Pardubický hudební klub Žlutý pes bude zítra od osmnácti hodin patřit punkové kapele Volant. Skupina tam oslaví své osmnácté narozeniny, dospět ale prý stále nehodlá. „Je hodně důležité, aby punková kapela nikdy nedospěla. Musí to být pořád sranda. Jakmile by nás to přestalo bavit, vedlo by to do záhuby," říká pro Deník zpěvák a kytarista této skupiny PAVEL MILICHOVSKÝ.

Jak kapela Volant vznikla?
Před osmnácti lety ze spolužáků z pardubického gymnázia. Hrály tady různé kapely, například Kabrňáci a Marná sláva. Zaujalo nás, že i když člověk neumí hrát, stejně může být v kapele. Bavilo nás to, a tak jsme to také zkusili.

A proč zrovna název Volant?
Jeden kamarád nám řekl, že se tak musíme jmenovat, protože je to prodejné. Název kapely musí být burcující nebo šílený. Musí zaujmout „na
1. signální". (smích)

Jak byste popsal hudbu skupiny Volant?
Jsou to čtyři akordy pořád dokola. Je tam saxofon, zkreslené kytary a zesílené bicí. To je základ. Za tu dobu to již nějak vykrystalizovalo, že se to dá poslouchat. Dříve jsme třeba ani neuměli pořádně naladit kytary, nebyly ladičky, nebo byly příliš drahé.

Jaké byly vaše představy o budoucnosti, když jste kapelu zakládali?
Nechávali jsme tomu volný průběh. Že jsme si mohli zahrát ve Žlutém psovi, to pro nás bylo něco. Poté jsme si mohli zahrát na majálesu. Takhle se to postupně nabalovalo a najednou jsme hráli sedmdesát koncertů ročně po celé republice jako předkapela N.V.Ú.
Dokázali jste si v té době představit, že byste za osmnáct let byli ještě stále spolu?
To ne. Je to zajímavé, že nám to vydrželo. Asi nás zachránilo to, že se objevily mobilní telefony, protože věčně se nahánět přes pevné linky, to bylo peklo. (smích)

Došlo za těch osmnáct let k nějakým personálním změnám v kapele?
Ano. Zakládající člen Honza Vlasatík totiž začal pracovat v Norsku. Poté se přestěhoval do Kataru, kde mimochodem také hraje v punkové kapele.

Máte ještě před koncerty stále trému?
Nyní již ne, na koncerty se těšíme. Spíše jsme zvědaví, jestli přijdou lidé. Také existují látky, které trému odbourávají. Pak zase řešíme to, abychom nebyli až moc opilí. Hledáme hranici, kolik si můžeme dát. Někdy se stane, že se to úplně nepodaří a pak je z toho průšvih. Na druhou stranu i to publikum již pak je společensky unavené. (smích)

Zatím jste natočili čtyři alba a dva demosnímky. Které je podle vás nejlepší?
Těžko říci. Vždy to bývá tak, že lepší jsou ta první alba. Dá to kapele impuls, aby pokračovala. Když vydáme novou desku, nějakou chvíli to totiž trvá, než to posluchači přijmou.

Je to rok, co jste vydali nové album. Jaké jsou zatím ohlasy?
Veskrze dobré. Naživo z něj hrajeme tři písničky, což je taková zlatá střední cesta. Album se mi líbí celé, ale není možné najednou hrát osm nových písniček. Musíme hrát to, co máme nacvičené. Zkoušíme totiž jednou za půl roku, sice máme zkušebnu, kterou si platíme, ale slouží spíše  jako skladiště.

Které hosty jste si pozvali na svou zítřejší oslavu a proč?
Pozvali jsme si začínající kapely Kalkata Band, Žádnej stres a VHS, protože když jsme začínali, také jsme byli rádi, když jsme mohli s někým vystoupit. Hrát bude rovněž  dost známá punková kapela SPS, která slaví pětadvacet let. Pamatuji si, že mi máma vždy říkala, ať na tuhle kapelu nechodím. Tak jsme si je pozvali. (smích) Zahrají i Márdi s Pítrsem písničky od Vypsané fiXy unplugged. S nimi jsme totiž měli svůj úplně první koncert.

Lenka Štěpánková