„Vlastní hospodu bych dnes nechtěl mít v žádném případě. Pakliže člověk nemá v úmyslu krást, tak je to namáhavá a špatně placená práce, a to i přesto, že hospodský je vlastník. Jenže ho nejdříve oškube stát a když ho pak někdo třeba vykrade, tak policie nic nevyšetří a pojišťovna namítne, že byl objekt nedostatečně zabezpečený. Navíc mu někdo může rozmlátit interiér nebo mu to celé podpálí konkurence,“ přemítal Jiří Schmitzer, který v novém českém filmu režiséra Jana Hřebejka U mě dobrý ztělesnil svérázného provozovatele malé hospůdky u řeky Tonyho.

Příjemný film

„Když jsem nabídku na tuto roli dostal, říkal jsem si, že by to mohl být příjemný film. Jen jsem se trochu obával toho, jestli nebude na plátně působit kapku infantilně podfuk, který ta naše parta udělá na skořápkáře. Jenže i díky Bolku Polívkovi, který si zahrál vysloužilého kouzelníka Mistra Classe, naopak působí velmi přirozeně a reálně,“ domnívá se herec a muzikant.

Ten se prý při scéně, kdy filmový Mistr Class kouzlí s citróny, mohl potrhat smíchy. „Ale vím, že takoví lidé skutečně existují, že opravdu dokáží ženě svléknout kalhotky, jak se to povedlo Bolkovi. Sám jsem viděl jednoho chlapa, který dovedl něco podobného. Nejdříve mi dal za úkol spočítat karty a nakázal, abych je držel vší silou. Ani se mě nedotkl, provedl svůj trik a já měl v ruce o dvě karty víc. Dodnes nechápu, jak to udělal,“ poznamenal Jiří Schmitzer během pardubické předpremiéry Hřebejkovy novinky v multikině CineStar.

Žije si po svém

„Skořápky jsem nezkusil nikdy. Ani mě to nelákalo. Nehraji ani Sportku, protože jsem přesvědčen o tom, že velká výhra znamená také velký malér. Pokud si někdo peníze nezaslouží a dostane je, tak si zaslouží i ten průser, který přijde hned vzápětí,“ konstatoval filmový Tony, jenž miluje hudbu Hlavsových „Plastiků“ a i po sametové revoluci pokračuje v undergroundovém stylu života.

„Žije si po svém a má to v hlavě srovnané. Ani doba, co přišla po roce 1989, s ním nic neprovedla,“ pravil kumštýř.

„V tržnici, kde se odehrává část příběhu, jsem byl kvůli atmosféře a pár kravinám. Rozhodně si nemyslím, že se tam dá sehnat originál whisky za nějakou směšnou cenu. Jsem vytrénovaný například z Thajska, kde na tržišti stojí lahev klidně i víc než v nejdražším kamenném obchodě,“ konstatoval Jiří Schmitzer. „A ani video bych si tu zcela určitě nekupoval,“ dodal s úsměvem na rtech.