Pochází z Ústí nad Labem, kde to chemií žije, takže po maturitě na chemické průmyslovce chtěl pokračovat na Vysoké škole chemicko-technologické.

„Chemie mě dost bavila, nicméně zkusil jsem i přijímačky na divadelní fakultu, bohužel jsem však jaksi zaspal, a tak situaci vyřešila Vysoká odborná herecká škola. Tady jsem potkal skvělé herce a pedagogy Marii Málkovou, Jana Vlasáka a Gallu Macků, takže jsem zjistil, že není potřeba se znovu hlásit na DAMU, neboť mi dávají tolik z herecké profese, že bude nejlepší, když po absolutoriu půjdu rovnou do divadla. “
Což učinil a odešel hned na druhý konec republiky, do divadla v Opavě, o kterém nadšeně hovoří i dnes. Není divu, učňovské roky, které tady strávil, stály za to. „Hrál jsem tu pět let a musím říci, že nádherné role – Puka ve Snu noci svatojánské, Peer Gynta, Bastarda v Králi Janovi… Bylo to období radosti, hledání, prvního setkání s divákem, vynikajícími kolegy, na to se nedá zapomenout. Byl jsem hozený do vody a plaval.“
 
Temperamentní herec, který je na jevišti nepřehlédnutelný, si role užíval i později v Moravském divadle v Olomouci, byť tvrdí, že šlo spíše o jakési překlenovací období, které trvalo tři sezony. „Je to velké třísouborové divadlo, jež má tak trochu specifické obecenstvo, činohra tam nehraje takový prim jako třeba opera. Setkal jsem se tu ovšem se zajímavými kolegy, režiséry Andrejem Celinskim, Janem Mikuláškem, Zdeňkem Duškem, ale nic zásadního mě tady nepotkalo. Až tedy na setkání s režisérem Jiřím Seydlerem, který mne pozval do Východočeského divadla v Pardubicích na hostování v muzikálu Na skle malované.“
 
A jsme u muzikálu, žánru, se kterým se třicetiletý herec sešel už v Olomouci v Šumaři na střeše a Hello Dolly. Má pro něj všechny předpoklady – herecké, pěvecké i taneční, takže okamžitě na sebe strhne veškerou pozornost. „S muzikálem se setkávám rád, hudbu mám v krvi, mám dobrý sluch, hudební paměť. Jako kluk jsem chodil do lidušky, kde jsem hrál na akordeon, ale kamarádím se i s ostatními nástroji. Se spolužáky z herecké školy jsme dokonce založili kapelu, ovšem delší čas už je to horší, hrají též v oblastních divadlech a těžko hledáme čas na zkoušení. “
 
Novému členu pánského ansámblu pardubické scény nastaly i rodičovské povinnosti, synovi Kristiánovi bude v prosinci rok, a tak musí svou energii i čas dělit mezi sebe a rodinu. „Zatím je žena na mateřské dovolené. Dojíždění do Olomouce zvládám, žiji ze dne na den. Jedno vím jistě, že být otcem je to nejlepší, co mě mohlo potkat.“
 
V pardubickém divadle začal potkávat další pěkné role - Apollyona ve hře Romulus velký, Tonyho kadeřníka v Bláznivých nůžkách…
„Rozhodně si nemohu stěžovat. Doufal jsem, že budu hrát dobré divadlo s dobrými partnery a vstřícnými diváky, což se mi plní vrchovatě. Není nad plné hlediště, to mám moc rád.“