Sluha se dočkal ovací vestoje. Hlavně díky Romanu Venclovi

S klasickou komedií Carla Goldoniho Sluha dvou pánů zavítalo na Grand Festival smíchu Moravské divadlo Olomouc. Nejedná se ovšem o žádné rutinní nastudování, kterých už česká jeviště viděla desítky. Olomoucký Sluha je svižná komedie plná scénických nápadů a improvizovaných výstupů.

Goldoniho hru vycházející z komedie dell´arte znají diváci především z pražského Národního divadla, kde už 20 let v roli sluhy Truffaldina exceluje Miroslav Donutil. Režisér Nikolaj Penev šel ovšem v Olomouci jinou cestou, pražskou inscenaci nijak nekopíruje.

Hru krátili

Hru výrazně krátil, například zcela vypustil závěr, ve kterém musí vychytralý sluha vysvětlovat, proč sloužil dvěma pánům. Místo Goldoniho textu nechává prostor hereckým improvizacím, takřka akrobatickým vsuvkám či stínovému divadlu. Celá inscenace tak nakonec dosahuje takřka tříhodinové délky.

Jedno mají ale pražská i olomoucká inscenace společné. Obě stojí na výkonu hlavního hrdiny. Mladý pardubický rodák Roman Vencl (27 let) se přitom Miroslavu Donutilovi minimálně vyrovná. Nedělá mu problémy sólování do publika, jízda na kolečkových bruslích, ani vymýšlení pohotových lokálních narážek. Díky jeho místním znalostem působila inscenace, jako kdyby byla přímo připravena pro pardubické publikum.

Vencl navíc musel fyzicky náročnou roli zvládnout se zdravotní indispozicí. Před třemi týdny si totiž právě při představení Sluhy dvou pánů způsobil oboustranný výron kotníku. Nebýt ortézy na noze, divák by si ale neměl šanci ničeho všimnout. Zkrátka Roman Vencl zbytek účinkujících o hlavu převyšuje. Scény, ve kterých jeho sluha Truffaldino chybí, rozhodně nemají takové grády.

Režisér Nikolaj Penev především v první polovině představení hýří nápady. Inscenační tým nápady příliš netřídil a metodou „ber, kde ber" vytváří hutný komediální eintopf. Některé nápady jsou velmi neotřelé (šacování kabátu a tašky „odcizených" z šatny nebo Truffaldinův simultánní překlad milenecké hádky ve zkomolené italštině), jiné by bylo na místě škrtnout (iritující jsou především výstupy mladých milenců Clarice a Silvia, navíc je také operní vsuvka). Celým představením se rovněž táhne inscenační nápad s mluvícími blechami ovlivňujícími samotný děj – zpočátku je to originální, poté už spíše únavné.

Drobné nedostatky

Velmi dobrým nápadem bylo pozvat si na jeviště živou kapelu, která dokáže zahrát temperamentní italskou muziku, operní árie i rockový hit We are the champions od skupiny Queen.
I přes drobné nedostatky Sluha dvou pánů divácká očekávání naplnil, či spíše předčil, a dočkal se ovací vestoje.
Hlavní zásluhu na tom má Roman Vencl, který bude v pondělí patřit k favoritům při vyhlašování kategorie o nejlepší mužský herecký výkon festivalu.

„Sluha dvou pánů je moje první vymazlené dítě," říká dramaturgyně Grand Festivalu smíchu Jana Uherová

 Pro dramaturgyni Grand Festivalu smíchu JANU UHEROVOU je komedie Sluha dvou pánů, se kterou do Východočeského divadla zavítalo ve čtvrtek večer Moravské divadlo Olomouc v hlavní roli s pardubickým rodákem Romanem Venclem, srdeční záležitostí.

V roce 1989 vznikla v Moravském divadle Olomouc ve vaší režii stejná inscenace, se kterou letos do Pardubic na festival zavítalo i stejné divadlo…
V Moravském divadle v Olomouci jsem získala své první angažmá. Komedie Sluha dvou pánů  byla mou první profesionální divadelní režií po absolutoriu. Od té doby mám s tímto titulem problém, protože jsem nikdy potom ze subjektivního pohledu neviděla lepší inscenaci než tu, kterou jsem dělala já (smích). Dá se říci, že to bylo moje první dítě, vymazlené, s nímž jsem byla velmi spokojená. Objektivně, komedie, kterou jsem viděla ve čtvrtek v Pardubicích, byla mnohem lepší než ta naše. Jsem moc ráda, že se divadlo stále vyvíjí, že jde kupředu, že dokáže být veselejší, zábavnější a otevřenější. Myslím si, že Goldoniho hra je přesná v tom, že autor vnímal aktuální věci, které se odehrávaly ve společnosti. Jsem přesvědčena o tom, že herci už tehdy do hry zakomponovali vše, co je aktuálně napadlo. Postavy v Goldoniho komedii museli hrát brilantní herci, kteří věděli, že když si pointu vymyslí, tak ji i dokončí. Vtipy se tady musí načasovat, nemohou se „vypráskat" hned na začátku, protože mají svoji dynamiku. Byla jsem velice ráda za Romana Vencla a za celou inscenaci. Osobně jsem z ní byla nadšená.

V čem byla vaše inscenace Sluha dvou pánů jiná?
Byla to tehdy moje první inscenace. Měla jsem pocit, že ji nemůžu pojmout jen jako samotnou komedii a snažila jsem se v této hře najít také vážnější tóny.

Vaše inscenace je z roku 1989, hrála dobová atmosféra ve hře svoji roli? Byly v ní nějaké politické narážky?
Ne, vůbec. Inscenace vznikla hned na začátku roku 1989. Já jsem pak podepsala několik petic, za což mě tehdejší ředitel olomouckého divadla vyhodil. To už je ale  dávno…

Pardubický rodák Roman Vencl táhl celou olomouckou inscenaci. Jak jste vnímala jeho narážky na pardubické reálie?
Udělaly mi velkou radost a myslím, že i publikum to velmi ocenilo. Bylo vidět, že Roman je zkrátka Pardubák, přestože teď  hraje v Olomouci a žije v Brně. Myslím, že uměl aktuální vtipy přesně načasovat a fóry na Pardubice se mu skvěle povedly.

Pavla Štorková

Hlediště a jeviště? Nejlepší afrodiziakum

Do „svých" Pardubic se znovu vrátil známý režisér MICHAEL TARANT.
Bývalá dlouholetá opora Východočeského divadla se na jeho hlavní scénu vrátila tentokrát  v roli diváka.
Ve čtvrtek večer  držel Michael Tarant palce Moravskému divadlu Olomouc, které v Pardubicích bojovalo o titul Komedie roku 2013 na Grand Festivalu smíchu s inscenací Sluha dvou pánů. A proč? V Olomouci je totiž nyní uměleckým šéfem tamní činohry.
„Pro mě je to velmi hezký a zároveň zvláštní pocit se do Pardubic znovu vrátit. Přece jen je to můj druhý domov," svěřil se známý režisér, který si pochvaloval výkon „svého" olomouckého souboru.
„Pro představitele hlavní role Truffaldina Romana Vencla bylo velkou motivací se v Pardubicích předvést, když je místním rodákem. Okolnosti mu přitom nebyly zrovna nakloněny. Měl těžký výron kotníku, před několika dny se mu narodil syn a do toho ještě zkouší náročnou roli Francka v Maryše. Trochu jsme se báli, jestli bude schopen fyzicky odehrát Sluhu dvou pánů, v němž prakticky nesleze z jeviště. Ale zvládl to skvěle. Je vidět, že jeviště i hlediště je pro herce v tom nejlepším slova smyslu afrodiziakum. Roman zapomněl na bolest a předvedl výtečný výkon. Moc mu k němu gratuluji," dodal Michael Tarant.