„Když na podzim roku 1944 zavřeli nacisté česká divadla, byla jsem totálně nasazená ve sklárně Inwald v Poděbradech. Hned v květnu 1945 se naše parta sešla v Pardubicích a nastudovala Majakovského 150.000.000 a Gorkého Vassu Železnovovou. A právě tady jsem už 15. srpna získala své první profesionální herecké angažmá. Začínala jsem rolí Zuzky v Langrově hře Velbloud uchem jehly,“ prohlásila čtyřiaosmdesátiletá herečka, která poté působila i v divadlech v Hradci Králové, Novém Jičíně a Liberci.

„Od roku 1960 do roku 1993 byla členkou karlovarského souboru, kde dalších pět let vystupovala jako host. Od roku 1999 spolupracovala s profesionálním komorním karlovarským divadlem Dagmar. Naposledy stála na jevišti ještě koncem roku 2006 v inscenaci monologů z povídek Ivana Bunina Mezi čtyřmi stěnami,“ konstatoval provozovatel Pardubického letního kina Jan Motyčka.

Ve filmu Kuličky režisérky Olgy Dabrowské ztvárnila Libuše Balounová postavu Boženky v povídce Pomalu, ale slábnu. „Je to žena, zaměřená jen na svého muže, kterému věnuje přehnanou péči. Věří, že je to pro něj to nejlepší a že jí za to musí být vděčný. Je přesvědčená, že více než knížku potřebuje kompoty. Netuší, jak moc se mýlí. Snažila jsem se ukázat, že to od ní není zlá vůle, že to myslí dobře, i když se jedná o její velký životní omyl.

Možná se na tom podílel i fakt, že zavařování ovoce bylo jejím koníčkem,“ řekla Libuše Balounová, která před filmovou kamerou stála poprvé v životě.

„Pro mne jako pro divadelní herečku to bylo nezvyklé. V divadle se pracuje na postavě postupně, od začátku do konce. Vytvářet ji po kouscích vyžaduje abnormální soustředění, což u zkušených herců není problém. Každopádně to ale byla pro mne dobrá zkušenost,“ uzavřela Libuše Balounová.