Východočeské divadlo v Pardubicích nastudovalo jako svou první premiéru v novém roce inscenaci Dvanáct rozhněvaných mužů. Vyprodané hlediště v sobotu večer odměnilo tento počin potleskem vestoje.

Strhující příběh ze soudního prostředí o hledání viny a odpovědnosti režíroval hostující šéf pražského Divadla pod Palmovkou Petr Kracik.
Výraznou roli osmého z dvanácti členů soudní poroty ztvárnil hostující pražský herec Petr Kostka.

Divácky atraktivní titul je známý především z filmového debutu amerického režiséra Sidneyho Lumeta, který na plátno převedl původně televizní hru Reginalda Rosea. Získal za něj v roce 1957 tři nominace na Oscara a vyhrál berlínský festival.

Do českých kin snímek přišel o tři roky později. Jednoho z porotců ztvárnil český emigrant Jiří Voskovec. Hlavní roli hrál Henry Fonda.
Po celosvětovém úspěchu filmu napsal Rose i divadelní hru, která se už na českých jevištích objevila.

Legendární text

„Samotný text je legendou. Je důležitá typologie herců, musí být jiní. Dvanáct porotců rozhoduje o vině nebo nevině obžalovaného a při tom se představují jejich charaktery,“ řekl režisér Petr Kracik.

V justičním systému, kde o vině či nevině nerozhoduje soudce, ale porota, která má v rukou život či smrt obžalovaného, ztrácí postupně domnělé důkazy svou objektivitu a spíše než o činech podezřelého svědčí jejich interpretace o životě a povahách těch, kteří rozhodují.

Zdánlivě jasný případ vraždy nevzbuzuje zpočátku žádné pochybnosti. Přesto se mezi dvanácti „spravedlivými“ najde jeden, jemuž tíha ortelu rozhodujícího o elektrickém křesle připadá příliš veliká na to, aby bylo možné vyřknout verdikt bez diskuse.

Téměř formální a zbytečná šance na obhajobu vede k pochybnostem. Fakta ztrácejí jednoznačnost, když padnou nové otázky či se objeví další souvislosti. Důkazy viny začínají svědčit pro nevinu.

Souboj dvanácti mužů rozhněvaných pro pravdu, vlastní ješitnost, sobectví, etické i přízemní egoistické zájmy obrací pozornost publika od obžalovaného k životům a povahám těch, kteří soudí a kteří nejen, že nejsou bez viny, ale kterým nechybí mnoho, aby svévolně „hodili kamenem“.

Na případu možného justičního omylu hra ukazuje zpochybnitelnost jakékoli zdánlivě nepopiratelné pravdy a nese poselství o užitečnosti existence všech pochybovačů, kteří se na začátku mohou jevit jen směšně nebo jako kverulanti či exhibicionisté (v realitě české společnosti lze často zaslechnout nálepky jako intelektuál či „pravdoláskař“).

Skutečnost je složitější, než se většina z nás domnívá a názor většiny nemusí být vždy spolehlivým vodítkem.
Neobyčejně silný příběh je zcela jistě to, na čem pardubická inscenace může stavět.

Herecký koncert

Hostující režisér Petr Kracik dobře věděl, že celé představení musí postavit na kvalitních hereckých výkonech.
Herci totiž nemají k dispozici žádnou „berličku“, za kterou by se mohli schovat. Celá hra se odehrává u jednoho stolu a herci jsou prakticky neustále divákům na očích.

Obsazení nové hry Východočeského divadla je velmi dobře zvolené. Všichni, kteří v tomto soudním dramatu za zavřenými dveřmi účinkují, dokázali do svých postav vložit i kus ze sebe. Díky citlivému režijnímu vedení mají dost prostoru prokázat své herecké schopnosti. A daří se jim skvěle. Velkým oživením inscenace, která skýtá mimořádnou diváckou podívanou, jsou dva hosté – Petr Kostka jako porotce číslo 8 a František Švihlík jako porotce číslo 3.

Výtečné výkony však podávají i domácí herci – Petr Dohnal jako předseda poroty, Josef Pejchal (porotce číslo 2), Ladislav Špiner (porotce číslo 4), Jan Musil (porotce číslo 5), Radek Žák (porotce číslo 6), Josef Vrána (porotce číslo 7), Jan Hyhlík (porotce číslo 9), Pavel Novotný (porotce číslo 10), Jiří Kalužný (porotce číslo 11) a Alexandr Postler (porotce číslo 12).