Scorpions v Pardubicích v pátek zakotvili na jediném českém koncertě turné oslavujícím padesáté výročí založení kapely.

Její složení se v průběhu let měnilo. Jediný, kdo s ní strávil celé půl století, je její zakladatel, kytarista a dříve i zpěvák Rudolf Schenker.

Chtěli skončit, ale vydrželi. Naštěstí!

„Škorpíci" už chtěli skončit před pěti lety, naštěstí pro české fanoušky ale vydrželi až do kulatého jubilea. A do Pardubic se přijeli přesvědčit, že na to ještě mají. A mají. Dnes už to jsou šedesátníci, ale hraje jim to pořád skvěle.

Kromě takových hitů, jako je Rock You Like a Hurricane, na koncertě zazněly i písně z nového alba. Nutno však přiznat, že nové songy takzvaně šly s dobou a mají trochu popovější nádech, což některé fanoušky mohlo trochu zklamat. Zpěvák Klaus Meine ovšem moc dobře ví, jak si dav naklonit a dostat ho do varu.

U „Škorpíků" to bývá paradoxně baladou. A jak jinak než rockovou. Píseň z roku 1979 Always Somewhere rozhýbala boky i nejzatrvzelejším fanouškům rocku.

Série balad pak pokračovala trochu popovějším songem z nového alba Eye of the Storm a nesmrtelný hit Wind of Change už zpívali úplně všichni. Tyhle pecky mají lidé stejně nejradši a „Škorpíci" to vědí.

Nikomu v aréně snad ani nevadilo, že Klausovy hlasivky už občas vynechávají. Jeho omluvným pohledům vycházeli fanoušci vstříc bouřlivými potlesky a podporou. Někdy má člověk až pocit, že jsou prostě neskuteční, jak to rozbalí ve svém věku.
První půlku koncertu to vypadlo, že se kapela chce rozloučit nostalgicky. Že končí svou kariéru stejně, jako končí lidský život – síly docházejí, dech se krátí. Ale oč pomalejší byl rozjezd, o to energičtější byla druhá půlka koncertu.
Jako kdyby „Škorpióni" nabrali sil z pardubické atmosféry a přišel pravý rock. A ten byl na jedničku.

Kapela se loučí a děkuje. Diváci též

Album, které si letos hudebníci nadělili k padesáti letům existence, popisuje život kapely od prvního singlu k poslednímu koncertu. Vše totiž jednou končí, a tak se i čeští fanoušci museli jednou dočkat poslední písně.

Skupina odchází. Že by nebyl žádný přídavek? S tím se pardubické publikum nechtělo smířit. „Škorpíci" přece nemůžou odejít a nezahrát tu jednu nostalgickou, všem notoricky známou, o boji za lásku a pro lásku. Still Loving You, pak ještě jedna „přídavková" a konec.

Kapela se loučí a děkuje. Fanoušci také děkují, a to bouřlivým potleskem. Je to skutečně poslední potlesk, který „Škorpíci" od pardubických diváků uslyší?

Kateřina Dufková