Prolog čtrnáctého ročníku Grand Festivalu smíchu začal v neděli večer ve Východočeském divadle inscenací Mikulášovy patálie. V režii Filipa Nuckollse ji přivezl spolek Kašpar z pražského Divadla v Celetné. Komedie silně připomínající Foglarovy Rychlé šípy nebo Poláčkovo Bylo nás pět ukazuje příběhy Mikuláše a jeho kamarádů.

Celkové retro ladění

Celkové retro ladění, ať už jde o kostýmy Jana C. Löbla nebo scénu Pavla Kodeda, výborně dokresluje dobu děje.
Nalézáme se ještě v čase, kdy děti využívaly své volné chvíle k nejrůznějším hrátkám, při nichž zažívaly všemožná dětská a pro ně důležitá dobrodružství.
Nechaly pracovat svou fantazii a nevěznila je technika. A právě samotné téma hry, kdy sledujeme chlapecké rošťárny, za něž jsou jak jinak než potrestáni pohlavkem či poznámkou, může být lákavé i pro dospělé. Ti si skrz dění na jevišti zavzpomínají na své dětství a děti se nebaví méně.

Hravost je cítit

Z inscenace je cítit hravost, a to především z hereckých projevů všech protagonistů, ale také z práce s inscenačními složkami.
Devízou je využití kulis a rekvizit. Ty totiž neslouží k pouhé ilustraci, ale pracují s náznakem a mají variabilní charakter. Herci občas přebírají funkci rekvizity, což dodává na vtipu. Jeho hlavními nositeli jsou samozřejmě aktéři složení zejména z mužů. Roli Mikuláše ztvárňuje Matouš Ruml, jenž komediální žánr ovládá s naprostou jistotou.

Ovšem nikomu z přítomných nemůže být upřen smysl pro humor a schopnost jeho předání divákovi. To se pražským hercům daří s lehkostí a půvabem. Jediným ženským elementem je Učitelka a Maminka v podání též vynikající Mileny Steinmasslové. Jednotlivé chlapecké kousky a kreace jsou prováděny pohybově stylizovanými gagy a žertovnou choreografií Petra Nůska.

Inscenace Mikulášovy patálie rozesměje a pobaví celou rodinu a rozhodně stojí za vidění.

Hana Rubišarová