Práce ho tu baví
„Jsem větší Pardubák, než jsem si o sobě myslel. Řadu let jsem tady bydlel, pak se odstěhoval do Prahy na vysokou školu a už se sem nikdy nevrátil bydlet. Domníval jsem se, že mám tuto životní etapu za sebou. Pak ale přišlo několik pracovních nabídek z Pardubic a já zjistil, že když se naproti bývalému hotelu Veselka, který ještě pamatuji, podívám směrem k Zelené bráně, tak se mi srdce zatetelí. Cítím se tu dobře. Voní mi to tady, a to dokonce i Kávoviny a Paramo, v němž jsem kdysi byl na studentské brigádě,“ svěřil se Deníku Petr Novotný.
„Když pak pokračuji dál po třídě Míru, dojdu k místu, které pro mě vždycky reprezentovalo to, co jsem si pod slovem divadlo představoval. Je to nádherná, příjemná budova, která není ani malá, ale ani příliš velká a která v sobě skrývá určitou honosnost stánku umění,“ konstatoval známý režisér, jenž je podepsán i pod českými verzemi takových muzikálových klenotů, jako jsou Jesus Christ Superstar, Evita či Bídníci.
„Práce v Pardubicích mě navíc neuvěřitelně baví. Ani moc nechápu ten motor, zda ho zavedl současný ředitel divadla Petr Dohnal nebo jestli je to dlouholetá tradice. V celém divadle, včetně vrátných, mám řadu kamarádů, které rád potkávám. Navíc oni milují svou práci. To potom poznají i diváci, kteří chodí do divadla a je tak naplněna rovněž druhá část rovnice. Je fajn, když existuje odezva též z druhé strany,“ podotkl Petr Novotný.
Vstává ve čtyři!
„Přestože vstávám ráno ve čtyři hodiny, kdy mám pocit, že se to celé odehrává snad někdy v minulém století, a pak v pět hodin vyjíždím ze své vesnice, kde nyní bydlím, vlakem do Prahy, abych tam chytil jiný spoj do Pardubic, tak se kupodivu i v zimě a slotě a po té spoustě let těším, že sem vyrážím na výlet. Vzhledem k tomu, že jedu za lidmi, které rád vidím, je cesta velmi příjemná,“ složil poklonu celému týmu Východočeského divadla renomovaný režisér, který s pardubickým souborem uvede v sobotu a v neděli vždy od devatenácti hodin českou premiéru pozoruhodné crazy komedie Bláznivé nůžky.
Počítají s divákem
Tato hra je zajímavá hlavně proto, že v ní má divák šanci ovlivňovat, co se na prknech, která znamenají svět, děje.
„Herce vždycky uklidňuji, že diváci s námi určitě budou spolupracovat. Vzpomínám si, jak kdysi na tomto jevišti vystupoval Miroslav Horníček s vlastním pořadem Hovory H. Jako mladý kluk si pamatuji, jak na něj pardubické publikum živě reagovalo, jak mu dávalo dotazy, jak ho v tom prostě nenechalo vykoupat. Jsem přesvědčen o tom, že i nyní se zachová stejně, protože nás snad má rádo,“ netají se se svým přáním Petr Novotný.
„V Pardubicích se už totiž řadu let pěstuje divadlo, které s divákem velmi počítá. Zdejší inscenace mají neustále nastražené uši do hlediště a vnímají, co se tam děje, jestli obecenstvo s hrou jde nebo ne. Není to typ divadla, které je založeno jen na sebevýpovědi a tvůrci je trochu jedno, jestli v hledišti ještě nějaké obecenstvo sedí nebo jestli už úplně všichni odešli. Nic takového se tady nepěstuje. To je podle mého názoru naše plus, že jsou diváci zvyklí v hledišti přijímat informace, kterým rozumějí. Věřím, že nám to teď hodně pomůže. A snad i Pán Bůh,“ uzavřel známý režisér.