Houstone, máme problém! Nějak to tam přestalo padat.
Pardubice od začátku sezony připomínaly vesmírnou loď, která štreku mezi Zemí a Měsícem zvládne za půl hodiny . Do toho se může na palubě tančit,  baštit jednohubky a Josef Marha dá k dobru zásobu švýcarských sýrů…
Jenže teď zůstal koráb trčet někde na oběžné dráze a nedaří se k němu dopravit příkazy. Pár součástek se porouchalo, vesmírná bárka dostala poslední ránu, když se srazila v úterý s Kometou.
Počítač hlásí: Je potřeba zásah mechanika. Urychleně! Nezařvat si při hokeji gól 190 minut? To už je docela síla.

Jak z krize ven?
V odborářské lize by jistě padl návrh „Propít se jí". Tak ten si rovnou škrtněte. V extralize nepřípustné. Na namáčení hokejek do záchodu věří možná tak ještě někde na Sibiři. To už taky moc nefrčí.
Takže trejd? Tak zaprvé, v klubové kase se neválejí miliony, tam je spíš průvan, o čemž svědčí i odchod Jana Koláře do Slavie. Zadruhé, na velké kotrmelce je brzy. Tahle parta uměla od začátku sezony šutrovat jak o život. Je nesmysl, aby hráči jako Petr Sýkora, Robert Kousal nebo Jiří Cetkovský zapomněli dávat góly.

Vím, že fanoušci tohle neuslyší ani trochu rádi, ale podle mě nyní cesta nahoru vychází z jednoduchého modelu. Takže? Odrazit se od toho, co momentálně  funguje.
Báječně chytá Dušan Salfický, úplně marně nehrají ani beci… Už tušíte, kam mířím? Když se s tímhle bojem vytasila Slavia proti Kladnu, tak Tomáš Kaberle vybouchl, že Růžičkova parta hraje buzerantský hokej. Tak ať. Ale znamená body.
Navrhuji proto zavřít vrata, pilovat přesilovky, jednu, dvě využít a pár zápasů umlátit na sílu. Lehkost se pak dostaví „ein, zwei", jak by řekli třeba v Hradci…