RODINNÝ PODNIK 50%Recenze Lukáš Dubský

Hru známého britského komediografa Alana Ayckbourna Rodinný podnik uvedlo v české premiéře Východočeské divadlo Pardubice. Ayckbourn text napsal na objednávku londýnského Národního divadla, kde byla v autorově režii uvedena již v roce 1987. V Pardubicích ji inscenoval Robert Bellan, který s divadlem spolupracoval již na komedii A je to v pytli.

Jack McCracken přebírá po svém tchánovi rodinnou firmu zabývající se výrobou nábytku. Nový šéf chce celý podnik postavit na nohy a základem úspěchu je podle něj vzájemná důvěra. Ta ovšem začíná dostávat vážné trhliny v okamžiku, kdy Jack zjistí, že jeho mladší dcera krade v obchodě. Od šamponu za necelé dvě libry vede cestička k mnohem vyšším peněžním částkám, jež si pro sebe „ulívají" další členové rodiny. A to zrovna v době, kdy účetnictví firmy prověřuje soukromý detektiv Hough. Dokáže Jack setrvat na svých přísných morálních zásadách, nebo ho rodinné soukolí semele?

Morální hranice

Rodinný podnik není typickou Ayckbournovou situační komedií, tento kus by se dal zařadit spíše do žánru morality. Autor se v něm zabývá otázkou, kde jsou morální hranice člověka. Hra je v tomto ohledu stále aktuální tlak firem na zvyšování zisků za každou cenu se od doby vzniku textu nijak nezměnil, možná spíš ještě posílil. Je reálné, aby si v takovém prostředí zachoval čestný člověk svou morální integritu?

Hostující režisér Robert Bellan je specialistou na komedie, naneštěstí právě komediální stránka v Rodinném podniku příliš nevychází. Inscenace je těžkopádná, většina konverzačního humoru zaniká v civilním pojetí jednotlivých postav. Výjimku tvoří Veronika Macková, která s přesně dávkovanou mírou stylizace vytvořila pubertální Samanthu, a Petr Borovec, jemuž se podařilo v komické zkratce vystřihnout hned pětici italských bratrů.

Čestný podnikatel?

S hlavní rolí podnikatele Jacka McCrackena se úspěšně popral Jiří Kalužný. Z čestného obchodníka se kvůli různým „nezbytným" kompromisům stává člověk zapletený do těžkých zločinů, přičemž je touto cestou nucen jít zdánlivě bez vlastního přičinění. Za zmínku stojí také Josef Pejchal v úloze úlisného soukromého detektiva Hougha.

Povedená je rovněž hyperrealistická scéna, jejímž autorem je Nikola Tempír a která představuje průřez velkým rodinným domem. Na premiérovém představení se ovšem ne vždy dařilo načasování nasvícení jednotlivých scén, to se ale s dalšími reprízami jistě podaří vylepšit.

Ze slušně napsané hry se však v Pardubicích podařilo vytěžit jen průměrnou a lehce zapomenutelnou inscenaci.