Východočeské divadlo v Pardubicích o uplynulém víkendu uvedlo premiéru inscenace Rasputin. V hlavní roli se představil LADISLAV ŠPINER. „Práce na této roli byla těžká. Musel jsem si projít Rasputinem a jeho pocity. To se nedá popsat, to se musí vidět," říká Špiner.

Co vás na Rasputinově osudu nejvíc zaujalo?
Jeho život byl strašně zajímavý, byl to velmi zvláštní člověk a nejsem si jistý, zda jsem do něj úplně prokoukl. Sám o sobě je neprůhledný a zastřený obrovským tajemstvím. Právě to tajemství mě na něm zajímá.

Věříte tomu, že měl opravdu léčitelské schopnosti a uměl předpovídat budoucnost?

Je to historicky doložené. Dokázal zbavit zvířata i lidi určitých nemocí. Jestli to bylo nějaké placebo… Nějaká schopnost tam určitě byla. Věděl, že když ho zabije někdo z carské rodiny, tak carská rodina zemře, a stalo se to. Věděl, že ho zabijí a že bude do 1. ledna mrtvý, a opravdu byl. Měl vidění, něco mezi nebem a zemí. Ale pojmenovat to neumím.

Roli jste získal kvůli tomu, že fotka na obálce knihy o Rasputinovi připomínala režisérovi Petru Novotnému a ředitelovi divadla Petru Dohnalovi právě vás. Cítíte ještě nějakou podobnost mezi sebou a Rasputinem?
Určitě tam nějaká spojitost je, taky mám rád mystično. Zajímají mě věci, které jsou tajemství a rád se dívám do budoucnosti. Ale že by tam bylo nějaké podobenství? To asi úplně ne.

Rasputinovu dceru hraje vaše dcera Karolína. Jak se vám s ní spolupracuje?
Je to těžké, koukat se do očí své dcery jako Rasputin. Poprvé, když jsem přišel na jeviště a ona tam klečela u židličky, chtělo se mi brečet. Je to zvláštní. A když o tom mluvím, tak mě to pořád dojímá. Na druhou stranu doufám, že je na jevišti poprvé a naposledy a bude se tomu vyhýbat obrovským obloukem.

Takže nechcete, aby vaše dcera byla herečka?
Určitě ne. Byl bych rád, kdyby se stala lékařkou nebo prezidentkou České republiky (smích). Ne, vše je to v budoucnosti. Jestli bude mít talent a půjde jí to, tak jí v tom bránit pochopitelně nebudu. Ale pokud bude mít chuť dělat něco jiného, budu jenom rád.

Co byste na této hře vyzdvihl?

Myslím si, že samotný Rasputin nepotřebuje žádnou reklamu. Lidi to musí přilákat. To představení stojí za to, poněvadž celý text je protkaný situacemi, které se doopravdy staly a jsou doložitelné. Příběh a život Rasputina je natolik silný, že by to diváka mohlo zasáhnout. Samozřejmě to není žádná komedie, ale myslím si, že tam je pár komických situací.

Máte radši vážné nebo komediální role?

Rád se hrabu sám v sobě. Rasputin je o tom, že člověk v sobě musí nacházet místa, která ještě třeba neukázal nebo neobjevil. Proto mám rád vážné role. Na druhou stranu komedii miluji a když si můžu zařádit na jevišti, je to taky můj píseček. Nerozlišuji komedie nebo tragédie. Když je to dobrá role, dobrá hra, tak si to užívám.

Jak bylo náročné zkoušet novou hru až těsně před koncem divadelní sezony?
Pekelně. Obzvlášť, když je venku třicet stupňů. Už jsme všichni unavení. Do toho máme v červnu skoro každý den představení, hrajeme i na Kunětické hoře, takže je to fyzicky i psychicky hodně náročné. Škoda, že premiéra není až na podzim. Člověk by měl více času na sebe, ale na druhou stranu si říkám, že to, co je pod tlakem, někdy dokáže být výborné. Pod tlakem se dělá nejlépe. A říká se: unavený herec dobrý herec.

Jak hodnotíte uplynulou sezonu?
Sezona byla fajn, byla spoustu věcí, které se povedly. Například Normální debil na Malé scéně, to byla neskutečná sranda, obzvlášť pro nás Husákovy děti. Othello byla krásná práce s Petrem Kracíkem a Milanem Němcem. Pak jsme měli nádhernou věc s Davidem Šiktancem na Malé scéně – Živý obraz. To je výpověď vyhořelého manželského páru, což hraju se svojí partnerkou. Moc se mi líbily Lovecké scény z Dolního Bavorska. Kolegům jsem záviděl, že tam s nimi nemůžu být.