VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatel Karel Václav Rais a jeho ilustrátoři

Východní Čechy, Lázně Bělohrad - Bělohradský spisovatel Rais pečlivě vybíral ilustrátory svých literárních děl; mnozí z nich byli také jeho blízkými přáteli.

13.7.2014
SDÍLEJ:

Portrét Karla Václava Raise od Maxe Švabinského.Foto: Archiv Raisova památníku Lázně Bělohrad

Četba rozvíjí představivost, ale text podložený obrázky je přece jen sdělnější a mnohem působivější. Toho si byl spisovatel Karel Václav Rais dobře vědom a dbal na to, aby ilustrace jeho knih ladily se záměrem autora a čtenáři aby tak dostávali do rukou dokonalé dílo. V tom byl Rais náročný, měl své představy a nebylo vždy lehké mu vyhovět. Při vydávání knih spolupracoval s mnoha ilustrátory, ale nejvíc si ladil do noty s Mikolášem Alšem.

Důvěrně se spolu seznámili roku 1891 na schůzi výboru spolku spisovatelů Máj v hostinci U Choděrů na pražské Ferdinandově, nyní Národní třídě. „Taky jsme si hned tenkrát bratrsky připili. Dal mi kus svého vzácného přátelství a zůstali jsme si vždy věrni… A dnes po letech vím, že Aleš každému srdce neotevře. Byla radost mít jej přítelem."

Od roku 1892 už vycházely Raisovy knihy s titulními Alšovými kresbami. Malíř nakreslil pro název každé knihy svérázné písmo a mezi ně komponoval krajinný nebo figurální motiv, který byl zároveň ilustrací knihy. Pro Výminkáře nakreslil zasněženou roubenou chalupu pod došky, k níž kráčí starý výminkář s fajfčičkou. Knížku Na Lepším uvedl roku 1901 kresbou venkovské pouti na návsi pod topoly, plné svátečně oblečených lidí. Pro knihu Doma nakreslil obálku s názvem knihy a s Raisovým rodným domkem. Kolem něho namalovala Alšova dcera, malířka Maryna, tři dekorativní macešky. Velmi působivá je Alšova ilustrace k Raisově básni Babiččiny pohádky – pět vnoučat sedí na podlaze u nohou babičky, opřené zády o teplou pec, děti opustily dřevěné hračky na zemi a dychtivě naslouchají babiččinu vyprávění. Obrázek dýchá teplem a útulností venkovské světnice.

Obliba Alšových kreseb

Rais si Alšovy kresby velmi oblíbil, vyžádal si je také přímo u vydavatele. Jeho motivy plné české venkovské poezie mu byly velmi blízké: ať to byly letní krajinky plné motýlů, berušek, ptáčků, s prostými polními květy, nebo vánoční motivy s jesličkami, koledníky, zachumlané chaloupky, zasněžený les, teple nabalené děti se saněmi, dědouškové v dlouhých kožíšcích…

Spolupráce obou umělců vyžadovala časté schůzky. V neděli se Rais procházel po vltavském nábřeží s Jaroslavem Vrchlickým, Josefem Thomayerem, Aloisem Jiráskem a Zikmundem Winterem, ale Mikoláš Aleš se nezúčastňoval ani těchto procházek, ani schůzek v restauračním salonku na nádraží. Na pracovní poradě se občas s Raisem scházeli u sklenice plzeňského na zahradě hospody U Doušů na Václavském náměstí,  byl  tam  chládek  a  klid. Aleš přijímal návštěvy přátel nejraději ve svém bytě, nerad opouštěl své malířské království a útulné zázemí rodiny.

Citlivému Raisovi byla blízká Alšova sdílná měkká povaha, znal ho jako dobráka, ale poznal i jeho vznětlivost. Stávalo se, že i on sám napínal jeho trpělivost k prasknutí. Když nebyl obrázek podle jeho představ, neváhal žádat o nový.

„Drahý příteli, snažně Tě prosím, nehněvej se..! Posílám Ti otisk, abys viděl, jak to dopadlo. Příteli, velmi Tě prosím, abys laskavě nakreslil jiný – jen se na mne nezlob! Vyložím Ti, proč i já i nakladatelé o to Tě žádáme. Kniha Zapadlí vlastenci je mi kniha velmi drahá, třebaže jedná o době hodně minulé, přece je do ní vsunuta hezká řada mých vzpomínek… Je třeba, aby ten obrázek mluvil."

Rais se snažil sám neuměle předkreslit stráň s vesničkou, kostelem a lesem, tolik mu na tom záleželo!

„Neznám nikoho, kdo by mi lépe rozuměl než Ty. Chci, aby obrázek naznačoval tu horskou přírodu, zimní obrysy hor, zachumelené lesy a tu skrčenou dědinku. Jako koroptvičky, aby ty baráčky seděly…"

Mikoláše Alše, zavaleného prací, jistě mrzelo, že musí kreslit znovu, ale jeho odpověď byla vždy – „Milerád vyhovím Tvému přání, drahý příteli!" Raise velmi potěšily ilustrace ke knize Pod Zvičinou; na barevné obálce vykreslil Aleš pohled do kopcovité krajiny s kostelem na Zvičině a s dekorativními květy petrklíče. „Drahý mistře! Srdečné díky za překrásné obrázky, z nichž jsem měl velikou radost. Na mou pravdu, ty obrázky nutí k nové práci… Žádný obrázek mi nepoví, co Tvůj, jenž tolik mluví a tak dojímavě."

Mikoláš Aleš nakreslil k Raisovým knihám celkem 96 ilustračních kreseb; titulních, většinou kolorovaných, vytvořil 25. Věrné přátelství obou umělců trvalo až do Alšovy smrti roku 1913. Tvorbu titulních listů Raisových spisů převzala pak Maryna Alšová.

Od roku 1922 spolupracoval K. V. Rais s Adolfem Kašparem. Byl to žádaný ilustrátor, nevyhověl ale každému. Proto si Rais pokládal za čest, když umělec po několikaletém odkládání nakreslil akvarely k Zapadlým vlastencům. „Obrazy Vaše prohlížel jsem pln radosti a věru srdce nad nimi okřálo. Zimní příroda, škola, farní kuchyň, pomocníkův pokojík, varhany atd. vystihují mou představu. A postavy! Ano, to jsou oni – jak asi v mé mysli žili..! Těším se na další nesmírně…"  Další spolupráce se pak rozvíjela k jejich vzájemné radosti.

Adolf Kašpar se pro inspiraci vydal do dějiště příběhu, do Vysokého nad Jizerou a Pasek. Velmi se mu tam zalíbilo, byl nadšen nádhernou horskou krajinou se starobylými chalupami a statky. Vytěžil odtud bohatství krásných ilustrací, které zaručily úspěšné vydání Zapadlých vlastenců před Vánoci 1923.

Snaha o porozumění

K. V. Rais si umění Adolfa Kašpara nesmírně vážil. Snažil se práci mu usnadnit, ulehčit mu porozumění textu, navést ho. V tom se lišil od Aloise Jiráska, který byl ke svým ilustrátorům skoupý na slovo a ponechával vše na nich. Pro Adolfa Kašpara ale nebylo lehké vcítit se do Raisova pojetí děje, ztotožnit se s jeho představami románových postav a krajinného prostředí. Nejtěžší to bylo u románu Západ. Rais odjel roku 1924 s přítelem do Hlinska a Kameniček, kde se odehrává děj, a vysvětlil mu všechny okolnosti vzniku románu. Adolf Kašpar, povahovým založením optimista plný životní síly, nebyl zrovna nadšen bezútěšností a melancholií chudé kamenité Vysočiny. Přesto vyzdobil knihu Západ překrásnými barvitými akvarely.

V květnu 1925 si Rais přivezl svého přítele do Bělohradu. Kašpar si zde nakreslil Zvičinu, navštívili Pecku a Bukovinu, dějiště Kalibova zločinu. Rais ho provázel po Vysokém nad Jizerou, Pasekách, Harrachově a Novém Světě. Objeli spolu nejvýznamnější dějiště Raisových románů a povídek v Podkrkonoší. Adolf Kašpar měl svého přítele velmi rád a pokračoval v ilustrování jeho spisů i po autorově smrti. Nejzdařilejším uměleckým dílem je padesát barevných a dvacet černých ilustrací k románu O ztraceném ševci.

Antonína Slavíčka zaujal román Západ natolik, že se do Kameniček rozjel. A na rozdíl od A. Kašpara, chudý horský kraj s kamenitými políčky, stráněmi s omšenými balvany, starými šípky a pokroucenými borovicemi, mu na první pohled učaroval. Přijal Kameničky za svůj druhý domov a po několik let tu s rodinou pobýval od jara až do podzimu. Namaloval zde svá nejslavnější díla, která tak vznikla i Raisovou zásluhou. Spisovatel si skromného, jemného Slavíčka vážil jako velkého, pracovitého umělce a sedmi let upřímného přátelství a spolupráce s ním si velice cenil. Na pamětní desce na škole v Kameničkách je napsáno, že „na cestách bílých bříz a rudých jeřábů tvořili slávu českého umění – Rais a Slavíček…"

Dílo K. V. Raise provázelo ilustracemi mnoho malířů, mimo jiné Adolf Zábranský a Jiří Trnka. František Kaván daroval Raisovi na důkaz úcty a přátelství obraz z Hlinecka, který pak visel v Raisově pracovně. Svým uměním přispěli i naši bělohradští malíři – Josef Života, Karel Dlabola a František Koubek.

Vzpomínáme s úctou

Uzavírám zamyšlení nad vztahem K. V. Raise k jeho přátelům a ilustrátorům a mohu se jen s úctou sklonit před naším slavným rodákem. Neoplýval fyzickou silou ani pevným zdravím, ale kolik v něm bylo duševní síly, vytrvalosti, trpělivosti, činorodosti! Jak mocná byla jeho představivost, kolik lásky a soucitu ke všem ubohým, odstrčeným, opuštěným, kolik věrnosti se skrývalo v jeho srdci!

Co jen času zabrala jeho spisovatelská práce, školské povinnosti, obsáhlá korespondence, kontakty s vydavateli, procházky, posezení a cestování s přáteli. Jak často létaly vzkazy na lístcích mezi ním a jeho ilustrátory! Jen v pozůstalosti Alšově se zachovalo 40 Raisových dopisů a vzkazů. Přitom byl především starostlivým otcem rodiny, vždyť v jeho žilách kolovala krev houževnatého, pracovitého selského rodu!

Na závěr ještě radu: prolistujte si Raisovy knihy ve vaší knihovně, prohlédněte si pečlivě ilustrace! Objevíte, jaké poklady doma máte!

K. V. Rais
Karel Václav Rais (4. ledna 1859 Bělohrad – 8. července 1926 Praha) byl český spisovatel s regionálním zaměřením na Podkrkonoší, představitel realismu a tzv. venkovské prózy, který svým dílem navazoval na Němcovou, Hálka a Světlou.

Narodil se v Bělohradě (v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad), pocházel z chudé rodiny. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. Učil v Železných horách, v Hlinsku a Trhové Kamenici. Později (1894) se stal ředitelem měšťanských škol v Praze na Vinohradech.

Zakladatel beletristického časopisu Zvon.

(užitá literatura: Emanuel Svoboda: K. V. Rais a M. Aleš, Josef V. Schejbal: K. V. Rais a Adolf Kašpar, Alois Jilemnický: Raisovi ilustrátoři, K. V. Rais: Ze vzpomínek)

Antonie Vanišová

Autor: Redakce

13.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Do Pardubic míří světová plochodrážní esa, pojede i domácí jezdec Milík

Obyvatele Pardubického kraje nejvíc trápí neutěšené silnice.

Obyvatele Pardubického kraje nejvíc trápí neutěšené silnice

Ve středu představíme prvňáky ze ZŠ Prodloužená v Pardubicích

Pardubice - Ve středu 20. září přinese Pardubický deník čtenářům druhý díl svého nového seriálu Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím bude představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol, a to až do pololetního vysvědčení.

Měl chuť je roztrhnout, jak hada

Pardubice - Pardubičky po trapasu. Pilař nařkl hráče ze znevážení klubu. I tak se dají stručně shrnout ohlasy z fotbalového víkendu.

Jeden šmejd do vazby, policie ale stíhá celou skupinu těchto hyen

Pardubice - Podle policistů si tito "podomní obchodníci" z některých seniorů udělali doslova finanční ústav.

Další Hovory o Pardubicku ukáží staré město

Pardubice – První poprázdninové a v pořadí už 279. Hovory o Pardubicku zítra nabídnou sérii několika filmů, ve kterých je zachycena podoba Pardubic v minulosti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení