V pardubickém stánku paní Thálie uvedl v nastudování své vlastní společnosti originální úpravu zřejmě nejoblíbenější hry od Josefa Kajetána Tyla – Strakonického dudáka, a to dokonce v celorepublikové předpremiéře!

To by bylo, kdyby


Inscenace, která nesla podtitul To by bylo, kdyby…, opět stála především na Dvořákově skvělé schopnosti improvizovat a převyprávět klasický text hodně svérázným, ale velmi zábavným způsobem.

Hru, která na osudech Švandy ukazuje, jakým nebezpečím je touha po penězích a okouzlení „velkým světem“ ciziny, dokázal podat tak, aby měla co říct i dnešnímu divákovi.

Dvořákův způsob herectví udržoval publikum v neustálé pozornosti. Obecenstvo, ale i samotní herci s napětím čekali na každou jeho repliku, která mohla alespoň na chvíli posunout příběh do trochu jiné roviny. Častokrát se stalo, že v hledišti i na jevišti nevěřili svým uším, co za perlu to z principála souboru zase vypadlo. Tak například Švandův pozdní příchod na scénu glosoval v roli Kalafuny: „To jste doma zavraždili kohouta?“.

Když mu Švanda později vyprávěl, jak ve snu spatřil anděla, přišel k němu starostlivě se slovy: „Švando, co bereš? Máš to v tabletkách nebo si pícháš,“ narážel na možné Švandovy halucinace z užívání drog.

Jakmile Josefa Dvořáka jako Kalafunu vyhnala jeho žena Kordula do hospody vydělávat peníze muzikou, zaradoval se: „Kterého chlapa ženská vyhání do hospody,“ zeptal se mužské části publika. Když se nikdo nepřihlásil, nadšeně zvolal: „Zase jsem vítěz!“

Ve chvíli, kdy mu Švanda oznámil svůj úmysl vydat se do světa, jal se mu Kalafuna jeho záměr rozmlouvat: „Vždyť se nedostaneš přes hranice! Rakušani je zablokovali,“ zavtipkoval známý komik, který se v Pardubicích představil i v roli „vykuka“ Vocilky. „Není taková škola, která by si to se mnou rozdala až do konce, ale dokud je hloupost na světě, chytrá hlava je na roztrhání,“ vyřkl své motto vykutálený český podvodníček. „Já vypadám sympaticky, ale jsem pěkná svině,“ upozornil v jedné z replik.

Několikrát během večera Josef Dvořák rád vystoupil z některé ze svých rolí, aby glosoval nastalou situaci. To se třeba událo, když předváděl, jak se má hrát, pokud se kolega herec vzdaluje nebo když někomu straší ve věži. Neodpustil si ani komentář k Švandově replice, která zněla: „Zatím jsem si to dělal sám nebo jsem si vypůjčil čeledína z hospody. To víte, někdy to dřelo.“ Takový výrok pochopitelně nemohl na sobě Josef Dvořák nechat: „To skutečně napsal Tyl, to jsem nebyl já, aby bylo jasno. Myslím, že jde o nový pohled na národní obrození,“ žertoval populární komik.

Velký úspěch mělo i jeho exotické okénko. Když jako Vocilka spatřil tureckého hostinského, pobaveně sledoval jeho úklony: „Vy, Turci, to máte blbý na záda. Vám, když vyletí plotna, tak máte po kariéře,“ poznamenal představitel Vocilky, který se v exotické zemi ochotně chopil role sekretáře Švandy. „Nebudeš první na světě, kdo dělá něco, co neumí,“ říkal sám sobě, když přemýšlel o povolání, které bylo předchůdcem dnešních manažerů celebrit.

Ochotně zaskočil i v úloze mluvčího, když Zulika přišla ke Švandovi s nabídkou výhodného sňatku. Jakmile však oba Čechy z tureckého královského dvora vyhnali, snažil se dát dohromady organizovaný odboj. Leč marně. „Sepsal jsem i petici. Jenže jsem sehnal pouze jediný podpis: ten můj,“ smutnil v roli Vocilky.

Nečekaná pointa

Po návratu domů pak Švandovi s nadšením zahrál „pumprdlíkové“ divadlo. Byla to rychlohra o třech dějstvích Jak kašpárek přelstil černokněžníka – mimochodem vtipná, s nečekanou pointou…

Překvapením pro něj byl i návrat domů – tentokrát v roli Kalafuny. Když spatřil své přerostlé děti, uvědomil si, že asi musel být hodně dlouho pryč. Aby si udobřil svou ženu Kordulu, nabídl ji pro jistotu pomoc: „Kdybys potřebovala dvě pracovitý ruce… Ne, na mě nekoukej, my, muzikanti, to máme zakázaný,“ pravil rezolutně jako kapelník Kalafuna, aby pak na závěr prorokoval další budoucnost svých dětí:

„Založíte skauta, pionýra, KDU, KSČ, ODS, ČSSD, ČSD i OPBH. Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme byli my, tak proste Pána Boha, abyste nebyli i vy,“ dodal Josef Dvořák.