Loutková představení se odehrála na velké i malé scéně Divadla Karla Pippicha, pohádky ale byly k vidění i v jiných chrudimských budovách, například v Muzeu. Chrudimská beseda, která je hlavním pořadatelem festivalu, otevřela jako tradičně Okénko loutkářských tradic v Husově škole. Zde mohly děti vidět klasické pohádky, třeba Perníkovou chaloupku, Tři prasátka nebo Pejsek a kočička. Mezi interprety nechyběl ani domácí loutkoherec: Miroslav Alexa z Chrudimě divákům zahrál pohádku Eduarda Vavrůšky a Libora Štumpfa Rybář.

Včerejší poslední den festivalu byl ve znamení Loutkářské pouti. „Připravili jsme trh lidových prodejců a závěrečné představení. Po oficiálním zakončení festivalu s předáním cen a účastnických listů se mohou návštěvníci Loutkářské Chrudimě pobavit při závěrečném koncertu, na kterém vystoupí Michal Pavlíček,“ řekl před zahájením pouti ředitel Chrudimské besedy Jiří Kadeřávek.

Vyprodaná představení 56. loutkářské Chrudimě svědčí o životaschopnosti oblíbené loutkoherecké přehlídky. Festivalu ale hrozí, že přijde o svého mladšího bratra, který je turistickou atrakcí, pýchou a nevyhlášeným symbolem města.

Soubory tuzemské i zahraniční odehrály svá představení. Dočkaly se kýženého potlesku i zasvěcené kritiky. I ta je ale posune zase o kus vpřed.

Loutkové divadýlko Dančajáno z Litomyšle odehrálo v pátekodpoledne Pohádku pohádkovou a uzavřelo tak týdenní putování dospělých i malých diváků po jednotlivých představeních. „Jsme rádi, že jsme se sem ještě nějak vmáčkli,“ říká Alena Caklová z Chotěboře, která vyrazila do Chrudimě se svým vnoučkem Vilémem. Teď se oba krčí u dveří, místo v hledišti už pro ně nezbylo. „Zkoušeli jsme to před chvílí i na malé scéně Divadla Karla Pippicha, i tam už ale bylo vyprodáno. Ale vždyť je to vlastně dobře, zaplněné sály svědčí o zájmu publika,“ dodává žena.

Ano, lidé na představení chodili. Bylo slyšet i občasné brumlání, že na tolik festivalových dnů je těch představení zbytečně málo. Ale přesto se bylo na co dívat. Jednadvacet loutkohereckých souborů v hlavním programu, další čtyři soubory se představily v Okénku loutkářských tradic. K tomu doprovodné programy, semináře. Po celý týden vycházel také festivalový zpravodaj Valderon, plný tipů, zasvěcené kritiky i barevných střípků z chrudimských scén, ulic a hospůdek.

Velkou popularitu si vydobyly i večerní koncerty na náměstí Josefa Ressela. V jejich rámci se při letošní loutkářské přehlídce objevily před chrudimským publikem i skutečné hvězdy naší populární scény. Mezi ně patří už léta Anna K., Kamil Sřihavka nebo Michal Pavlíček, jehož vystoupení korunovalo včerejší slavnostní závěr chrudimského festivalu. Poněkud skoupé bylo letos k účinkujícím a návštěvníkům počasí. Všichni si tak na začátku prázdnin dosyta užili syrového větru, zatažené oblohy i nevyzpytatelně přicházejících a odcházejících dešťových přepršek. Chrudimské ulice naštěstí nabízely dostatek úkrytů v podobě hospůdek, barů a restaurací. I tady se nad šálkem kávy či oroseným půllitrem horlivě diskutovalo o jednotlivých představeních, autorech, hercích ale také o současnosti a budoucnosti loutkového divadla.

Právě bouřky a chladné spršky deště jakoby předznamenávaly nelehký zápas o existenci loutek ve městě. Vždyť Chrudim, to už dávno není jen dějiště více než půlstoletí trvající přehlídky loutkohereckého umění. Chrudim je na kulturní mapě od počátku sedmdesátých let minulého století sídlem světoznámého Muzea loutkářských kultur. Město nemá dalších atrakcí a lákadel na rozdávání. Hledá–li turista něco zajímavého, každý domorodec ho bez váhání pošle právě do oblíbeného muzea marionet. Stálé expozice tu nabízejí k vidění celoročně tisíce loutek a dalších rekvizit, vydařené bývají i doprovodné výstavy v muzejní galerii.

Ministerstvo kultury, zdá se, ztrácí o chrudimskou expozici zájem. Prý nejsou peníze. Nedivím se! Co je pražskému úředníkovi po nějakém vzdáleném muzeu, je to prostě jen nepříjemná kolonka v celkově napjatém rozpočtu ministerstva. Někde se šetřit musí. Pro nás, většinu Chrudimáků, jde ale o věc zásadní. Muzeum je jakýmsi sourozencem loutkářské přehlídky. Vartou, která střeží po většinu roku opuštěnou scénu. Neumím, a vlastně si ani nechci představit město bez expozice, která mu dává vlastní tvář. Naštěstí vím, že v tom nejsem sám. V tom je síla a naděje nádherných chrudimských loutek!