Ve středu 28. září se v místní části Pohřebačka koná Pohřebačský jarmark. Návštěvníci si mohou od devíti hodin prohlédnout množství zajímavých stánků s ukázkami tradičních řemesel, dozvědět se historii Pohřebačky či si užít rybářské hody. Kromě tohoto programu je připraveno i představení kata Pawouka a především koncert oblíbené zpěvačky Petry Janů.

Jaké bude vystoupení kata Pawouka, vítěze soutěže o nejlepšího kata roku 2010, na Pohřebačském jarmarku, který se uskuteční ve středu 28. září od 9 hodin? Co mohou od vás návštěvníci jarmarku očekávat?
Jen to nejhorší. Povětšinou si budu dělat z návštěvníků srandu, budu je používat jako figuranty. Ale vážně. Lidé se mohou těšit na interaktivní výstavu funkčních replik mučicích nástrojů a dál na to, že se stanou součástí děje…

Mám to chápat tak, že uvidíme rekonstrukci…
Nejenom uvidíte, ale na vlastní kůži někteří i pocítí, ať už to budou ukázky drtičů, trhání jazyka, lámání vazu garotou, pocítí rány bičem na vlastní kůži a další.

Vy mě děsíte, začínám mít strach, aby někdo vůbec dorazil. Jaké máte zkušenosti s touto produkcí?
Jen ty nejlepší. Nejvíce se mi líbí, jak se skupina diváků mění na zvířata pachtící po krvi a další se zase na oko přetvařují, jak se jim to nelíbí.

Jak jste se k řemeslu vůbec dostal?
To je dlouhá historie. Prapůvodně jsem se znal se skupinou historického šermu Corporal a chtěl jsem být velkým šermířem. Jenomže mi nebylo dáno. Přemýšlel jsem co dělat, a tak někoho napadlo, že bych mohl dělat kata.

Jak jste přišel k vybavení?
Všechno je vyrobeno na zakázku podle historickým předloh u kovářů, truhlářů, zámečníků, švadlen a ševců. Vůbec nejhorší jsou řemeslníci s uměleckými sklony, kteří rádi vylepšují, případně obrousí hranu, aby to nebylo nebezpečné, a tak se stane, že nástroje neodpovídají historické skutečnosti, protože nejsou funkční. A to jsem se vyjádřil velmi jemně.

Kde jste sháněl inspiraci?
Na internetu člověk najde všechno, chce to jen znát jazyky. Za druhé jsem si za několik let vytvořil vlastní bibliotéku a spolupracuji s některými autory. Dále jsem navštěvoval archivy a depozity muzeí. Mluvil jsem s lidmi, kteří prošli koncentračními tábory. Setkal jsem se se starými americkými bachaři z věznic 60. let, kde se vykonávaly tělesné tresty. Za další studuji psychologii zločinu a zločince. Tato problematika mě zajímá komplexně.

Násilí mezi lidmi bylo, je a bude. Měli by o něm lidé podle vás vědět?
Zatajovat násilí, mučení a popravy je stejné jako popírat holocaust. Ještě dnes je přes 120 států, kde mučení není postaveno mimo zákon, mezi ně patří i USA.

To jsou velmi vážné věci, které určitě stojí za uvažování. Na závěr to opět trochu zlehčíme. Lidé uvidí jistě mnoho zajímavého a v mnoha ohledech i velmi poučného. Mě však zajímá ještě jedna věc. V loňském roce jste vyhrál soutěž o nejlepšího kata roku 2010. Jak vypadá taková soutěž katů?
Vcelku jednoduše. Každý kat ukáže své vystoupení a pětičlenná porota hodnotí autentičnost, oblečení, celkové vystupování, věrohodnost a vybavení katovny. A jelikož při vší skromnosti mám největší mučírnu v naší kotlině, tak alespoň v tomto aspektu jsem kraloval.

Radek Šejvl