Návrat Rumburaka. Herec Jiří Lábus zavítal v pondělí večer do Východočeského divadla (VČD) jako patron prvního letošního soutěžního představení Grand Festivalu smíchu. Tím byla komedie pražského  Švandova divadla na Smíchově  Řemeslníci. Umělce, mezi jehož nesmrtelné role patří i  „čaroděj druhé kategorie" Rumburak v seriálu Arabela, přivítal ředitel festivalu Petr Dohnal.

Na Grand Festivalu smíchu, jehož třináctý ročník se tento týden koná ve Východočeském divadle, jste už po čtvrté, ale poprvé jste ho měl možnost slavnostně zahajovat. Jaký to byl pocit?
Jsem moc rád, že Grand Festival smíchu existuje. Komedie je divácky oblíbený žánr a když se dělá dobře, je to obrovská radost. A takový pocit jsem měl i při slavnostním zahájení festivalu.

Dají se srovnat vaše čtyři předchozí festivalové návštěvy?
Mrzelo mě, že jsem teď poslední roky chyběl, ale z časových důvodů mi to bohužel nevycházelo. Vždy jsem tady viděl skvělá představení. Jsem rád, že v Pardubicích se díky festivalu dostanu na komedie, na které bych v Praze ani neměl čas zajít.

Jak jste hodnotil výkony herců pražského Švandova divadla na Smíchově, kteří v Pardubicích bojovali o titul Komedie roku s inscenací Řemeslníci?
Představení Řemeslníci se mi moc líbilo. Ve Švandově divadle jsem dlouho nebyl, ale znám se s jedním z hlavních představitelů inscenace Kamilem Halbichem, s kterým jsem dokonce v jednom představení pražského Divadla pod Palmovkou alternoval. Kamil opět dokázal, že je to skvělý herec. Zdárně mu ale sekundovali i ostatní kolegové. Myslím, že tato komedie má určitě šanci získat v Pardubicích nějaké ocenění.

Jaký je váš vztah k řemeslníkům? Měl jste zkušenosti například s rekonstrukcí bytu?
Byt jsem sice rekonstruoval, ale všechno mi zařizoval někdo jiný, já to jen platil. Neměl bych to na nervy.  Nejlepší způsob je někam se ukrýt a pak přijít do hotového. Ale musím říct, že mi byt zrekonstruovali slušně. Na druhou stranu jsem slyšel hodně strašlivých historek o řemeslnících. Dnes asi opravdu není snadné najít dobrého řemeslníka, a to se říká, že řemeslo má zlaté dno.

Takže do práce byste řemeslníkům asi nemluvil…
Neměl bych na to sílu. Dobré řemeslníky i ty, co si vše dokáží spravit svépomocí, obdivuji. Já jsem nešika, pro mě je problém přibít hřebík na zeď.

Osobní zkušenosti s řemeslníky tedy asi nemáte?
Mám, ale je to hodně stará historka. Z prvního zájezdu divadla Ypsilon do Finska, který se konal asi měsíc po sametové revoluci, jsem si přivezl něco nevídaného – čerstvého lososa. Paní, co mi pomáhala žít, mě po návratu do Prahy upozornila, že je rozbitá lednice, že nejdou dovřít dveře. Trochu jsem znervózněl, aby lednice nepřestala chladit, když jsem v ní měl čerstvého lososa. Zavolal jsem opraváře a asi do půl hodiny u mě byl pán s velkou taškou. Že sice normálně chodí na plyn, ale že to snad dá nějak dohromady. Hned, jak se podíval do lednice, tak zjistil, že jen přečuhuje láhev od sodovky. Tak jsem mu dal tři stovky a slušně poděkoval za pomoc.

Co byste popřál Grand Festivalu smíchu do dalších let?
Přál bych mu, aby jeho pořadatelé našli co nejvíce dobrých komedií, aby bylo vždy z čeho vybírat. A aby i diváci byli  vždy spokojení.