Na čtvrteční promítání Kajínka v Konopáči u Prachovic na Chrudimsku, kde nejznámější český vězeň vyrůstal, byl neuvěřitelný nával. Jak by ostatně ne, šlo o jakousi druhou premiéru filmu, přímo pro obyvatele, které Kajínek kdysi okrádal.

Mezi diváky byli známí i příbuzní doživotně odsouzeného vězně. Pětici kamarádů si na konopáčskou premiéru přivedl Patrik Rozsívač, synovec Jiřího Kajínka.

„Strejdu jsem nikdy neviděl, ale jeho případ samozřejmě znám a na film jsem zvědavej. Co bych dělal, kdyby ho pustili z vězení? Řekl bych mu: Nazdar, osobně se neznáme, ale rád tě vidím a vítej,“ usmál se osmadvacetiletý Patrik, který má oči a gesta svého strýce. Netají se tím, že měl také co dočinění se zákonem.

„Byl jsem blbej, jel jsem v pervitinu a tak. Ale co u nás, v Prachovicích? Práce není, každý druhý chlastá, lidi žijí ze sociálky. V Prachovicích je nakousnutá planeta, která na lidi negativně působí. Tak to je,“ dodal Patrik Rozsívač.

Na svou matku Miluši prozradil, že si s bratrem Jiřím Kajínkem píše každý den. „Stejně jako ona věřím v obnovení procesu. Je tam spousta nejasností,“ zdůraznil.

Kajínkova sestra Miluše nosila plných pětadvacet let příjmení svého bývalého manžela. Rozhodla se ale nedávno ke změně. „Jsem opět Kajínková. Dost bylo Rozsívačů,“ poznamenala s plachým úsměvem, který tolik připomíná jejího bratra.

Ještě před projekcí řekla, že se na film moc těší. Nezklamal ji. „Mně se to líbilo. Moc,“ řekla a v očích se jí viditelně zajiskřilo. Poprvé a naposledy při celém rozhovoru.

O svém bratrovi ani o sobě a svém životě v sousedních Prachovicích, kde Kajínek vyrůstal a má řadu přátel a fanoušků, však mluvit nechtěla. „Nezlobte se, to je příliš osobní, tyto věci si nechávám pro sebe,“ omluvila se nesmělá žena.

Nechtěla ani Kajínkovi přes média nic vzkázat. „Všechno, co chci bratrovi říct, činím osobně,“ dodala. Sám Kajínek film zhlédne ve věznici v Karviné 18. srpna společně s dalšími 12 vybranými vězni a šesti dozorci.

Skutečný příběh, nebo stroj na peníze?

Většina diváků odcházela z projekce nadšena. „Jsem nadšen, skutečně silný příběh. A dobře natočený,“ nechal se slyšet Vít Mádlo, který sem přijel z Pardubic, kde přitom snímek promítají už týden v multikinech.

„Mě to zklamalo. Čekal jsem opravdu víc. Reklama a název filmu jsou silnější než samotný film,“ reagovala Magda Vosáhlová, která sem zašla s přítelem. Kladné dojmy však převažovaly.

Tvůrci filmu při besedě s diváky odmítli námitku, že film je jen dobrým marketingovým tahem a strojem na peníze, který zabere díky svému názvu a základní dějové lince, jež se přitom jen podobá skutečnému osudu Kajínka.

Na Konopáči bylo ve čtvrtek přidáno kvůli enormnímu zájmu ještě jedno promítání ve 23 hodin. Ještě tu noc bohužel musel vedoucí kina jet s filmem na nádraží do Pardubic, odkud vlakem Kajínek putoval do Doks. Na Konopáč se však film vrátí ještě 25. srpna.

„Je tady za letošní sezonu suverénně nejvíc narváno. Kino má kapacitu 390 míst, přidali jsme ještě nějaké židličky, někteří lidé si sedli i na deku, ale 450 platících diváků, které jsme sem dostali, je už skutečně strop. Šedesátku dalších jsme museli umluvit, aby přišli na druhé promítání,“ řekl vedoucí kina Dalimil Nevečeřel. Běžná návštěvnost tady přitom představuje 100 až 150 diváků na představení.

Lidé se u pokladny scházeli už od šesté večer, ale oproti očekávání převažovali spíše mladí fanoušci, nikoliv starší ročníky, které mohly mít s Kajínkovým rozkrádačstvím osobní zkušenosti. „Až mě to samotného překvapilo, čekal jsem tu více starousedlíků,“ dodal Nevečeřel.

„Co si o Kajínkovi myslíte? Že je nevinný?!“ ozvalo se směrem ke skupince novinářů z nedalekého hloučku mladých výrostků. Fanklub Kajínka si nemohl přát nic lepšího, než filmové zpracování, které navíc přišlo ve stejné době, jako obnovené snahy o obnovu řízení. Módní trička, klíčenky a suvenýry s logem „Kajínek na hrad“ jsou tak, soudě podle ohlasů řady diváků, zřejmě jen otázkou času.

ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU