Malá scéna ve dvoře Východočeského divadla připravila pro studenty další reprízu inscenace Tisíce let hudby aneb Od pravěku k renesanci. Hravou formou se herci snažili žákům přiblížit nejen vývoj hudby, ale i různé významné události či objevy daného období

Hra vznikla ve spolupráci Východočeského divadla a spřátelených hudebníků. Mezi účinkující patřili Petra Tenorová, Martin Mejzlík, Radek Pokorný, Marie Čapská a Martina Čechová, která je i autorkou scénáře a hru zrežírovala. Hlavním dramaturgem je Zdeněk Janál.

Hrát po dětské publikum není vůbec jednoduché, ale všichni protagonisté se svých rolí ujali výtečně.

Ve více rolích

Za zmínku určitě stojí výkon Petry Tenorové, která se dokázala vžít do věkové kategorie publika. Diváci k ní očividně pociťovali sympatie. Její úloha však nebyla jednoduchá. V každém svém výstupu musela spojit roli zvídavé studentky, ale zároveň i postavu zapadající do odehrávajícího se historického období.

Hra byla zpestřována prvky a výrazy dětem blízkým, takže pro ně bylo představení zcela srozumitelné. Určitě pro ně muselo být zajímavé poznat, jak pestrý byl svět hudby naší minulosti od pravěku přes orient až po renesanci.

Herci měli připraveny na ukázku nejrozmanitější hudební nástroje, neznámé určitě pro většinu z přítomných. Děti si je také v závěru pořadu mohly vyzkoušet.

Představení se odehrávalo uprostřed dětského publika, takže měli diváci herce „na dotek ruky“. Dalo se toho využít i tak, že k nim některý z protagonistů mohl promlouvat a vtáhnout je více do děje.

Šaty měly úspěch

Na konci jedné z repríz se s nečekaným ohlasem setkalo zkoušení nejen dámských garderób. Překvapivě to však nebyly dívky, kdo si zdobné středověké šaty chtěl obléci.

Mezi prvními zájemci se objevili chlapci, kteří se zdáli být ve svém živlu. I díky tomu se všichni žáci uvolnili a začali více využívat možnosti poznat věci z dávných dob.

Taková představení jsou určitě přínosem. Adekvátní byla i délka představení, které trvalo zhruba hodinu.

Žáci tak neměli skoro šanci se nudit, za což mohl i výkon herců doprovázený nejen pravěkými skřeky či později rozvinutou hrou na hudební nástroje a zpěvem.

I přes minimum kulis si dokázali protagonisté vystačit pouze se svým uměním a rozhodně to nebylo na škodu žáci tak neměli možnost být něčím rozptylováni a mohli se více soustředit na informace, které popisovaly zvyky doby a jaká hudba byla pro ni typická. ¨¨

Iveta Koubková