Jako host se po roce vrátil do pardubického divadla mladý režisér Pavel Ondrúch, pro něhož jsou Trójanky doslova srdeční záležitostí.

V každém případě jde o titul velmi vděčný pro ženskou část hereckého souboru, nabízející pardubickým herečkám velké příležitosti.

„To je naprostá pravda, jde o titul skvěle padnoucí na tělo herečkám pardubické scény. A já jsem šťastný, že divadlo mi ho umožnilo režírovat. Víte, těch her pro ženy není až tolik, jak bych jim přál. Naštěstí ty, které už jsou, zase skýtají velkou dramatickou možnost a krásné role, což je právě případ Trójanek.“

Necítíte se mezi tolika ženami trochu nesvůj?

Naopak, je to velice příjemné. Jednak hra je neskutečně pěkná, a když je v ní ještě tolik krásy navíc v podobě těch žen, tak se tím opájím.

Myslíte si, že podobně na tom jsou i diváci, konkrétně mladá generace? Jde přece jenom o antický příběh, který nemusí tak „táhnout“.

Ale táhne. I já se ještě považuji za mladého a Trójanky mne vlastně provází od puberty. Je to hra, která byla u mě na seznamu oblíbených a bráno z této perspektivy se domnívám, že mladého diváka oslovuje maximálně. Třeba už tím současným tématem válka, násilí, ale i mikropříběhy jednotlivých hrdinek a vůbec otázkou začlenění se do společnosti, jak se v ní pohybovat, jak se postavit například k těžkým životním situacím či k základním životním otázkám jako je smrt, nemoc… Je to prostě věčné téma, proto je také antika pořád zajímavá.

I její jazyk?

Ten je okouzlující. Důkladně jsme vybírali překlad a zvolili jsme ten nejbásnivější, samozřejmě i nejsložitější. Ale myslím si, že co se týká antické tragédie, tak jakýsi básnický až patetický jazyk v tom nejlepším slova smyslu k tomu patří. Je to vlastně jeden ze základních výrazových prostředků. Jasně, že to vyžaduje dokonalou jevištní mluvu. Proto jsme se také tím dlouho zabývali a poměrně hodně času strávili u stolu pouze se slovem. Víte, je to věc, na kterou si ve svých režiích dávám pozor, snažím se, aby z jeviště zněla čeština v tom nejlepším možném tvaru, a doufám, že i tentokrát tomu tak je.

Podle jakého klíče jste si vybíral představitelky. V Trójankách vlastně není malé role…

Ne, to není, neboť i dívky ve sboru musí zvládnout nemalé požadavky na energii, výdrž, schopnosti a my jim to nijak neusnadňujeme. Jinak role jsem obsadil, jak to dělám vždy, tedy po čuchu. Viděl jsem téměř všechny inscenace Východočeského divadla v Pardubicích, předtím jsem tady dělal scénické čtení, takže už jsem měl některé herečky okoukané. Prostě jsem vycházel z toho, jak je znám na jevišti a v normálním životě , jejich osobnostní potenciál. A podle toho jsem se snažil je obsadit, aby to vytvářelo mozaiku co nejbarevnějších žen.

Hostující režisér si obyčejně bere s sebou svůj tým. Co vy?

Výtvarnici Zuzanu Mazáčovou a hudebního skladatele Pavla Trojana mladšího. Jsme už osvědčený tým a věříme si. Pavel je i herec, takže v úvodu hraje Poseidona a pak přechází za dirigentský pultík, aby dirigoval živý orchestr. Tedy to jsem přehnal, spíše živou kapelu v komornějším stylu. Hrajou v ní i studenti pardubické konzervatoře, takže je to všechno plné energie, elánu.

A taky se zpívá…

Jak by ne. Každá antická tragédie počítá s určitou múzičností a hudebností textu samotného, to znamená, že jde vpravdě o komplexní divadlo plné pohybu, tance, zpěvu, slova.

Prostě velká podívaná. Můžete říci konkrétně pár slov k představitelům těch největších rolí?

Hlavní roli královny Hekabé vytváří Zdena Bittlová, velká herečka, která se s antickou tragédií na jevišti už několikrát potkala. Jako jediná z jeviště také za celou dobu nesejde, a tudíž má i neskutečně mnoho textu , její herecká kreace je pro diváka skutečně zážitek par excellence . Další krásnou roli královny Andromaché hraje výborná Jindra Janoušková, myslím , že je pro roli přímo stvořená. Dále je tu veštkyně Kasandra Petry Tenorové a určitě velkým lákadlem je Krásná Helena v podání Romany Chvalové. Rozhodl jsem se jít proti zavedené představě dlouhonohé, dlouhovlasé blonďaté krásky, jakési Barbíny. Vidím ji jinak chci íi ponechat tajemství, vnitřní krásu, která je jaksi tušená, půvab, přitažlivost vše, co z ní dělá tu nejkrásnější ženu. Jsem přesvědčený, že divák si rád domýšlí a baví ho tajemství.

Což vás taky, že?

O tom nepochybujte, zvláště to ženské.

Milada Velehradská