Co vás přivedlo k tématu?
Oslovil mě režisér filmu Viktor Tauš, který se svým přítelem Borisem Hybnerem chtěli natočit snímek o životě autorských herců, klaunů. Přizvali mě k tomu, abych rozvinul jejich téma, tak jsem si vybral jeden z mnoha nápadů a ten připravil pro scénář.

Co je hlavní myšlenkou příběhu?
Klauni jsou filmem o lásce, loučení a síle humoru. Také pro nás bylo důležité, aby z filmu byl patrný prvek kolektivní spolupráce, ukázat na příběhu těch tří klaunů, že jen pokud tvoří dohromady jedno tělo, duši a intelekt, že jen tak jsou jako celek kompletní a mohou tak fungovat.

Kromě pocty klaunskému umění je dalším významným tématem stáří a odcházení.
Ano, je to příběh tří bývalých klaunů, kteří spolu něco dokázali a po letech mají příležitost se opět shledat a vyřešit staré křivdy. Příběh vypráví právě o mužském přátelství, touze po herectví a možnosti znovu vytvořit ten celek, díky kterému se proslavili. Musí samozřejmě popřít svá ega a dokázat se se starými křivdami vyrovnat. Také je to výpověď o jedné generaci, která ale nekončí nihilisticky, protože hledají naději a nadhled nad životem. Ve filmu se vlastně celou dobu míjejí, aby se nakonec potkali a spočinuli v přítomnosti. Vážím si také osobní zpovědi Borise Hybnera o jeho nemoci, kterou zakomponoval do postavy Maxe.

V hlavních rolích se kromě českých klaunů Kaisera a Lábuse představí i evropské herecké špičky. Jak jste s nimi navázali spolupráci?
Vzhledem k tomu, že film vznikl v koprodukci s Lucemburskem, Slovenskem a Finskem, měli jsme tak možnost využít i špičkové evropské herce a herečky. Právě jednoho z klaunů hraje francouzský herec Didier Flamand. Ve filmu se také ve dvou hlavních ženských rolích objeví francouzská komediální herečka Julie Ferrier a finská hvězda filmů režiséra Aki Kaurismäkiho Kati Outinen, která ve snímku skoro nemluví, ale její němá kreace dodává dílu intenzivní přítomnost.

Snímek je natočený ještě na klasickou „pětatřicítku" a i stylem a natáčením odkazuje 
k tradičnímu filmovému vyprávění. Byl to úmysl?
Je to asi jeden z posledních filmů natočených na klasický 35 milimetrový film. Dnes se již všechno točí na digitál a také vyprávěcí řeč se mění.  Klauny jsme natáčeli jako poctu klauniádě, ale i filmařům ze 40. až 50. let a chtěli jsme zachovat klasické filmové vyprávění se vším, co k němu patří.

Pavla Štorková