RECENZE 80%Lukáš Dubský

S politickou fraškou Listopad se do soutěže o titul Komedie roku zapojil soubor Městských divadel pražských. Komedie o amerických prezidentských volbách v lecčems připomněla i situaci na české politické scéně.
Hlavním „hrdinou" hry amerického dramatika a scenáristy Davida Mameta je americký prezident Charles Smith, který právě končí svoje první funkční období a jeho vyhlídky v nadcházejících volbách jsou prachbídné. Po sérii skandálů se od něho odvrátili sponzoři a začíná to vypadat, že se z oválné pracovny odporoučí s holým zadkem. Nebude mít svou knihovnu jako ostatní prezidenti a jeho manželka si nebude moci ponechat ani oblíbenou sedačku… Posledním zoufalým pokusem, jak si přivydělat, se stává blížící se Den díkůvzdání a s ním spojená tradice udělování prezidentské milosti krocanům.

Arogance moci

Tématy Mametovy hry jsou arogance moci, korupce v nejvyšších patrech politiky, tedy záležitosti, se kterými se v médiích setkáváme dnes a denně. Všechno je dovedené ad absurdum, ale zároveň je postavené na velmi pevných základech. Hra si pohrává s motivy, které jsou pro americkou veřejnost velmi ožehavé a zmíněny jsou některé kontroverzní události předchozích let. Mamet napsal Listopad v době, kdy byl prezidentem George Bush mladší, ale naráží se tu i na kauzy Billa Clintona či Richarda Nixona.

Pro americké publikum musela být hra hodně kontroverzní, jelikož se dotýká takových témat, jako je vztah k původním obyvatelům, možnost uzákonění homosexuálních sňatků nebo nezákonné posílání vězňů do zapadlé vesničky v Bulharsku. Pro Evropany budou nekorektní spíše poznámky o Židech.

Útlocitnější divák by mohl mít v případě této inscenace problém s velkým množstvím vulgarismů. Mamet sprostými slovy rozhodně nešetří, ve většině případů ovšem vulgarismy „netahají" za uši, i když drobná korekce jejich počtu by neuškodila. Autor hry vidí komediální potenciál právě v kontrastu vysokého postavení hlavní postavy a její mluvy. Pro českého diváka nabývá po Zemanových Hovorech z Lán vulgární vyjadřování hlavy státu naprosto nečekané rozměry, které v době premiéry nemohli ani tvůrci inscenace předpokládat.

Tahoun Dlouhý

Tahounem představení je Michal Dlouhý, který ztvárnil prezidenta Smithe. Dlouhý hraje svým obvyklým způsobem – silově, s ohromným nasazením až někde na hranici infarktu. Někdo mu může zazlívat, že podobným způsobem ztvárňuje všechny své role. Na druhou stranu, jen málo herců umí takhle ovládnout jeviště a udržet ďábelské tempo po celou dobu inscenace. Dlouhému většinou stačí povzdech či gesto a diváci už se smějí. Tyto herecké prostředky ovšem využívá v rámci své role, nikoliv k nějakém sólování do publika.

Inscenace režiséra Petra Svojtky baví diváky nejen přímočarým konverzačním humorem, ale také spoustou narážek na současné problémy (nejen) americké společnosti. Člověk se směje, i když by ho vlastně mělo mrazit, protože Listopad je břitkým komentářem současného stavu.

Perličkou je, že nad inscenací parodující prezidentský úřad převzalo záštitu Americké velvyslanectví v Praze. Zřejmě jim nechybí nadhled a smysl pro humor.