Magnusek o Školním výletu, Bastardech a závisti

Minulý pátek byl hostem pořadu PéHá Českého rozhlasu Hradec Králové scenárista, spisovatel, herec, režisér, producent Tomáš Magnusek, který se narodil a dodnes žije v Náchodě. S moderátory Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou mluvili o tom, jak se filmy točí a jak se s nimi žije.

Hned na začátku musím střihnout poklonu, a to nejen za film Školní výlet, o kterém si hlavně budeme povídat. Když někdo takhle prorazí z regionu, to je neskutečné. Chápete to po těch letech ještě jako malý zázrak?
Myslím, že jo. Beru to jako zázrak, abych vám řekl pravdu, do dneška nevím, jak se to celé semlelo.

Prvotní nápad tam musel být, přání, touha.
Byly to sny i touha. Myslím si, že když člověk něco opravdu chce, zakousne se do toho, bojuje a pokud má štěstí, tak dobojuje do zdárného konce.

Tomáš je muž, který nepřestává věřit vlastním snům a láska s ním jde napořád. Je to vlastně i motto filmu Školní výlet, o kterém bude řeč. Připomněla bych, že vám je sedmadvacet let, máte dvě děti, žijete na Náchodsku, jste šťastný, stále se pouštíte do něčeho nového. Čím to je, že v sedmadvaceti letech má člověk tolik odvahy a pustí se do těch projektů, o kterých si budeme povídat?
Člověk samozřejmě potřebuje práci, aby mohl žít a zabezpečit svoji rodinu. No a pak tu jsou nápady, které je potřeba realizovat.

Vaším prvním dílem byl film Pamětnice. Nesplnila očekávání v návštěvnosti, přesto vás to neodradilo.
Nesplnila. Hlavně proto, že neměla reklamu. Ještě jsem moc nevěděl, jak to všechno funguje. Ale zase mě nakopla k tomu, jak to příště nedělat.

Kolik lidí dnes musí přijít do kina, abychom mohli říci, že film má dobrou návštěvnost?
To je velmi složité. Lidi chodí málo do kina. Myslím, že film, který má dneska těch dvacet – třicet tisíc diváků, byť to ještě před několika lety bylo šílené číslo, tak dneska to zvládají jen filmy, které mají opravdu obrovskou reklamu. Pak jsou projekty, které se vyloženě vydaří, jako třeba Ženy v pokušení, které měly milion diváků. Bastardi, kteří šli do kin předloni, měli sto tisíc diváků, což bylo hezké číslo na rozpočet, jaký na to byl. Od filmu, jakým je Školní výlet, se neočekává obrovská návštěvnost, ale snažíme se, aby ten film byl hezký. Aby se řeklo – Hele ten film byl fajn, mně se to líbilo, ti důchodci to tam dobře rozjeli, a to bude spokojenost.

Jak člověk sežene peníze na takový film jako je Školní výlet?
Je to samozřejmě otázka kontaktů a lidí, kteří buď vám fandí, nebo v tom filmu mají klasickou reklamu. Když člověk umí ty lidi přesvědčit, a hlavně jim ukáže, že má nějaké výsledky, což se nám podařilo u těch předchozích dvou projektů, tak je to fajn. Dneska už pro partnery není klíčová jen návštěvnost v kinech, ale jsou tam další momenty, které jsou důležité. Zda ten film poběží v celoplošné televizi, zda vyjde na DVD nebo v knižní podobě.

Já bych připomněla, že Školní výlet je komedie, přijde do kin už 23. února a točila se tady 
v našem kraji. Vy jste říkal, že kdybyste si měl vybrat mezi těmi Bastardy, kteří tady měli obrovský úspěch u diváků,
a komediemi, jako je Školní výlet, Pamětnice, možná Jedlíci, 
o kterých ještě budeme mluvit. Vy nejraději točíte komedie, viďte.
Určitě. Ono je samozřejmě hrozně těžké napsat kvalitní komedii. Budu už pro příště dávat prostor jiným, aby to zkusili psát, protože je tady kupa šikovných mladých autorů. Myslím, že svět potřebuje komedie.

Školní výlet tedy je komedie a je o životě zralých lidí. Proč právě téma senioři?
Protože s nimi mám dobrou zkušenost. Myslím si, že i ta Pamětnice, kdyby tehdy měla reklamu, tak byl výsledek lepší. Když starší herci hrají spolu s mladšími, jako je Sandra Nováková a Honza Bendig, tak to je ideální kombinace. Od patnáctiletého zpěváka a neherce, až po jednadevadesátiletou legendu Oldřicha Velena... Myslím si, že je to moc hezké. My už jsme film viděli, mně se moc líbil, líbil se i lidem, kteří na projekci přišli, smáli se. Je to komedie, kde se trošku střídá smích 
a pláč- tak, jak je to v životě.

Jak se vám spolupracovalo 
s Jiřinou Jiráskovou?
S Jiřinou Jiráskovou to pro mě bylo takové miloučké. Když přijela na natáčení, já jsem se ostýchal, a tak jí šel naproti můj otec, který je velmi hezký. Je to padesátník, hubený, nevypadá tak, jako já, vlasatý. Přišel k autu a Jiřina Jirásková vystupovala, on jí otevřel a říká – Dobrý den, já jsem Magnusek. A ona – Vy jste renesanční člověk 
a velmi hezký, já jsem si vás, pane Magnusek, přesně takhle představovala. Muž ve středním věku, hubený, hezoučký, upravený. A teď se tam přivalila stotřicetikilová hmota bůčku, tedy já, a říkám – Dobrý den, paní Jirásková, já jsem Magnusek. A ona – Aha. Potom jsme tam seděli, ona je opravdu komička každým coulem.

Sympatické je, že ve filmech používáte neherce. Je těžké je získat nebo se rádi vidí na plátně?
Myslím, že hrají rádi. Bohužel nadšení nestačí, ten člověk to musí mít v očích. Někdy najdete opravdu zajímavé typy. Celkově se to herectví musí prostě líbit. Někdy to, bohužel, nevyjde a člověk musí umět říct ne. Já se to pořád učím. Některé věci jsem si tím pokazil, že jsem to neuměl říct. Dneska už vím, že když to nejde, tak to nejde. Navíc vztahy mezi neherci bývají různé, profesionálové to umějí líp ukočírovat – je to jejich job.

Pracujete na filmu Bastardi 3 a připravujete Jedlíky. Bastardi jsou docela tvrdý film...
Lidi na to chodí. Trojka je ze všech těch tří nejdrsnější a vrací se zpátky do školy. Ukáže, co se stane, když systém naprosto selže. Jedlíky točíme ve Studánce u Rychnova nad Kněžnou, tam je to taky velmi hezké prostředí. Začínáme 
v červenci. Přijeďte, uvidíte, jaké máme herecké obsazení.

Znamená to tedy, že to bude právě o XXXL lidech?
O takových, jako jsem já. Mám bezvadného kamaráda, jmenuje se Milan Chára. Hraje v každém mém filmu, a to je takový drobek jako já, ale srdce má ještě větší. A taky Naďa Konvalinková, která teď, potvora, pěkně zhubla, takže uvidíme.

Nenutíte ji tloustnout?
Nenutím. Pokud jde o další obsazení Jedlíků, objeví se tam ještě Ladislav Županič
a celá řada dalších herců. Jedlíci budou v kinech v dubnu příštího roku. Samozřejmě, pokud se nevyplní předpovědi o konci světa...



A Bastardi?
Bastardi už letos v říjnu. Tím skončí celá trilogie.

Když učitel z východních Čech točí jeden film za druhým, je úspěšný, určitě budí reakce okolí i méně úspěšných kolegů 
z branže. Jaká je realita?
Vztahy nejsou ideální. Někdy se těm lidem ani nedivím. Není to tak, že by se netočilo, filmy se točí stále. Jen někteří šikovní lidé netočí. No a v té době někdo, kdo podle nich ani umělec není, tedy nějaký Magnusek, filmy točí. Dokud si dokážeme na ty filmy sehnat peníze, tak se točit bude, i se slabou návštěvností – pro televizi a DVD. A když pak třeba na film, jako jsou Bastardi, lidi i chodí, tak to někoho i šokuje. Asi víc bych o tom nemluvil.

Kde nejlépe dobijete baterky?
Já se nejraději dobíjím v nejbližším rychlém občerstvení.