Ve výstavní síni Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem je v současnosti k vidění výstava obrazů od akademického malíře Emila Kotrby.
Emil Kotrba se narodil ve Znojmě roku 1912.

„Jako malý chlapec zažil, jak ztichlými znojemskými ulicemi hnali stovky koní k nádraží, odkud koně odvezli na frontu. Později slyšel vyprávět svého strýce o ušlechtilých statečných zvířatech, která na bojišti umírala stejně jako lidé,“ vysvětlil Kotrbův vztah ke koním jeho přítel Jaroslav Benda.

Benda byl v minulosti úspěšným jezdcem, na koni vyhrál třeba Velkou pražskou steeple〜chase ve Velké Chuchli. Akademický malíř Kotrba svého přítele ztvárnil na jednom z obrazů, které jsou v prostorách hřebčína k vidění.

Ve škole patřil Emil Kotrba k nejlepším kreslířům a v roce 1931 odjel do Prahy, kde studoval na akademii výtvarného umění. Tam si jej všiml Max Švabinský, který se stal Kotrbovým dlouholetým rádcem. Kotrba celý svůj život obdivoval koně.

„Touha poznat koně jej přivedla na veterinární fakultu, kam docházel tato ušlechtilá zvířata portrétovat. Kotrba měl rád koně zapřažené, u žlabu nebo zcela volné. Dá se říct, že se více než v Praze zdržoval v hřebčínech a chovných stanicích. Byl doma třeba v Kladrubech, Albertovci, Pecínově nebo Písku,“ seznámil náš Deník s osudy akademického malíře Jaroslav Benda.

Podle Bendy známý výtvarník pochopil, že má–li vytvořit portrét koně, musí být nejen dokonalým kreslířem, ale rovněž výborným psychologem zvířat.
Tomuto krédu odpovídal i Kotrbův pracovní den. „Už v pět hodin ráno šel jezdit na koni, pak celé dopoledne strávil v ohradách a ve stájích. Unaven prací si pak lehl do voňavého sena a spal. Nad ním stála rozkročená klisna a vedle něj leželo hříbě. Sám samozřejmě aktivně jezdil a závodil, dokud mu to zdravotní stav dovolil. Byl ale také zkušeným cvičitelem, který si vychovával své následovníky. Kromě toho působil také jako předseda trenérské rady a mezinárodní rozhodčí,“ popsal svého přítele Benda.

Kotrbovi se nelíbilo, že kůň, který po staletí pomáhal lidem, se stal v době techniky a strojů nepotřebným a zbytečným. Považoval to za zradu, ale někteří lidé pochopili, že kůň k člověku patří stejně jako pes. Oblíbenou technikou Emila Kotrby byla litografie.

„Není divu – tato technika plně odpovídá jeho schopnosti vyjadřovat se. Došlo k obraznému splynutí člověka s koněm. Kotrba dokázal zachytit, že kůň trpí, raduje se a je plný vášně. Jindy ukazuje mateřskou lásku či bujnou rozmařilost. Jen zradu kůň nezná,“ poznamenal Benda na adresu odkazu akademického malíře, který zemřel v roce 1983.

Lukáš Dubský