu Nedomanského,“ říká bývalé hvězdné křídlo Pardubic a reprezentace, které měnilo hráčský úbor sjiným slavným křídelníkem Reggiem Leachem.
Těžké bílé triko sčerveným javorovým listem na hrudi je poklad. I proto ho má Vladimír Martinec pro jistotu vtrezoru a vytahuje ho jenom výjimečně.

Kdy vám vlastně došlo, že by bylo nejlepší dres uložit na bezpečné místo?
Asi tak před deseti lety. Nikdy nevíte, co může lidi napadnout. Je zbytečné, někoho dráždit. Na druhou stranu by byla blost zatloukat, že ho mám.

Tušíte, kolik dresů po slavné výměně vČesku vlastně zůstalo?
Nemám tušení, ale řekl bych, že jich asi moc nebude. Většina je už zase zpátky za mořem. Kanaďani je vykupovali do Síně slávy.

Když se dozvěděli, že dres Bobbyho Orra je kmání na internetu, vzbudilo to velkou vlnu nevole. Co si o tom myslíte?
Nechápu, o co jim jde. Hráli jsme finále proti Kanadě a navzájem jsme si měnili trika. My máme jejich, oni naše. Je ale možná pravda, že ani nevěděli, komu patří. Mela se kolem toho dresu strhla pořádná. Oldřich Machač ho do té dražby dal ale ještě za svého života, rozhodl se svobodně.

Přijde mi trochu zvláštní, že ze zámoří dost lidí vykřikuje, že když už někdo dres nechce, měl by ho vrátit do Kanady a ne prodávat…
Mně taky a vůbec stím nesouhlasím. Jestliže jsem něco vyměnil, tak je to moje a tím to končí. Je to přeci moje triko. Já mám jeho, Kanaďan má moje a hotovo. Nikdo nás ktakové výměně nenutil.

Hokejisté si dresy většinou nemění. Vy jste něco podobného už viděl?
Ne, nikdy. Aby se bezprostředně po hokejovém utkání měnily dresy, jsem nezažil předtím a vlastně ani potom.

Vzpomenete si, kdo s tím nápadem po druhém finále Kanadského poháru přišel?
Abych řekl pravdu, tak nemám tušení. Byla tam ohromná euforie. Kanada byla strašně ráda, že druhý finálový zápas vyhrála, my jsme také nemohli být nespokojeni.

Jak došlo ktomu, že jste si dres vyměnil zrovna sReggiem Leachem?
Nic za tím nehledejte, byla to spontánní akce. Během chvíle bylo hotovo. V průběhu utkání a ani po něm o něčem takovém ale nikdo nepřemýšlel. Najednou to někoho napadlo a ostatní se toho čapli.

Neměli jste pak na svazu problémy, že jste vaše reprezentační dresy nevrátili?
Fungovalo to tak, že když se přivezl slušný výsledek, trika nám nechali. Když jsme třeba udělali titul vPraze (1972), tak byla naše, to samé po Katovicích. (1976) Udělali jsme navíc tenkrát takovou reklamu, že to snad ani nikomu vadit nemohlo.

Částka, za kterou byl dres Bobbyho Orra vydražen, přesáhla milion korun. To je docela slušné, nemyslíte?
To je hodně pěkná částka. Poslední dobou se tomu udělala i vnovinách docela slušná reklama. Teď abych si na ten můj dres dával ještě větší pozor, aby si pro něj někdo nepřišel. Zhistorického pohledu je to hodně cenná věc. Byl to první ročník Kanadského poháru, hrály se tam výborné zápasy a my jsme se dostali tam, kde nás nikdo nečekal.

SKanadou jste se na turnaji potkali třikrát. Poprvé jste ji ve skupině slavně porazili 1:0. Vybavuje se vám ještě ten fenomenální výkon brankáře Dzuruily?
Aby ne, nedávno to navíc ukazovali vtelevizi. Viděl jsem to snad třikrát, bylo to neuvěřitelný. Ale něco vám řeknu. Když jsem se koukal na prvních deset minut, říkal jsem si, že je to pěkná šmajdaná. Bylo to pomalejší a opatrný. Když si ale na to tempo, zvyknete a chvíli se na ten hokej díváte, zase tak pomalé vám to nepřišlo.

Já bych o šmajdané v žádném případě nemluvil. Viděl jsem zápas ze záznamu a mě naopak to nasazení a urputnost u mantinelů docela překvapily…
Nastoupili na nás profíci, kteří si mysleli, že nám na začátku zápasu dají dva, tři kousky a bude po srandě. Jenže měli smůlu, nebožtík Vlado Dzurila chytal jako zpraku. Strašně moc nás podržel. Pak se nám povedlo dát jeden gól, stím Kanada vůbec nepočítala.

Výsledek byl o to cennější, že jste ji porazili vjejich chrámu, montrealské hale Forum. Úžasná atmosféra vás vůbec nerozhodila?
Atmosféra? To bylo něco neuvěřitelnýho. A ne jenom vtomhle zápase, na celém Kanadském poháru byla vynikající. Koukali jsme jako zjara. Pro nás to bylo něco úplně nového, sněčím podobným jsme se nikdy nesetkali. Třeba na mistrovství světa vPraze to byla samozřejmě také paráda. VKanadě byl ale vidět ten velký profesionalismus všech, kteří se kolem hokeje motali, hlavně to bylo úplně jiné než u nás. VEvropě se snějakou show a programem okolo začínalo až později.

Podruhé jste se s domácím výběrem střetli ve finále. Ale oproti prvnímu souboji vás jednoznačně sfoukl, prohráli jste 0:6. Co se svámi stalo?
Přejeli nás jak nic, neměli jsme vůbec svůj den. První finálový zápas jsme nehráli vůbec dobře.

Zato o tom druhém se říká, že je to největší zápas Československé hokejové historie. Myslíte si to také?
Myslím. Prohráli jsme 4:5 po prodloužení. Zápas měl úžasné nasazení. Kanaďani se domnívali, že když nám dali vprvním zápase 6:0, přeběhnou nás hravě i podruhý a my pojedem domů. Jenže my se snimi porvali, bohužel rozhodla vjejich prospěch jedna branka vprodloužení. Asi vyhráli zaslouženě, ale my jsme jim kladli největší odpor, jakého jsme byli schopni.

Přitom trenér Kanady Scotty Bowman na otázku, co se mu líbí na Československu, odvětil, že dresy. Moc vážně vás asi nebrali…
Ztoho je jasně vidět, jaké o nás měli informace. Žádné. Věděli, že je to někde vEvropě a možná si mysleli, že jsme někde vedle Jugošky.

Když se Bowmanovi ten dres tolik líbil, dostal po zápase nějaký?
Těžko. Neměl si ho ským vyměnit (usměje se).

Kanadský pohár 1976

Československo, Finsko, Švédsko a Sovětský svaz vyrazily za moře, kde na ně čekaly nadupaná Kanada a Spojené státy. Nikdo nevěděl, co od prvního ročníku turnaje čekat. Poprvé se utkali nejlepší hráči z Ameriky a Evropy.

Nakonec to byla parádní oslava hokeje, ten nejsladší pamlsek, jaký si dovedete představit a Čechoslováci, úřadující mistři světa, hráli jednu z hlavních rolí.
V základní skupině šokovali svět. Porazili nabušenou Kanadu se jmény jako Hull, Orr, Esposito, Clarke, Lafleur 1:0. Brankář Vladimír Dzurilla hvězdy soupeře totálně vygumoval. Působil dojmem, že i kdyby měl za sebou obří fotbalovou klec, nepustil by za svoje záda nic. Jedinou branku zápasu vstřelil Milan Nový po akci Vladimíra Martince s Josefem Augustou.

Československo prohrálo v základní skupině jenom jednou se Švédy a bylo ve finále, kde na ně znovu čekala Kanada.
Chystalo se na dva zápasy proti hvězdám z NHL, které možná trochu arogantně přehlížely vzpupné chlapce odkudsi zpoza oceánu. Ale po zkušenosti ve skupině je Kanaďané už nepodcenili. Věděli, že Martinec, Pospíšil a spol. dovedou také pěkně kousnout.

V první finálové bitvě se pomstili za potupu v prvním setkání. Kanada vyhrála 6:0, Československo bylo na ručník, totálně vybouchlo.
Ale na druhý zápas se připravilo dokonale. Vedlo 4:3, ale Barber srovnal v 58. minutě na 4:4. V prodloužení pak rozhodl Sittler. Konec, Československá smůla, kanadský jásot. Nervy drásající střetnutí však bylo jedním z největších zápasů naší historie.

Výsledky Československa – základní skupina: ČSSR - SSSR 5:3 (Nový 2, Pospíšil, B. Šťastný, Martinec), ČSSR - Finsko 8:0 (Bubla 2, Martinec, Augusta, Ebermann, Nový, Chalupa, Pouzar), ČSSR - USA 4:4 (Hlinka 2, Bubla, Augusta), ČSSR - Kanada 1:0 (Nový), ČSSR - Švédsko 1:2 (Martinec).
Finále: Kanada - ČSSR 6:0 (14. a 52. Orr, 2. Perreault, 8. Potvin, 18. Lafleur, 60. Sittler).

Kanada - ČSSR 5:4 pp (2. Perreault, 4. Esposito, 48. Clarke, 58. Barber, 72. Sittler - 30. Nový, 43. Pouzar, 56. Augusta, 57. M. Šťastný).
Cenné trofeje na prodej

Jeden z největších přínosů internetu?
 Zkrátil vzdálenosti.
A můžete si díky němu koupit, co se vám zamane, hokejové relikvie nevyjímaje. Jenom stačí číhat u monitoru a na účtu mít přebytečných „pár“ desítek tisíc…

Dres Bobbyho Orra byl v internetové aukci nakonec vydražen za 74 tisíc dolarů (přes 1,3 milionu korun).
Stránky classicauctions.net nabízely i dražbu cenných kousků po fenomenálním československém brankáři Vladimíru Dzurillovi. Bronz z Innsbrucku, stříbro z Grenoblu, dres, trofeje a další věci dala do aukce vdova po špičkovém gólmanovi Zlatica.

U zbytku rodiny se ale s příliš velkým pochopením neshledala. „Já, můj bratr i syn jsme velmi rozhořčeni, že se moje švagrová uchýlila k takovému počinu. Zásadně jsme proti jakémukoli kupčení s takovým vzácným artiklem, na které má morální právo, kromě celé rodiny, i Československo,“ uvedla Dzurillova sestra Viera pro server hokej.cz.

Prostřednictvím internetu se dá ale skutečně sehnat cokoliv. Třeba sedačka ze stadionu Chicaga Blackhawks podepsaná bývalým brankářem Edem Belfourem.

Samostatnou kapitolou jsou hokejové karty. Nejcennějším kouskem je mezi nimi ta, na níž je Wayne Gretzky ve své nováčkovské sezoně v NHL. Vydražena byla za více než 1,5 milionu Kč.

Nejdražší sportovní kartou všech dob je však obrázek baseballisty Honuse Wagnera z roku 1909. Cena? Před čtyřmi lety byla prodána za 2,8 milionu dolarů (více než 50 milionů Kč). Jen pro zajímavost, nejdražší auto světa Bugatti Veyron Super Sport stojí „jen“ 50 milionů. Takže při výměně za kartu by zbilo ještě na benzín a potahy…

Autor: Pavel Ryšavý

6.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Hokejisté se zapojili do projektu Extraligová NEJ

Ilustrační foto

Opilec v cukrárně nebyl hlídce neznámou postavou

Tradiční sezemická pouť opět nabídne závody přes lávku

Sezemice – Sobota i neděle bude v Sezemicích patřit Tradiční sezemické pouti. V sobotu program odstartuje ve 20 hodin pouťovou zábavou, to v neděli bude v Sezemicích živo od rána.

Fotbalové Pardubice řeší zásah v obraně

Pardubice – Prohra, vítězství, prohra. Fotbalisté Pardubic zatím v novém ročníku FNL vyhráli jen v domácím utkání nad Frýdkem-Místkem. A na svůj stadion Pod Vinicí se vrací znovu v sobotu, kdy v tradičním dopoledním termínu hostí Ústí nad Labem. 

Na poli "vyrostlo" auto. Vrak si majitel odklidil

Chvaletice - Nepojízdný vrak v poli strážníci majiteli připomněli.

Národní házená: Opatovičtí měli pevnější nervy v penaltové loterii

Opatovice nad Labem – Obhájci prvenství budou za rok zase obhajovat prvenství. Tento jednoduchý rébus „vymysleli“ národ ní házenkáři z Opatovic. Na stadiónu v Humpolci, který nese název V podhradí uspořádala zdejší Jiskra 69. ročník dvoudenního turnaje s názvem O pohár Zálesí. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení