Novou komorní scénu o víkendu otevřelo Východočeské divadlo (VČD).

Prvním představením v nových prostorách byla třetí premiéra letošní sezony – komedie Nejstarší řemeslo.
Hra americké autorky Pauly Vogel, která v roce 1998 získala prestižní Pullitzerovu cenu, v sobě spojuje komické motivy s těmi vážnějšími.
Pod žánrem konverzační komedie si člověk nejčastěji představí nazdobené salony a gentlemany a dámy z vyšší společnosti. V Nejstraším řemesle je ale salon nahrazen lavičkou na rušné ulici a urozené dámy pěticí prostitutek, přičemž i té nejmladší je již přes sedmdesát let.

Děj se odehrává v USA v osmdesátých letech minulého století. Změny ve společnosti začínají dopadat i na příslušnice nejstaršího řemesla a ty musí začít řešit, jak nalákat nové zákazníky, jak udržet ty stávající a jak dlouhé by měly být pauzy na oběd.

Nejstarší řemeslo je nepochybně dobře napsaná hra, která má sice pomalejší rozjezd, ale postupem času se stává čím dál zajímavější.
Téma stárnoucích prostitutek hodně vybízelo k podbízivým a laciným vtipům, kterým se ale text Pauly Vogel vesměs zdařile vyhýbá a přílišná není ani míra vulgarity.

Naopak se hra dotýká i závažnějších témat. Vzhledem k věku hlavních hrdinek je všudypřítomná otázka stáří a smrti. To ovšem neznamená, že by hra byla přehnaně depresivní – příslušnice nejstaršího řemesla jsou se svým stárnutím smířené a rozhodně jim nechybí aktivní přístup k životu i ke své profesi.

Nová hra na repertoáru VČD je velkou příležitostí pro pět hereček pardubického souboru. Výborná je především Lída Vlášková v roli cynické a panovačné Ursuly.

Ursula je prostitutka s duší podnikatelky a právě díky střetu jejích marketingových vizí s konzervativními představami ostatních dam vzniká značná část vtipných dialogů. S tím souvisí i to, že po jejím odchodu ze scény hra trochu ztrácí tempo.

Povedené je ovšem i ztvárnění dalších rolí, ve kterých se objevily Zdena Bittlová, Jindra Janoušková, Romana Chvalová a Ludmila Mecerodová.

Za zbytečně doslovné lze považovat pozadí s reklamou na přípravek pro zvýšení potence. Vzhledem k tomu, že reklama vévodí celému jevišti, dalo by se očekávat její využití v některém z dialogů, což se ovšem nestane.

Není bez zajímavosti, že na premiéře si epizodní roli zahrál i primátor Pardubic Jaroslav Deml, když jako divák sedící v první řadě podával dámám na jevišti jejich těžce vydělané peníze, které se zakutálely až do hlediště.

Jevištní zkušebna se rozhodně osvědčila a je dobře, že VČD bude mít do budoucnosti k dispozici komorní prostory.
Herci zde mají mnohem větší kontakt s diváky, dramaturgie divadla zase nemusí být při výběru titulů příliš konzervativní, a tak podle slov ředitele VČD Petra Dohnala budou na Jevištní zkušebně k vidění kusy cílené třeba na mladého diváka.

Nejstarší řemeslo lze brát jako takový první vcelku povedený krůček směrem k zajímavému repertoáru na nové scéně.

Lukáš Dubský