Ještě jako hostující herci ztvárnili ve Východočeském divadle Pardubice hlavní role v Brechtově dramatu Kavkazský křídový kruh. Nyní mladí herci JOSEF LÁSKA a VERONIKA MACKOVÁ končí v Pardubicích svou druhou sezonu a opět se na jevišti setkávají jako ústřední pár. Tentokrát v Hrubínově pohádkovém příběhu Kráska a zvíře, který má na Kunětické hoře premiéru již zítra večer.

Své angažmá v Pardubicích jste začínali v Kavkazském křídovém kruhu. Bylo obtížné se hned na začátku vyrovnat s archaicky znějícím textem?
Josef Láska: Postava Simona, kterou jsem hrál, měla ve hře různé průpovídky a pořekadla a říkat je tak, aby to znělo normálně, bylo celkem obtížné. Ale myslím si, že jsme se s tím vyrovnali celkem dobře.
Veronika Macková: Já jsem taky nevnímala jazyk té hry jako nějaký zásadní problém.
J. L.: Pomohlo nám také to, že režisér Petr Novotný přiblížil příběh dnešní době. Takže nám pak ani nepřišlo, že naše postavy mluví prazvláštně, zatímco ostatní mluvili normálním jazykem.

Vím, že jste tady teprve druhou sezonu, takže je to možná trochu předčasné, ale jaká role vám nejvíce sedí?
V. M.: Za mě je to v současné době Winnifred v Limonádovém Joeovi, protože zbožňuji komedie a nejradši bych hrála jenom v komediích.
J. L.: Mě zatím asi nejvíc baví Konec masopustu, kde hraji Rafaela. Baví mě nejen to představení, ale i ta práce na něm.
V. M.: Za tuhle roli můžu Pepíčka pochválit. Koukala jsem se na záznam z představení a je to radost pohledět.

Takže jste byl jeden z těch, kdo vydržel náročné zkoušení s režisérem Břetislavem Rychlíkem?
J. L.: Zkoušení jsem přežil ve zdraví, ale potom jsem si při jednom z představení vymknul kotník.
V. M.: Je to taková bolavá inscenace. Já jsem si během zkoušení nalomila žebra. Ani nevím, jak se mi to povedlo. Najednou to při choreografii křuplo a já jsem musela dva týdny zůstat doma. Byla jsem přitom už asi třetím člověkem, který z obsazení Konce masopustu vypadl.

Pro mnoho mladých herců je oblastní divadlo přestupní stanicí třeba před angažmá v pražských divadlech. A vy oba v Praze bydlíte.
J. L.: Myslím, že v Pardubicích člověk dostane víc hereckých příležitostí. Je to asi příjemnější, než kdyby měl po škole hned naskočit do nějakého divadla v Praze. I když já jsem od svých sedmi do sedmnácti let působil jako host v Divadle na Vinohradech. Ale nikam se to neposouvalo, dostával jsem jen malé role. Dokonce i můj kamarád Ondra Rychlý, který dostal nabídku angažmá na Vinohradech, šel radši do Plzně, kde může hrát velké role.

Teď vás společně čeká premiéra pohádkové hry Františka Hrubína Kráska a zvíře. Čím vás tenhle text zaujal?
J. L.: Je to strašně hezky napsané.
V. M.: Já jsem u toho plakala. Je to hrozně opravdové. Není to příběh, který by se mohl stát jen v pohádce. Každý si ho může vztáhnout na sebe a tím to je více emotivní. Na konci jsem brečela jak želva.
J. L.: Pokaždé, když jsem si to přečetl, tak jsem měl na konci taky co dělat, abych u toho nebrečel. Jak říkala Verča, člověk si to skutečně vztáhne na svůj život a nevnímá to jako pohádkový text. Je psaný básnickým jazykem, jsou tam nezvyklé obraty, ale když se do toho člověk zaposlouchá, tak to krásně vykresluje atmosféru toho příběhu.

Znáte pohádku Kráska a zvíře i z nějakého předchozího zpracování?
V. M.: Já jsem neviděla žádné zpracování a když jsem se dozvěděla, že budu hrát Krásku, tak jsem se ani koukat nechtěla. Možná, že se na nějaké podívám, až to v divadle přestaneme hrát. Jediné, co si vybavuju je, jak vypadají kreslené postavičky z animovaného filmu od Disneyho.
J. L.: Já jsem jako malý viděl Herzův film Panna a netvor. Hrozně jsem se bál a ani jsme to nedokoukal. Znal jsem i ten animovaný film, ale je to už tak dávno, že jsem si ani nepamatoval, o čem to je.

Kráska a zvíře se bude hrát na Kunětické hoře. Oba už jste se v plenérových inscenacích objevili. Máte je rádi?
V. M.: Já hraní venku miluju. Je skvělé vyměnit uzavřené divadlo s reflektory za sluníčko a hraní na čerstvém vzduchu. A když se navíc zkouší pěkná hra, tak je to příjemné. Alespoň do té doby, než je venku pět stupňů a my musíme zkoušet v zimních bundách…
J. L.: Já mám hrozně rád, když se hraje v netypických prostorách, které původně nebyly pro divadlo určeny. Na Kunětické hoře jsem poprvé zaskakoval v Baladě pro banditu a hrozně mě to chytlo, jak jsme tam běhali a stříleli po sobě.
V. M.: Když jsem účinkovala na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě, tak bylo vtipné, že jsem na své výstupy chodila třeba oknem, ke kterému jsem šla přes Zlatou uličku.
J. L.: Když jsme u netypických prostorů, tak já bych třeba někdy rád hrál v nějaké továrně. Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo, protože žádnou hru z takového prostředí neznám.

Loni, když měl premiéru Limonádový Joe, tak venkovnímu hraní moc nepřálo počasí – pršelo, byly bouřky… Je za takových podmínek hraní na Kunětické hoře nebezpečné? Přece jen ten svah, po kterém tam musíte běhat, vypadá dost příkře.
J. L.: To jsem rád, že to vypadá nebezpečně i z hlediště.
V. M.: Když zaprší, tak má člověk skutečně co dělat, aby se nezranil.
J. L.: Ono je pak lepší chodit po trávě než po těch dřevěných chodníčkách, které tam jsou. Když jsme měli první zkoušku Krásky a zvířete v kompletních kostýmech, tak jsem zjistil, že některé schody kvůli masce vůbec nevidím. Je dobře, že jsem na to přišel a jsem zvědavý, jestli se tam během představení někde „zabiju".

Kráska a Zvíře na Kunětické hoře.
Vy máte v roli Zvířete hodně náročnou masku. Jaké to je se do ní každý večer dostávat?
J. L.: Časově náročné to ani není, trvá to tak 20 minut. Je totiž udělaná tak, abych jí mohl rychle sundat. Maska má i svou výhodu. Při zkouškách si všichni stěžovali, jaká je jim zima, a já jsem byl v pohodě.
V. M.: Počkej, až bude třicet stupňů! Já mám ve hře zase nejnáročnější kostýmy. Mám pět různých kostýmů a vždycky to musí být rychlý převlek. Na všechny ty honosné šaty včetně doplňků mám tak maximálně dvě minuty, na některý dokonce jen 20 sekund.

Takže když náhodou bude na scéně chybět Kráska, tak víme, že se převléká…
V. M.: Při zkoušce se mi stalo, že už jsem říkala, že musím jít na scénu, ale kostým ještě nebyl připravený. Tak budou asi všichni koukat a čekat až se Kráska obleče.

Tak můžou zvukaři nechat hrát hudbu Michala Hrůzy. Režisér Petr Novotný ji velmi chválil.
V. M.: Mně se nejvíc líbí ty zvuky. Třeba ty velryby na konci, to je paráda. Z toho úplně běhá mráz po zádech.
J. L.: Člověk by řekl, že to někdo složil, ale přitom je to opravdu velrybí zpěv.

Kráska a zvíře je poslední premiérou této divadelní sezony. Co plánujete na divadelní prázdniny? Těšíte se, že si od divadla odpočinete?
J. L.: Já to mám takové zvláštní. Když dlouho nic nedělám, tak mám pocit, že bych měl něco zkoušet nebo natáčet. Teď bych si teda opravdu dal volno, ale možná ne tak dlouhé. Tím ale nechci nikoho nabádat, aby nám dával kratší divadelní prázdniny! Hned na začátku prázdnin možná pojedu do Karlových Varů na filmový festival. Potom jsme se s přítelkyní a kamarády dohodli, že pojedeme do Chorvatska k moři. A pak uvidíme… Mám na prázdninách hrozně rád, že se vlastně ze dne na den rozmýšlím, co bude.
V. M.: Já letím na 16 dní do Thajska. To je můj dlouholetý sen a nemůžu si ho splnit v zimě, kdy se tam obvykle jezdí. Ale i v létě by mělo být v Thajsku hezky. A pak se chystám ještě do Chorvatska. Slíbila jsem bráchovi, že ho tam vezmu.